16 C 257/2023-20 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částky uvedené pod bodem I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela s žalovaným distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, dne 14. 11. 2019 smlouvu o podnikatelské zápůjčce č. , anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalovanému uvedeného dne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 500 Kč, a to nejpozději do 14. 12. 2019. Žalovaný na předmětném dluhu ničeho nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2020 byla pohledávka právní předchůdkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku ani přes písemnou upomínku žalobkyně nezaplatil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud při jednání provedl k důkazu žalobkyní předložené listiny a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Z listiny označené jako Smlouva o krátkodobé podnikatelské zápůjčce č. , anonymizováno, ze dne 14. 11. 2019 vyplývá, že společnost , anonymizováno, , IČO , anonymizováno, , a žalovaný jednali o uzavření předmětné smlouvy, nicméně soud nemá její uzavření za prokázáno, když absentuje podpis žalovaného. Na místě určeném pro podpis se nachází jen prohlášení – zjevně vepsané samotnou shora uvedenou společností – že projev vůle žalovaného byl zaznamenám podáním žádosti o podnikatelskou zápůjčku. Žalobkyní nebylo tvrzeno, jakým konkrétním způsobem mělo dojít k uzavření smlouvy, vychází-li však soud ze znění předmětné listiny, dospívá k těmto závěrům. V prvé řadě, stran shora uvedeného prohlášení, nelze mít za to, že žalovaný projevil vůli smlouvu uzavřít a být vázán jejím obsahem již pouhou žádostí o podnikatelskou zápůjčku. Samotnou žádost o poskytnutí zápůjčky nelze ztotožňovat s akceptací návrhu na uzavření smlouvy, soud tak pro absenci projevu vůle žalovaného nemohl dospět k závěru, že smlouva byla uzavřena. Dále je nutno říci, že ze znění samotné smlouvy, a to konkrétně z článku 7.2 Závěrečných ustanovení vyplývá, že dlužník je povinen zaslat podepsané vyhotovení předmětné smlouvy věřiteli nejpozději do 15 dnů od okamžiku jejího uzavření, a to na vlastní náklady. Soudu se jeví tato povinnost, která žalovaného dokonce stíhá pod hrozbou sankce - smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, při jejím nesplnění, jako zcela nadbytečná, pakliže k uzavření předmětné smlouvy mělo skutečně dojít prostředky komunikace na dálku. Citovaný článek nemohl soud posoudit ani ve smyslu § 1757 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), když posuzovaná smlouva má písemnou formu a předmětné ustanovení se aplikuje na smlouvy uzavřené v jiné než písemné formě. Vzhledem k uvedenému má soud za to, že k uzavření předmětné smlouvy mělo dojít nikoli prostředky komunikace na dálku, nýbrž podpisem žalovaného, který však absentuje. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy s tím, že v opačném případě bude soud vycházet z toho, že smlouva uzavřena nebyla. O možnost vyslechnout si toto poučení a adekvátně na něj procesně reagovat se žalobkyně svojí neúčastí u jednání připravila.4. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.5. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran uzavření smlouvy o zápůjčce, avšak soud má ze sdělení , Anonymizováno, ., za prokázáno, že společnost , anonymizováno, poskytla žalovanému v listopadu 2019 peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. S ohledem na absenci právního základu, na jehož podkladě byly peněžní prostředky žalovanému poskytnuty, posoudil soud nárok žalobkyně, která v řízení prokázala aktivní věcnou legitimaci, když jí byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2020, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 OZ. Protože žalovaný obdržel peněžní prostředky bez právního důvodu, obohatil se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, a je podle § 2991 odst. 1 OZ povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu neuhradil, dle tvrzení žalobkyně, ničeho. Žalovaným nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na žalovanou částku byť částečně plnil, soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně a žalovaného výrokem pod bodem I. zavázal k zaplacení částky 10 000 Kč, která odpovídá získanému majetkovému prospěchu na straně žalovaného.7. Jde-li o splatnost pohledávky, resp. prodlení žalovaného s její úhradou a vznik práva na zaplacení úroku z prodlení, řídil se soud následujícími úvahami. Doba splatnosti žalované pohledávky není stanovena právním předpisem, a nebyla-li dohodnuta, platí podle § 1958 odst. 2 OZ, že věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V projednávané věci nemá soud za prokázáno uzavření smlouvy, proto nelze vycházet z data splatnosti tam uvedeného a současně nemá soud za prokázáno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky původní věřitelky na žalobkyni. Soud tak považuje za kvalifikovanou výzvu k plnění žalobu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp.zn. , spisová značka, ). Účinky výzvy k plnění provedené v žalobě nastanou až hmotněprávním doručením žaloby dlužníkovi, tj. taková žaloba obsahující hmotněprávní jednání se musí dostat do dispoziční sféry dlužníka, který musí mít reálnou šanci být s ní seznámen (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2926/2009). Žaloba byla žalovanému dodána do datové schránky dne 30. 10. 2023, tohoto dne měl tedy žalovaný reálnou šanci se s ní seznámit. Tímto okamžikem však nenastala dospělost dluhu, je třeba, aby ještě uplynula nezbytná lhůta, kterou má dlužník na přípravu a realizaci splnění. Zákon tuto lhůtu určuje jako lhůtu „bez zbytečného odkladu“. Jde o lhůtu v obecné rovině neurčitou, rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Jelikož výši dluhu lze v projednávané věci hodnotit jako obvyklou, lhůtu „bez zbytečného odkladu“ soud stanovil na 3 dny. Splatnost dluhu tak v projednávané věci nastala dne 2. 11. 2023. Jelikož žalovaný dluh ve lhůtě splatnosti nezaplatil, dostal se následujícího dne, tedy dne 3. 11. 2023, do prodlení s úhradou dluhu. Žalobkyni tak v souladu s § 1970 OZ vzniklo právo na úrok z prodlení, jehož výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl nárok žalobkyně co do částky 2 500 Kč představující poplatek za poskytnutí zápůjčky a co do rozdílu žalobkyní požadovaného úroku z prodlení a úroku z prodlení přiznaného dle výroku pod bodem I., a to s odkazem na absenci právního základu žalovaného nároku, když předmětná smlouva o zápůjčce nebyla uzavřena, a proto také splatnost žalované částky nenastala dne 15. 12. 2019, nýbrž až dne 2. 11. 2023, jak je shora uvedeno.9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 OSŘ. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 62 %, neúspěch v rozsahu 38 % (jistina a příslušenství), proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 24 %, což odpovídá částce 540 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem. V případě podané žaloby se jedná o standardní žalobu formulářového typu, kdy podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) činí odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 300 Kč, dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu činí paušální náhrada k úkonům právní služby 3 x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku dle § 137 odst. 3 OSŘ spolu s DPH ve výši 21 %, neboť žalobkyni zastupující advokát je registrován jako plátce DPH. Souhrnná částka pak byla s ohledem na výše uvedené ponížena na 24 %. O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta k plnění pak byla stanovena dle § 160 odst. 1 OSŘ.