15 C 358/2023-23 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 2. srpna 2023, ve znění jejího doplnění ze dne 25. dubna tr., se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 11 196,17 Kč, jakožto ceny služeb dodávek , komodita, v množství 2,109 , jednotka, v období od 20. září 2020 do 11. února 2021 do odběrného místa na adrese , adresa, , poskytnutých podle smlouvy společnosti , právnická osoba, (označenou žalobkyní také jako „postupitel“ nebo „dodavatel“) a žalované ze dne , datum, . Podle žalobkyně na jejím základě dodával postupitel žalované na odběrném místě , komodita, , kterou postupitel opět na základě této smlouvy žalované vyúčtoval za uvedené fakturační období. Žalovaná se ve smlouvě měla zavázat hradit sjednanou cenu a regulovanou cenu za dodávky , komodita, . Dostala se však do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, přičemž dluh se stal splatný dne 12. března 2021. Stejnou žalobou se žalobkyně po žalované dále domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by v této souvislosti uvedla další skutkové okolnosti. Žalobkyně dále uvedla, že pohledávka jí byla postoupena smlouvou ze dne , datum, , což mělo být žalované písemně oznámeno.2. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalované a její procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalované ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalované nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ.3. K jednání nařízenému na den 3. května tr. se nedostavila žádná z účastnic, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila.4. Podle žalobních tvrzení se žalovaná ve smlouvě o dodávkách energií zavázala platit cenu služeb podle ceníku dodavatelky a regulovanou cenu. S ohledem na předmět poskytovaných služeb (energie), vycházel soud z energetického zákona (č. 458/2000 Sb.). Vztah dodavatelky a žalované se podpůrně řídí ve věcech neupravených energetickým zákonem právní úpravou koupě, obsažené v § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) neboť předmětem koupě byla energetická komodita, jejíž prodej je veřejnoprávně (právě v energetickém zákoně) regulován. Lze tedy uzavřít, že na základě uváděné smlouvy s žalovanou vznikla prodávající povinnost dodávat kupující předmět koupě, tj. služby spojené s dodávkami , komodita, , a kupující povinnost hradit prodávající jejich cenu. Kupní cena přitom musela být podle § 2080 OZ ujednána přímo, nebo alespoň způsobem jejího určení.5. Žalobkyně tvrdila, že cena byla zčásti sjednána podle ceníku dodavatele a zčásti regulována. Regulovaná cena měla vycházet z cenových rozhodnutí veřejného regulátora podle § 19a energetického zákona, vydávaných podle § 2c zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen. K tomu, aby soud mohl zjistit správnost účtované a nyní žalované ceny, musela tedy žalobkyně jednak tvrdit, jaká byla ceníková a regulovaná cena dodávek a jaké cenové rozhodnutí ji regulovalo, a toto své tvrzení poté prokázat označením příslušného důkazu, protože ceníky dodavatelky a cenová rozhodnutí nejsou ani obecně známou skutečností, ani právním předpisem ve smyslu § 121 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“). Žalobkyně ovšem konkretizaci skutkových tvrzení v tomto smyslu neuplatnila a zřejmě proto ani žádné důkazní prostředky neoznačila (ceník a cenová rozhodnutí). Z tohoto důvodu žaloba nemohla být úspěšná pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene.6. Aby byla kupní cena splatná, tj. aby právo na její zaplacení vzniklo a dospělo do nároku, je nezbytné tvrdit, že postupitel poskytl žalované služby v uváděném rozsahu a že tyto služby v souladu se smlouvou žalované vyúčtoval, tj. vyzval ji k placení se specifikací žádané ceny. Cena služeb byla specifikována množstvím dodané energie a doplněna tvrzením, že byla žalované podle smlouvy vyúčtována. Onen způsob účtování podle smlouvy nebyl žalobkyní vysvětlen a soud jej nezjistil ani ze samotné smlouvy. Ve smyslu § 1958 odst. 1 OZ je zřejmé, že čas plnění je závislý na době, která je ujednána, či jinak stanovena. Žalobkyně ovšem netvrdila nic o tom, do kdy byla podle ujednání (smlouvy) žalovaná povinna vyúčtované částky zaplatit, anebo kdy žalovanou postupitel vyzval k placení v době před doručením předžalobní