10 C 64/2024-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku a to z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným, v postavení podnikatele, a společností EC , právnická osoba, , Anonymizováno, , a. s., došlo dne 24. 1. 2022 k uzavření Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši 1 522 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč. Poslední splátku byl žalovaný povinen uhradit nejpozději do 24. 3. 2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti EC , právnická osoba, Services, a. s. postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, a to s účinností ke dni 7. 8. 2023. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 22 488,71 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 962,71 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 10 500 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 967,43 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 857,14 Kč, smluvní pokuty ve výši 13 333,33 Kč, úroku vyčísleného od 25. 3. 2023 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny ve výši 1 250,52 Kč a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 11. 7. 2023 ve výši 2 348,10 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání.4. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Mezi žalovaným, v postavení podnikatele, a společností EC , právnická osoba, , Anonymizováno, , a. s., došlo dne 24. 1. 2022 k uzavření Smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši 1 522 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 55 776 Kč, se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do 24. 3. 2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 14. 7. 2022 ve výši 3 000 Kč. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti EC , právnická osoba, , Anonymizováno, , a. s. postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, a to s účinností ke dni 7. 8. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení, resp. že je zde jiná skutečnost, kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ a § 120 odst. 1 OSŘ na žalovaném. Žalovaný však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Žalovaný nijak nerozporoval, že ve výroku uvedenou částku nezaplatil. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně a to dne 1. 11. 2023.5. Podle § 2395 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit.6. Výše uvedenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“) Podle něj se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně splnila svůj závazek, který jí z této smlouvy vyplýval a poskytla žalovanému úvěr ve shora uvedené výši. Žalovaný však svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky nesplnil. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána vůči žalovanému po právu, proto jí soud v rozsahu uvedeném ve výroku I., vyhověl. Nutno uvést, že žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu jako podnikající fyzická osoba, proto na danou věc nelze vztáhnout zákon o ochraně spotřebitele! Protože žalovaný neplnil řádně a včas své peněžité závazky, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobce požadoval.7. Dále žalobkyně v žalobě požadovala zaplacení částky ve výši 1 200 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky. K tomuto nutno podotknout, že § 3 vyhlášky č. 351/2013 Sb., je v následujícím znění: „Jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.“ Paušální sumu ve smyslu § 3 nařízení vlády a čl. 6 směrnice 2011/7/EU o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích) lze zahrnout v dotčených vztazích pod pojem nákladů upravených v § 513 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který hovoří o příslušenství pohledávky, kterým jsou právě i „náklady spojené s jejím uplatněním“. K povaze paušálních nákladů ve výši 1 200 Kč lze poznamenat, že paušál nákladů se na další náklady nezapočítává a stojí zcela samostatně. Směrnice č. 2011/7/EU spojuje paušál nákladů primárně s náklady interními, administrativními (představuje náhradu vlastních nákladů věřitele spojených s vymáháním) a náklady na právní zastoupení zmiňuje zvlášť. Soud proto žalobci přiznal náklady spojené s uplatněním pohledávky v celkové výši 1 200 Kč a to vedle náhrady nákladů řízení.8. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek ve výši 2 126 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta ve výši 3 260 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem za 3 úkony právní služby ve výši 9 780 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby celkem ve výši 900 Kč dle § 13 odst. 3 AT po 300 Kč. Advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.