17 C 55/2023-25 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku uvedenou v předmětu řízení tohoto rozsudku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně spol. , právnická osoba, IČ , IČO, , uzavřela dne , datum, s žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě převzala žalovaná finanční hotovost ve výši 46 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 37 720 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 5 980 Kč, zahrnující poplatky a úrok ve výši 28 % z jistiny za období 14 měsíců. První splátka byla splatná k 5. dni počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností od 28. 4. 2023 postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná nehradila řádně a včas, proto se žalobkyně domáhala zaplacení částky 70 740 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 44 400 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 460 Kč, administrativním poplatku ve výši 460 Kč, inkasním poplatku ve výši 920 Kč, smluvní pokuty ve výši 24 500 Kč, zákonného úroku z prodlení od prodlení žalované do 1. 4. 2019 ve výši 16 477,29 Kč, úroku z úvěru ve výši 24 % ročně z jistiny 44 400 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 44 860 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila.3. Z žalobkyní doložených listin zjistil soud následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, na základě smlouvy o úvěru poskytla žalované úvěr ve výši 46 000 Kč, který byl žalované téhož dne v hotovosti vyplacen; žalovaná zavázala uhradit úvěr spolu s úrokem po dobu trvání smlouvy ve výši 28% ročně, dále se žalovaná zavázala k úhradě poplatku za správu úvěru ve výši 10 120 Kč a k úhradě částky 14 720 Kč za hotovostní výběr splátek, celkem se zavázala uhradit 83 720 Kč. Ze smlouvy je zřejmé, že se žalovaná zavázala splácet úvěr ve 14 měsíčních splátkách ve výši 5 980 Kč. RSPN stanovené ve smlouvě v daném případě činilo 188,04 %, ve smlouvě byla dále ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně ohledně částky níž je dlužník v prodlení. Z transakční historie má soud za prokázané, že žalovaná uhradila celkem částku 37 480 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve spojení s její přílohou má soud za prokázané, že došlo k postoupení pohledávky a žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 7. 2023 ve spojení s podacím lístkem ze dne 1. 8. 2023 je prokázáno odeslání předžalobní výzvy k plnění, žalovaná byla informována o jejím závazku, lhůta k plnění byla stanovena k , datum, .4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Soud posuzoval věc komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že úrok byl v daném případě sjednán v pevné výši 28% ročně, tedy ve výši 12 880 Kč ročně, byl však sjednán spolu s dalšími úhradami, konkrétně s poplatkem za správu úvěru ve výši 10 120 Kč, což dle názoru soudu není nic jiného, než další úrok v pevné výši, takže výše úroku dosahuje již částky 23 000 Kč, tedy 50% výše úvěru. Přihlédne-li dále soud ke sjednané částce ve výši 14 720 Kč za hotovostní výběr splátek, což soud vyhodnotil taktéž, jako úrok, nemohl soud dospět k jinému závěru, než že smlouva je jako celek smlouvou absolutně neplatnou dle § 588 OZ pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Již skutečnost, že při výši úvěru 46 000 Kč a splatnosti 14 měsíců činí v daném případě úrok kolem 70 % za 14 měsíců, dle názoru soudu dostačuje k absolutní neplatnosti smlouvy, zejména pokud je soudu ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru pro domácnosti s fixací od 1 do 5 let v daném období činila kolem 10 %, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje mnohonásobku výše v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Připočetl-li by soud i další dvě částky, tedy poplatek za správu úvěru ve výši 10 120 Kč a částku 14 720 Kč za hotovostní výběr splátek, činila by výše úroku o další desítky procent vyšší roční úrokovou sazbu (cca 70%). Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn., Anonymizováno, 21 Cdo 1484/2004). Podstatný přesah úrokové sazby může být sice odůvodněn rizikovostí daného obchodu, k rizikovosti však žalobkyně nic netvrdila a dle názoru soudu z ničeho nevyplývá. Dále nutno uvést, že nelze rovněž opomenout skutečnost, že ve smlouvě byla stanovena RSPN na 188,04%. Za situace, že pak smlouva byla sjednána navíc adhézním způsobem, kdy žalovaná nemohla reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně a dále k tomu, že pouze žalovaná byla stižena další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost právní předchůdkyní žalobkyně, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným. Závěrem soud podotýká, že ke shodnému právnímu názoru týkajícího se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí úvěru, přičemž tato skutečnost vedla k posouzení smluv jako neplatných, dospěl v rozsudcích Krajský soud v Plzni, např. v rozsudku ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, nebo ve věci s č. j. 25 Co 360/2020-84.5. Vzhledem k závěru uvedenému shora, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího rozdíl mezi právní předchůdkyní žalobkyní vyplacenou částkou a částkou uhrazenou stran žalované (46 000 Kč – 37 480 Kč =8 520 Kč) a úrok z prodlení v zákonem stanovené výši dle a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne následujícího, který byl stanoven žalované k plnění v prokazatelně odeslané předžalobní upomínce, kterou lze považovat za uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy od 16. 8. 2023. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.6. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Ve zbývajícím rozsahu soud proto výrokem II. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního základu zamítl.7. Ve věci měla větší míru úspěchu žalovaná. Dle ust. § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů nárok. Vzhledem k tomu, že u žalované žádné náklady konstatovány nebyly, soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.