výzvy, tedy přinejmenším do 11. července 2023 (kdy měla být výzva zaslána), ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ. Není tedy jasné, na jakém skutkovém základě žalobkyně žalovala úrok z prodlení již od roku 2021, resp. na jakém skutkovém základě žalobkyně právně hodnotila splatnost každé žalované částky dříve. Vyúčtováním je podle obvyklého významu tohoto slova nutno rozumět vysvětlení stanovení ceny, nikoli samotnou výzvu k plnění, byť ani ohledně vyúčtování žalobkyně nic o doručení žalované netvrdila (viz § 570 odst. 1 OZ).7. Nakonec je třeba si uvědomit, že pokud měla být cena vyúčtována, pak zjevně nebyla sjednána v určité předem stanovené částce, nýbrž poměrně v závislosti na odebraném množství energie, resp. poskytnutém rozsahu služeb. Z tohoto důvodu tedy bylo významné také skutkové zjištění o množství energie, dodané podle žalobkyně vždy za předmětné fakturační období. Žalobkyni se však nepodařilo prokázat ani tvrzení o rozsahu poskytnutého plnění. Při zjišťování skutkového stavu vycházel soud z písemných, resp. listinných důkazů, jež žalobkyně k důkazu označila a ke svým podáním připojila. Z písemnosti označené k důkazu jako smlouva o sdružených službách dodávky , komodita, , předložené v datovém souboru s názvem smlouva.pdf má soud za prokázané, že tvrzená smlouva byla mezi tvrzenými subjekty sjednána. S ohledem na obsah smlouvy lze také potvrdit, že její strany zamýšlely zavázat postupitele k dodávkám předmětných služeb a žalovanou k jejich odběru ve specifikovaném odběrném místě a k povinnosti platit za tyto služby podle žalobních tvrzení sjednanou i regulovanou cenu. K důkazu označená faktura (obsažená v datovém souboru s názvem , název, .) je účetním dokladem postupitele. Bylo z ní tedy zřejmé jen to, že postupitel účtoval cenu služeb (ve smyslu: vystavil příslušné účetní doklady). K prokázání tvrzení o konkrétním rozsahu poskytnutých služeb však žalobkyně konkrétní důkaz neoznačila. Všechny důkazy byly označeny jen obecně ke všem skutkovým tvrzením, týkajícím se každé jednotlivé žalované pohledávky. I tak je možné uzavřít, že žádný z žalobkyní označených důkazů předmětná tvrzení o množství dodané energie prokázat nemohl. Faktura (vyúčtování) nemá charakter veřejné listiny, kde lze vycházet ze správnosti jejího obsahu a žalobkyně netvrdila, že by žalovaná jakkoli osvědčovala správnost údajů v nich uvedených. Obsah (správnost) účtování žalované ceny (zejména rozsah účtovaných dodávek a jednotkové ceny) ve faktuře je proto nutné podle § 565 a násl. OZ prokázat, jako každý jiný údaj na soukromé listině, jenž není potvrzen protistranou, proti níž je listina (písemnost) používána. Průkaznost nelze v takových případech dovodit z toho, že příjemce energie má případně možnost reklamovat případné chyby či svůj nesouhlas s vyúčtováním. Ani pasivitu žalované v tomto ohledu jistě nelze považovat za konkludentní vyjádření souhlasu. Žádný právní předpis totiž takový následek s nečinností dlužníka nespojuje. Při zjišťování těchto základních skutkových tvrzení zjevně nemohou mít žádanou důkazní hodnotu ani všeobecné obchodní podmínky postupitele, nebo jiné výzvy k plnění, ale ani smlouva o dodávkách energie v nespecifikovaném množství do budoucna či o postoupení konkrétní pohledávky, jež byly také k důkazu žalobkyní označeny.8. Soud si je vědom toho, že předmět závazku postupitele – energie je zbožím se specifickým režimem a nelze na něj přepjatě formalisticky aplikovat požadavky běžného zboží, jehož předání se prokazuje dodacím listem. Že se jedná se o specifickou komoditu, jejíž dodávka se realizuje a měří určitým technickým zařízením a že v okamžiku, kdy je na odběrném místě namontováno měřidlo, není možné zabránit odběru, pokud sám odběratel – konečný zákazník neumožní provést demontáž měřidla a zaslepení přípojky, jak hodnotil Krajský soud v Plzni v odůvodnění svého rozsudku ze dne 3. února 2023, čj. 11 Co 135/2022-85, jakožto soud odvolací ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 39/2020. Toto zboží ovšem není natolik specifické, že by nebylo možné jeho množství změřit, příp. energetickou hodnotu výpočtem určit a tyto naměřené (vypočtené) hodnoty doložit, či prokázat. Děje se tak běžně v jiných případech, kdy je například požadována náhrada škod