9 C 29/2023-78 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, a to převodem na jím uvedený bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet, což nečinil, proto byl úvěr ke dni 20. 8. 2019 zesplatněn. Ve věci předmětné úvěrové smlouvy již bylo rozhodováno Okresním soudem v Chebu, kdy soud rozhodl dne 17. 2. 2021, č. j. 15 C 345/2019 – 72, částečně rozsudkem pro zmeškání tak, že , výrok rozsudku, a dále ještě rozhodl Okresní soud v Chebu doplňujícím rozsudkem ze dne 1. 3. 2021, č. j. 15 C 345/2019 – 80, kterým bylo rozhodnuto tak, že , výrok rozsudku, Všechny výroky shora uvedených rozsudků již nabyly právní moci. Žalobkyně se touto žalobou domáhá úhrady smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, která byla vyčíslena v souladu se smlouvou částkou 58 745,87 Kč, když k výpočtu této jistiny došlo zesplatněním zesplatněním nesplacené jistiny úvěru a nezaplacených úroků. Žalobkyně uváděla, že ve smlouvě bylo dále ujednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, mezi stranami bylo rovněž ujednáno, že výše všech žalobkyní uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. Prodlení žalovaného trvalo i po datu 23. 12. 2019, proto byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 31. 8. 2022 k úhradě smluvní pokuty z částky 54 533,30 Kč od 24. 12. 2019 do 31. 8. 2022 vyčíslené částkou 15 243,87 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soudem byl z žalobkyní doložených listinných důkazů zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, má soud za prokázané, že smlouva byla uzavřena dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně se zavázala na základě předmětné smlouvy poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Ze smlouvy je zřejmé, že žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 178 608 Kč za dobu 48 měsíců, mezi účastníky byla sjednána zápůjční úroková sazba 129,67 % za dobu trvání úvěru a předpokládaná RSPN činila 129,67 %. Ze smluvních ujednání soud zjistil, že v čl. , číslo, . smlouvy bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dále bylo zjištěno, že v čl. , číslo, . části , písmeno, smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku. V čl. , číslo, smlouvy je sjednáno právo k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoli splátky o 65 dnů. V čl. , číslo, byla sjednána pro případ, že po zesplatnění žalovaný nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení, kdy souhrn výše uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. Z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 17. 2. 2021, č. j. 15 C 345/2019 – 72, je patrné, že bylo rozhodnuto částečně rozsudkem pro zmeškání tak, že , výrok rozsudku, a dále ještě rozhodl Okresní soud v Chebu doplňujícím rozsudkem ze dne 1. 3. 2021, č. j. 15 C 345/2019 – 80, kterým bylo rozhodnuto tak, že , výrok rozsudku, Všechny výroky shora uvedených rozsudků již nabyly právní moci. Odeslání předžalobní výzvy ze dne 31. 8. 2022 je prokázáno podacím archem potvrzeným stran poštovního doručovatele z téhož dne.4. Soud s přihlédnutím k předcházejícím rozhodnutím vztahujícím se k předmětné smlouvě o úvěru, avšak vázán pouze výroky předchozích rozhodnutí Okresního soudu v Chebu, po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Soud posuzoval věc komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Zabýval se také otázkou, zda lze v daném případě postupovat podle § 576 OZ ve spojení s § 1802 OZ, tedy oddělit případnou neplatnou část ohledně úroku od ostatního ujednání úvěrové smlouvy a následně úrok stanovit ve výši úroku obvyklého, který poskytují banky v místě bydliště dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Po celkovém zhodnocení, které bude osvětleno níže, však dospěl k závěru, že tento postup není na místě, neboť jak již bylo uvedeno výše, uzavřenou úvěrovou smlouvu je nutné hodnotit komplexně a je nutno přihlédnout rovněž k jejímu celému obsahu. Předně je třeba uvést, že úrok byl v daném případě sjednán v pevné výši 129,67 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Podle statistických údajů České národní banky činily v době uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací 1-5 let kolem 8,2 %. Jestliže tedy v nyní projednávané věci byl sjednán úrok 129,67 % ročně, dosahuje tento mnohonásobku běžného úroku sjednaného pro úvěry v daném období, ujednání o úroku je proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 OZ absolutně neplatné. Dále je třeba uvést, že podstatný přesah úrokové sazby může být sice v některých případech odůvodněn rizikovostí daného obchodu, k rizikovosti však žalobkyně nic netvrdila a dle názoru soudu ani z ničeho nevyplývá. Dále, nelze rovněž opomenout skutečnost, že ve smlouvě byla stanovena RSPN rovněž na 129,67 % ročně. V článku , číslo, smlouvy bylo mezi účastníky ujednáno, že „úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru; celková výše úroku, který je žalobkyně oprávněna požadovat je v témže ustanovení omezen na 120 % částky, tj. na 214 329,60 Kč, což považuje soud za zcela neakceptovatelné, rovněž v rozporu s dobrými mravy při poskytnuté výši úvěru a navíc toto ujednání, nesplňuje ani požadavek na jasnost a srozumitelnost veškerých sdělení vůči spotřebiteli podle § 181 odst. 1 OZ, neboť formulace o přirůstání úroku běžícího do zaplacení je žargonem, jemuž snad rozumí profesionál poskytující úvěry a další finanční služby, případně osoby s právnickým či ekonomickým vzděláním, stěží však lze předpokládat, že bude srozumitelné průměrnému spotřebiteli a že tento bude schopen posoudit důsledky takového ujednání na obsahu svých povinností. V článku , číslo, smlouvy je dále stanoveno, že po zesplatnění úvěru při nezaplacení nové jistiny vzniká žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. V čl. , číslo, smlouvy je stanoveno, že při prodlení s hrazením peněžitého dluhu je žalobkyně oprávněna požadovat rovněž zákonný úrok z prodlení. Za situace, že pak smlouva byla sjednána navíc adhézním způsobem, kdy žalovaný nemohl reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní a dále k tomu, že pouze žalovaný byl stižen další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost právní předchůdkyní žalobkyně, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným. Pro úplnost soud dodává, že ke shodnému právnímu názoru týkajícího se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí úvěru, kdy právě tato skutečnost vedla k posouzení smluv jako neplatných, dospěl v rozsudcích Krajský soud v Plzni, např. v rozsudku ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, nebo ve věci s č. j. 25 Co 360/2020-84, které se týkaly skutkově obdobných sporů a zdejší soud nemá důvod se od právních závěrů vyslovených krajským soud