15 C 27/2023-99 — Okresní soud v Chebu

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 19. ledna 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 1 862,40 EUR a úroku z prodlení 111,70 EUR. K odůvodnění žaloby uvedla, že podle smlouvy účastníků, sjednané v době od , datum, , měla žalobkyně poskytnout žalovanému ubytování a další s tím spojené služby podle její nabídky, a to v době od 1. prosince 2022 za cenu 1 862,40 EUR měsíčně. Pro případ, kdy by žalovaný do zařízení žalobkyně nenastoupil, bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení částky odpovídající měsíční ceně za pobyt a služby, tedy 1 862,40 EUR. Pro případ prodlení žalovaného s platbou byla ve smlouvě sjednáno právo žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení v poměru 6 % z dlužné částky, tedy 111,70 EUR. Žalovaný poslal žalobkyni podle předchozí emailové a telefonické domluvy jím podepsanou písemnou smlouvu s uvedenými ujednáními. Poté však , datum, žalobkyni sdělil, že ze zdravotních důvodů není schopen nastoupit k využití služeb žalobkyně a požádal o anulování smlouvy pro nepředvídatelné okolnosti. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k zaplacení žalované jistiny dopisem ze dne 10. ledna 2023. Žaloba na placení úroku z prodlení nebyla blíže odůvodněna.Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Namítal, že k uzavření smlouvy mezi účastníky nedošlo. Potvrdil sice, že žalobkyni odeslal jím podepsanou písemnou smlouvu, neuvedl na ní však datum podpisu. To měl učinit záměrně, neboť v té době neznal datum svého propuštění z nemocnice. Ve smlouvě přitom nebyl uveden podpis žalobkyně a jí podepsané znění mu žalobkyně již nedoručila, stejně jako výzvu k zaplacení žalované částky. Smlouva navíc nabude účinnosti teprve nastěhováním, a proto nemá smysl před podpisem požadovat 1 862,40 EUR. To hodnotil žalovaný jako nezákonné a nemorální.Žalobkyně v reakci na vyjádření žalovaného uvedla, že nabídku smlouvy učinila žalovanému žalobkyně. Ten ji pak přijal právě doručením podepsané písemné verze smlouvy žalobkyni dne , datum, . Datum nástupu do zařízení žalobkyně bylo určeno přímo ve smlouvě.V daném případě jde s ohledem na bydliště žalovaného v zahraničí o řízení s cizím prvkem. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu vyplývá z čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), vzhledem k sjednanému plnění závazku na území České republiky.Rozhodným právem pro posouzení věci, tedy samotného závazkového vztahu, je v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo České republiky, neboť poskytovatel sjednané služby má sídlo na jejím území.Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný odeslal žalobkyni jím podepsanou písemnou smlouvu o poskytování služeb uváděných žalobkyní. Nesporné bylo také to, že žalovaný služby žalobkyně nevyužil. Soud vzal tyto skutečnosti za své skutkové zjištění podle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“).Po dokazování soud pak soud z předmětné písemné smlouvy zjistil, že obsahuje ujednání o nástupu žalovaného dne 1. prosince 2022 a povinnosti zaplatit žalovanou jistinu v případě nedodržení termínu nástupu a při prodlení s platbou žalovaný úrok z prodlení.Právnímu závěru žalovaného o neplatnosti, či neúčinnosti smlouvy účastníků nelze přisvědčit. Návrh na uzavření smlouvy učinila žalobkyně v souladu s § 1731 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) vůči nepřítomnému žalovanému (§ 570OZ), který jej přijal podle 1740 odst. 1 OZ tím, že doručil žalobkyni jím podepsaný návrh smlouvy. I kdyby nebyl návrh smlouvy žalobkyní podepsán, jak namítá žalovaný (byť k tomuto tvrzení žádné důkazy neoznačil), jednalo by se o zavazující návrh žalovaného, který byl naopak přijat žalobkyní emailovým potvrzením odeslaným žalovanému dne 15. listopadu 2022. Protože však nebyla zákonem předepsáno potvrzení písemné smlouvy na jedné listině (písemnosti) ve smyslu § 561 odst. 2 OZ, byla vždy splněna i předepsaná forma smlouvy podle 1855 ve spojení s § 562 OZ.Na platnost ujednání o platebních povinnostech při nenastoupení do zařízení ve sjednaném termínu nemá vliv ani subjektivní potíže žalovaného, které mu měly nástup znemožnit. Zákon totiž takový následek v neprospěch žalobkyně nestanoví. Jelikož žalovaný netvrdil, že by od smlouvy odstoupil ve lhůtě stanovené v § 1861 OZ, je povinen žalobkyni zaplatit částku 1 862,40 EUR, představující odstupné, sjednané ve smyslu § 1992 OZ. Protože tak neučinil ve lhůtě, stanovené žalobkyní ve smyslu § 1958 OZ, dostal se do prodlení s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ a je proto povinen zaplatit žalobkyni i sjednaný úrok z prodlení, jehož výše nepřesahuje zákonný úrok z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. č. 351/2013 Sb.Výrokem I. proto soud žalobě vyhověl. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.Výrokem II. soud ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ přiznal zcela procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění svého práva před soudem.Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto účtované náklady na: Soudní poplatek v částce 2 248 Kč v souladu s § 137 OSŘ; Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní, (všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz) podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis žaloby a 3. účast na jednání před soudem) po 2 900 Kč (počítáno z částky 44 911,776 Kč podle kurzu 24,115 Kč/1 EUR), celkem tedy na odměně 8 700 Kč podle § 7 a § 11 advokátního tarifu; Provozní výdaje tohoto zástupce nahrazované v paušální výši po 300 Kč za uvedené úkony právní služby ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu České republiky, tentokráte například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, celkem tedy z této náhrady 900 Kč; Náhradu 300 Kč za promeškaný čas strávený zástupcem žalobkyně cestou k jednání před soudem, která odpovídá § 14 odst. 1 a odst. 3 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; Hotový výdaj 789 Kč podle § 137 odst. 1 OSŘ za cestu zástupce žalobkyně osobním motorovým vozidlem k jednání před soudem, která odpovídá § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, při průměrné spotřebě 8,6 l BA95 na 100 km na obousměrné trase 89 km dlouhé a podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 vyhlášky č. 398/2023 Sb.; Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zaokrouhleno podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.Celkem se jedná o částku 15 182 Kč. O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.