9 C 213/2023-22 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 10. 5. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 28 400 Kč, žalovaný se úvěr zavázal splatit ve lhůtě jednoho měsíce, zavázal se zaplatit poplatek za sjednání úvěru ve výši 7 100 Kč při roční procentní sazbě nákladů na úvěr (dále jen RPSN) 1 410,33%. Žalovaný úvěr ve lhůtě stanovené ve smlouvě, tedy do 27. 7. 2022, nesplatil, dostal se do prodlení, a proto žalobkyně nárokuje ode dne následujícího do zaplacení rovněž úrok z prodlení z částky 35 500 Kč (28 400Kč + 7 100 Kč). Dále se žalobkyně domáhala smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z jistiny až do zaplacení dluhu, a to za období od 28. 7. 2022 do 26. 10. 2022, a to na základě [čl. číslo] jejích [všeobecné obchodní podmínky] [anonymizována dvě slova] a [čl. číslo] [sazebník]. Žalovaný neuhradil ničeho, a to ani přes zaslanou písemnou předžalobní výzvu. 2. Žalobkyně se i přes svůj nesouhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání k soudem nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Žalovaný se ve věci při jednání konaném dne 23. 11. 2023 vyjádřil v tom směru, že potvrdil poskytnutí částky 28 400 Kč stran žalobkyně, sdělil, že tuto částku žalobkyni vrátí. Dále namítal, že žalobkyní požadovaná částka je přemrštěná a navrhl co do zbytku žalované částky žalobu zamítnout. 3. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním má soud za prokázané, že mezi stranami byla smlouva uzavřena dne [datum], sjednána byla prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa], žalovaný požádal o poskytnutí úvěru, byla provedena identifikace žalovaného, kterým byla poskytnuta fotografie občanského průkazu, číslo bankovního účtu a emailová adresa. Na základě smlouvy žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum] částku 28 400 Kč, což dotvrzuje sdělení [banka] [anonymizována dvě slova] ve spojení s přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit částku 28 400 Kč spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 7 100 Kč, a to do 27. 7. 2022. Ze smlouvy je zřejmé, že RSPN byla sjednána ve výši 1 410,33%. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, konkrétně [čl. číslo], vyplývá, že se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, kdy tato však nesměla přesáhnout shora uvedený limit 0,1 % z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, přičemž byla sjednána limitace smluvní pokuty, kdy souhrn všech smluvních pokut nesměl přesáhnout součin 0,5 a celkové částky úvěru. Rovněž byl sjednán nárok žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů, které vzniknou žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného, tyto byly vymezeny sazebníkem. Žalovaný neuhradil žalobkyni žádnou částku. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 10. 3. 2023 vyzván ke splnění dluhu, odeslání výzvy má soud za prokazané z podacího lístku poštovního doručovatele. 4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ). Soud posuzoval věc komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že byl sjednán poplatek za sjednání úvěru ve výši 7 100 Kč, a to za období jednoho měsíce. Dle názoru soudu je v daném případě tato částka, bez ohledu na to, jak je žalobkyní nazvána, odměnou za poskytnutí úvěru (a bez akceptace by k uzavření úvěrové smlouvy nedošlo). Již skutečnost, že při výši úvěru 28 400 Kč a splatnosti 1 měsíce činí v daném případě úrok 25 % za 1 měsíc, tedy 300 % ročně, dle názoru soudu dostačuje k absolutní neplatnosti smlouvy, zejména pokud je soudu ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru s fixací do 1 roku v daném období činila kolem 10 % ročně, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje třicetinásobku v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dále je nutno zmínit rovněž skutečnost, že ve smlouvě byla sjednána RPSN na 1 410,33 %. Za situace, že smlouva byla sjednána navíc adhézním způsobem, kdy žalovaný nemohl reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní a dále k tomu, že pouze žalovaný byl stižen další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že smlouva je podle ust. § 580 a § 588 OZ jednoznačně ujednáním nemravným a absolutně neplatným. V souladu s ust. § 588 OZ soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalovaného. 5. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího vyplacenou částku ve výši 28 400 Kč a nárok na úrok z prodlení v zákonem stanovené výši, a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne následujícího po splatnosti úvěru. Z těchto důvodů bylo soudem rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Ve zbývajícím rozsahu soud proto výrokem II. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního základu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), který uvádí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 523 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Soud aplikoval, (za situace, že je soudu je z vlastní činnosti známo, že žalobce podává u zdejšího soudu obdobné žaloby, kde jsou měněny pouze částky výše úvěru, poplatků, příp. výše RSPN opakovaně, tedy se i v tomto případě jedná o standardní žalobu formulářového typu, a žaloba tak byla posouzena jako žaloba podaná na ustáleném vzoru, kdy žalobkyně uplatňuje nárok ze shodného titulu opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech), ust. § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále AT). Zástupci proto náleží odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) ve výši 3 x 500 Kč, k těmto přísluší paušální částka jako náhrada výdajů dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu dalších 3 x 100 Kč. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby byla žalobkyně ve věci úspěšná pouze částečně, konkrétně v 74 % (úspěch co do částky 28 400 Kč z požadované částky 38 056 Kč), neúspěch žalobkyně činí 26 % (zamítnutí částky 9 656 Kč). Poměr úspěchu a neúspěchu proto činil 48 % (74 % - 26 %). 48 % z částky 3 701 Kč pak činí 1 776,48 Kč, proto má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení v této výši. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.