17 C 216/2024-17 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne , datum, uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta finanční hotovost ve výši 15 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala zaplatit částku 15 168 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku za dobu trvání smlouvy ve výši 9 817 Kč, částce 1 500 Kč za zpracování půjčky a částce za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč. Dále se žalovaná zavázala k úhradě smluvního úroku ve výši 20,88 % ročně. Žalovaná se zavázala k úhradě úvěru formou , počet, týdenních splátek ve výši 465 Kč. Splatnost poslední splátky připadla na 8. 8. 2022. Žalovaná uhradila poslední splátku dne 29. 6. 2022, po uzavření smlouvy celkově uhradila částku 15 000 Kč. Žalovanou částku pak tvoří jistina ve výši 9 563,52 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 301,94 Kč vypočtený z dlužné jistiny ve výši 9 563,52 Kč ve výši 20,88 % ročně za období od 9. 8. 2022 do 27. 9. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně v částce 1 625,80 Kč vypočtený z dlužné jistiny ve výši 9 563,52 Kč za období od 16. 8. 2022 do 27. 9. 2023. Dále žalobkyně požadovala smluvní úrok z částky 9 563,52 Kč ve výši 20,88 % ročně za období od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 9 563,52 Kč ve výši 15 % ročně za období od 28. 9. 2023 do zaplacení. Dne , datum, byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek s účinností od 27. 9. 2023, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání.3. Z žalobkyní doložených listin zjistil soud následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě převzala žalovaná finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku za dobu trvání smlouvy ve výši 9 817 Kč, částce 1 500 Kč za zpracování půjčky a částce za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč. Úroková sazba činila tedy 88 % ročně, žalovaná se zavázala splatit úvěr , počet, týdenními splátkami po 465 Kč. Ze smlouvy plyne, že RSPN bylo sjednáno ve výši 168,04 %. Celkově se tak žalovaná zavázala k úhradě částky ve výši 30 168 Kč. Splatnost poslední splátky připadla na 8. 8. 2022. Ve smluvních podmínkách, čl. , číslo, byla dále sjednána pro případ řádného nesplácení úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, ve spojení s její přílohou a oznámením o postoupení pohledávky má soud prokázánu aktivní legitimaci žalobkyně. Odeslání oznámení o postoupení pohledávky je prokázáno podacím lístkem ze dne 27. 10. 2023. Odeslání předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2024 má soud za prokázané podacím lístkem poštovního doručovatele z téhož dne. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila celkem 15 000 Kč.4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Soud posuzoval věc komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že úrok byl v daném případě sjednán v pevné výši 9 817 Kč, byl však sjednán spolu s dalšími úhradami, konkrétně částky 1 500 Kč za zpracování půjčky a částce za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč, což dle názoru soudu není nic jiného, než další úrok v pevné výši (soud považuje za úrok veškeré náklady, které musí být vynaloženy a smlouva mohla být uzavřena), takže výše dosahuje již částky 30 168 Kč. Již skutečnost, že při výši úvěru 15 000 Kč a splatnosti , počet, týdnů činí v daném případě úrok 88 % za necelých , počet, měsíců dle názoru soudu dostačuje k absolutní neplatnosti smlouvy, zejména pokud je soudu ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru pro domácnosti s fixací od 1 do 5 let v daném období činila kolem 10 %, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje několikanásobku výše v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Judikatura soudů považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje, ta však v daném případě z ničeho nevyplývá ani k tomuto žalobkyně ničeho netvrdila. Zohlednil-li dále soud, že mimo to byla stanovena RSPN na 168,04 %, dále to, že smlouva byla sjednána navíc adhézním způsobem, kdy žalovaná nemohla reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně a dále k tomu, že pouze žalovaná byla stižena další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost právní předchůdkyní žalobkyně, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, rovněž č. j. 25 Co 360/2020-84 a č. j. 25 Co 84/2021-120, týkajících se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné.5. Vzhledem k výše uvedenému závěru, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni však nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího vyplacenou částku ve výši 15 000 Kč a úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, nevznikl, neboť jak již bylo uvedeno výše, žalovaná uhradila částku 15 000 Kč, tedy poskytnuté finanční prostředky v plné výši vrátila. Co do zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že jako řádnou výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze posuzovat až předžalobní upomínku, případně vyrozumění o postoupení pohledávek, kdy však v době doručení obou těchto písemností (dle tvrzení žalobkyně) žalovaná již částku 15 000 Kč měla uhrazenu, tedy v prodlení s žádnou žalobkyní uplatňovanou částkou nebyla a tak tento nárok nevznikl, stejně jako nevznikl ani nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Proto byla žaloba zcela zamítnuta pro nedůvodnost a absenci právního základu, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.6. Ve věci měla plný úspěch žalovaná, proto jí dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že u žalované žádné náklady konstatovány nebyly, soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.