17 C 117/2024-22 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou, ve znění jejího doplnění, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne , datum, uzavřel žalovaný s žalobkyní Smlouvu o spotřebitelském úvěru , název, č. , číslo, , na jejímž základě poskytla žalovanému částku 25 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 744 Kč, splatnost prvé splátky byla k 1. 7. 2017. Žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky, proto žalobkyně využila svého práva a úvěr ke dni 10. 5. 2018 zesplatnila. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání, spočívající jednak ve smluvním úroku sjednaném ve výši 161,07 % ročně, který žalobkyně kapitalizovala z nesplacené části jistiny ve výši 23 107,77 Kč za období od 2. 10. 2017 do 10. 5. 2018 na částku 20 079,36 Kč, jednak v nákladech za náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného, zejména poplatků za upomínky, které žalobkyně požadovala v částce 450 Kč za upomínku, celkem ve výši 1 350 Kč ( 3 x 450 Kč), dále ve smluvní pokutě ve výši 499 Kč, dále ve smluvní pokutě ve výši 0,1% denně z částky 23 107,77 Kč ode dne 11. 5. 2018 do 31. 10. 2018 a smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky 12 320,15 Kč ode dne 28. 3. 2023 do 14. 2. 2024 ve výši 6 774,75 Kč, celkem ve smluvních pokutách ve výši 8 511,48 Kč. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 23 107,77 Kč od 11. 5. 2018 do 31. 10. 2018 ve výši 8,5 % ročně, dále zákonný úrok z prodlení z částky 12 320,15 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení. Žalovaný uhradil žalobkyni dne 10. 7. 2017 částku 4 693 Kč, dne 12. 10. 2017 částku 13 081 Kč a dále byla stran žalovaného uhrazena částka 10 787,62 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání.3. Z žalobkyní doložených listin zjistil soud následující skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením. Ze smlouvy ze dne , datum, je prokázáno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní Smlouvu o spotřebitelském úvěru , název, č. , číslo, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta na účet částka 25 000 Kč, což dotvrzuje výpis z účtu žalobkyně. Ze smlouvy je dále zřejmé, že se úvěr žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 744 Kč, splatnost prvé splátky byla k 1. 7. 2017. Ze smlouvy je rovněž zřejmé, že se spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání, spočívající jednak ve smluvním úroku sjednaném ve výši 161,07 % ročně, smluvním úroku sjednaném ve výši 161,07 % ročně, který žalobkyně kapitalizovala z nesplacené části jistiny ve výši 23 107,77 Kč za období od 2. 10. 2017 do 10. 5. 2018 na částku 20 079,36 Kč, jednak v nákladech za náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného, zejména poplatků za upomínky, které žalobkyně požadovala v částce 450 Kč za upomínku, celkem ve výši 1 350 Kč ( 3 x 450 Kč), dále ve smluvní pokutě ve výši 499 Kč, dále ve smluvní pokutě ve výši 0,1% denně z částky 23 107,77 Kč ode dne 11. 5. 2018 do 31. 10. 2018 a smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky 12 320,15 Kč ode dne 28. 3. 2023 do 14. 2. 2024 ve výši 6 774,75 Kč, celkem ve smluvních pokutách ve výši 8 511,48 Kč. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 23 107,77 Kč od 11. 5. 2018 do 31. 10. 2018 ve výši 8,5 % ročně, dále zákonný úrok z prodlení z částky 12 320,15 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení. Žalovaný uhradil žalobkyni dne 10. 7. 2017 částku 4 693 Kč, dne 12. 10. 2017 částku 13 081 Kč a dále byla stran žalovaného uhrazena částka 10 787,62 Kč. Odeslání předžalobní výzvy má soud za prokázané z poštovním doručovatelem potvrzeného podacího archu.4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Soud posuzoval věc komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že úrok byl v daném případě sjednán ve výši 161,07 % ročně, byl však sjednán spolu s dalšími úhradami, konkrétně se smluvní pokutou ve výši 499 Kč v případě prodlení s úhradou pravidelné měsíční splátky, dále s další smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky s níž je žalovaný v prodlení, s tím, že souhrn všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Již skutečnost, že při výši úvěru 25 000 Kč a splatnosti 18 měsíců činí v daném případě úrok 161,07 % ročně dle názoru soudu dostačuje k absolutní neplatnosti smlouvy, zejména pokud je soudu ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru pro domácnosti s fixací od 1 do 5 let v daném období činila kolem 10 %, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje mnohonásobku výše v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Za situace, že pak RSPN bylo stanoveno na 345,46 %, dále že smlouva byla sjednána navíc adhézním způsobem, kdy žalovaný nemohl reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně a dále k tomu, že pouze žalovaný byl stižen další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost právní předchůdkyní žalobkyně, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, rovněž č. j. 25 Co 360/2020-84 a č. j. 25 Co 84/2021-120, týkajících se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné.5. Vzhledem k výše uvedenému výše, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího vyplacenou částku ve výši 25 000 Kč a úroku z prodlení v zákonem stanovené výši dle a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, z přiznané částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty v předžalobní výzvě, kterou lze považovat za uplatnění nároku na vydání obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný již uhradil částku 28 561,62 Kč, je zřejmé, že žalovaný finanční prostředky žalobkyní poskytnuté již vrátil včetně úroku. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože měly vyplývat ze smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou. Soud proto žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.6. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, proto mu dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že u žalovaného žádné náklady konstatovány nebyly, soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.