9 C 161/2023-20 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částky uvedené ve výroku prvém tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [smlouva] [anonymizována dvě slova] [číslo] na jejímž základě převzala žalovaná v místě jejího bydliště finanční hotovost ve výši 35 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 30 072 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala k úhradě částky ve výši 65 072 Kč, a to formou 14ti měsíčních splátek ve výši 4 648 Kč. Splatnost poslední splátky připadla na 12. 9. 2019. Žalovanou částku tvoří jistina 9 131,83 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 257,95 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 4 196,94 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 795,95 Kč, nesplacený inkasní poplatek 1 541,74 Kč, smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu 4 229,41 Kč (za období od 13. 9. 2019 do 14. 10. 2022 z jistiny pohledávky ve výši 9 131,83 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 819,61 Kč (za období 13. 9. 2019 do 14. 10. 2022 z jistiny 9 131,83 Kč). Žalobkyně dále uváděla, že v důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, a to z nesplacené jistiny ve výši 9 131,83 Kč za dobu od 13. 9. 2019 do 13. 10. 2022, v celkové částce 10 291,57 Kč. Dne [datum] byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena [smlouva] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím [smlouva] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne [datum], s účinností ke dni 27. 10. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání. 3. Z žalobkyní doložených listin zjistil soud následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] poskytla žalované úvěr ve výši 35 000 Kč, který byl téhož dne v hotovosti vyplacen a který se žalovaná zavázala uhradit s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 3 370 Kč, dále se zavázala k zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru 17 150 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 3 252 Kč a inkasním poplatku ve výši 6 300 Kč, celkově se tedy žalovaná zavázala zaplatit 65 072 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč. Výše úroku byla sjednána ve výši 15 % ročně. Pro případ řádného nesplácení úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Z oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2022 s podacím archem ze dne 11. 11. 2022 vyplývá, že tato skutečnost byla žalované oznámena, dále z [smlouva] [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum] ve spojení s [smlouva] [anonymizována tři slova] ze dne [datum], s účinností ke dni 27. 10. 2022 má soud za prokázané, že žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci. Odeslání předžalobní výzvy má soud za prokázané archem poštovního doručovatele ze dne 3. 3. 2023. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila celkem 49 147,59 Kč. 4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Úrok byl sjednán v pevné výši 3 370 Kč, byl však sjednán spolu s dalšími úhradami, konkrétně s „ úhradou za poskytnutí úvěru“ ve výši 17 150 Kč, což dle názoru soudu není nic jiného, než další úrok v pevné výši, takže výše úroku dosahuje již částky 20 520 Kč. Přihlédne-li dále soud ke,,sjednané částce za náklady na vyhodnocení úvěru“ v částce 3 252 Kč a,,inkasu splátek“ ve výši 6 300 Kč, nemohl soud dospět k jinému závěru, než že smlouva je jako celek smlouvou absolutně neplatnou dle § 588 OZ pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Již skutečnost, že při výši úvěru 35 000 Kč a splatnosti 14 měsíců činí v daném případě úrok 58,63 % za 14 měsíců, tedy 50,25 % ročně dle názoru soudu dostačuje k absolutní neplatnosti smlouvy, zejména pokud je soudu ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru pro domácnosti s fixací od 1 do 5 let v daném období [rok] činila kolem 9 %, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje několikanásobku výše v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Připočetl-li by soud i další dvě částky, tedy,,sjednanou částku za náklady na vyhodnocení úvěru“ v částce 3 252 Kč a,,inkasu splátek“ ve výši 6 300 Kč činila by výše úroku o další desítky procent vyšší roční úrokovou sazbu. Za situace, že smlouva byla sjednána navíc adhézním způsobem, kdy žalovaná nemohla reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně a dále k tomu, že pouze žalovaná byla stižena další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným. 5. Vzhledem k výše uvedenému výše, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího vyplacenou částku ve výši 35 000 Kč a úrok z prodlení v zákonem stanovené výši dle a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Vzhledem k tomu, že žalovaná již uhradila částku 49 147,59 Kč, je zřejmé, že žalovaná finanční prostředky žalobkyní poskytnuté již vrátila. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože měly vyplývat ze smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou. Soud proto žalobu zamítl. 6. Ve věci měla plný úspěch žalovaná, proto jí dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že u žalované žádné náklady konstatovány nebyly, soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.