9 C 241/2023-19 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částky uvedené ve výroku prvém tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [smlouva] [anonymizována dvě slova] [číslo] na jejímž základě převzala žalovaná v místě jejího bydliště finanční hotovost ve výši 20 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit žalované kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, náklady na vyhodnocení úvěru, úhradu za umožnění splácet v místě bydliště. Celkově se tak žalovaná zavázala k úhradě částky ve výši 37 184 Kč, a to formou čtrnácti měsíčních splátek ve výši 2 656 Kč. Splatnost poslední splátky připadla na [datum]. Žalovanou částku tvoří jistina 8 970,39 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 395,56 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 186,29 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 793,93 Kč, úhradu za umožnění splácet v místě bydliště v částce 1 537,83 Kč, smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků (za období od 12. 1. 2021 do 19. 10. 2022 z jistiny pohledávky ve výši 2 752,77 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 9 365,95 Kč ve výši 8, 25% ročně (za období od 12. 1. 2021 do 19. 10. 2022) v částce 395,56 Kč. Dále žalobkyně nárokovala úrok z výše uvedené jistiny 8 970,39 Kč ve výši 15% ročně od 20. 10. 2022 do zaplacení a rovněž zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 9 365,95 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení. Žalobkyně dále uváděla, že v důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, pokutu vyčíslila za období od 12. 5. 2020 do 28. 9. 2022 ve výši 11 500 Kč. Dne [datum] byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, a to s účinností k [datum], žalovaná byla informována o postoupení pohledávek. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání. 3. Z žalobkyní doložených listin zjistil soud následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl žalované téhož dne v hotovosti vyplacen a který se žalovaná zavázala uhradit s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1 925 Kč, dále se zavázala k zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, k zaplacení nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a k úhradě inkasního poplatku ve výši 3 600 K. Celkově se tedy žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni 37 184 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Výše úroku byla sjednána ve výši 15 % ročně, pro případ řádného nesplácení úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, což vyplývá z textu samotné smlouvy. Ze smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] ve spojení s přílohou této smlouvy má soud za prokázané, že žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci. Odeslání předžalobní výzvy má soud za prokázané podacím lístkem poštovního doručovatele ze dne 29. 3. 2023. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila celkem 21 300 Kč. 4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Soud posuzoval věc komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že ačkoli byl úrok sjednán v pevné výši 1 925 Kč, byl sjednán spolu s dalšími úhradami, konkrétně s „ úhradou za poskytnutí úvěru“ ve výši 9 800 Kč, což dle názoru soudu není nic jiného, než další úrok v pevné výši, tudíž výše úroku dosahuje již částky 11 725 Kč. Přihlédl-li dále soud ke,,sjednané částce za náklady na vyhodnocení úvěru“ ve výši 1 859 Kč a,,inkasu splátek“ ve výši 3 600 Kč, nemohl soud dospět k jinému závěru, než že smlouva je jako celek smlouvou absolutně neplatnou dle § 588 OZ pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Dle názoru soudu jsou v daném případě všechny částky, bez ohledu na to, jak jsou jednotlivé složky nazývány, odměnou za poskytnutí úvěru (a bez akceptace těchto by k uzavření úvěrové smlouvy nedošlo). Již skutečnost, že při výši úvěru 20 000 Kč a splatnosti 14 měsíců činí v daném případě úrok 58,63 % za 14 měsíců, tedy 50,25 % ročně dle názoru soudu dostačuje k absolutní neplatnosti smlouvy, zejména pokud je soudu ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru s fixací od 1 do 5 let v daném období činila kolem 10 % ročně, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje několikanásobku výše v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Připočetl-li by pak soud i další dvě částky, tedy,,sjednanou částku za náklady na vyhodnocení úvěru“ v částce 1 859 Kč a,,inkaso splátek“ ve výši 3 600 Kč, činila by výše úroku o další desítky procent vyšší roční úrokovou sazbu. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dále je nutno zmínit rovněž skutečnost, že ve smlouvě byl sjednán jak pevný úrok za dobu trvání smlouvy, tak že RPSN činí 272,44 %, přičemž žalobkyně se navíc podanou žalobou domáhá nejen zaplacení dosud neuhrazené části pevného úroku, ale i dále plynoucího úroku ve výši 15 % ročně. Za situace, že smlouva byla sjednána nadto ještě adhézním způsobem, kdy žalovaná nemohla reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně a dále k tomu, že pouze žalovaná byla stižena další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že smlouva je podle ust. § 580 a § 588 OZ jednoznačně ujednáním nemravným a absolutně neplatným. 5. Vzhledem k závěrům výše uvedeným, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího vyplacenou částku ve výši 20 000 Kč a na úrok z prodlení v zákonem stanovené výši, a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Vzhledem k tomu, že žalovaná již uhradila částku 21 300 Kč, je zřejmé, že žalovaná finanční prostředky vrátila žalobkyni již včetně zákonného úroku z prodlení. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože měly vyplývat ze smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou, neexistuje tudíž právní titul, ze kterého by bylo možné dovodit nárok na zaplacení sjednaných poplatků. Proto byla žaloba zamítnuta, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Ve věci měla plný úspěch žalovaná, proto jí dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že u žalované žádné náklady konstatovány nebyly, soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.