18 C 141/2025-24 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, , , IČO, ) s žalovaným smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč vyplacený žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, dne , datum, , který se žalovaný zavázal spolu se smluvním úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 200,11 Kč uhradit žalobkyni nejpozději dne 5. 4. 2024. Žalovaný se však dostal do prodlení se splacením. Pohledávka byla postoupena z původní věřitelky , právnická osoba, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 7. 6. 2025 dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), přičemž žalovaný na výše uvedenou dlužnou částku neuhradil ničeho.2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a OSŘ rozhodl soud bez nařízení jednání.4. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 OSŘ tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) se žalovaným smlouvu nazvanou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč se splatností 30 dnů od odeslání finančních prostředků, tj. , datum, . Byla stanovena pevná úroková sazba 36 % ročně, tj. úrok za dobu trvání smlouvy 295,89 Kč, a dále byl sjednán poplatek za sjednání úvěru ve výši 4 200,11 Kč. Přímo ve smlouvě je uvedeno RPSN 9059,1 %. Žalovaný čerpal úvěr dne , datum, v částce 10 000 Kč, jak vyplývá z předloženého potvrzení o provedení transakce i ze sdělení banky vedoucí účet žalovaného, z nějž soud zjistil i to, že vlastníkem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a tento je jediným disponentem. Pohledávka za žalovaným byla původní věřitelkou postoupena na žalobkyni Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , žalovanému bylo oznámeno přípisem ze dne 7. 6. 2025. Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné částky do tří dnů dopisem ze dne 7. 6. 2025, odeslaným dne 7. 6. 2025. Žalovaný na dlužnou částku žalobkyni neuhradil.5. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.6. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.7. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 1958 odst. 1 o. z. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.10. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.11. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to vzhledem k výši ujednaného úroku, který činí 547 % ročně (úrok 4 496 Kč za 30 dní). Za úrok soud považuje vedle výslovně označeného úroku za dobu trvání smlouvy v částce 295,89 Kč i úplatu označenou ve smlouvě jako poplatek za sjednání úvěru v částce 4 200,11 Kč, protože právě takováto úplata je spatřována v souhrnném názvu „úrok“. Soud nadto poukazuje i na zcela nestandardní a nepřiměřenou výši RPSN uvedenou i v samotné smlouvě ve výši 9059,1 %. Takto ujednaná výše úroku odporuje požadavkům na přiměřenost smluv uzavíraných se spotřebitelem a po zhodnocení smlouvy jako celku lze konstatovat, že způsobuje neplatnost smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, neboť úrok sjednaný ve smlouvě mnohonásobně převyšuje úrok běžný v daném místě a čase, tj. v březnu 2024 ve výši 8,83 % ročně na spotřebu, případně ve výši 15,34 % ročně na revolvingové úvěry a kontokorenty. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně – poskytování úvěrů na základě adhezních smluv za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní nepožívá právní ochrany.12. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 10 000 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 10 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., včetně úroku z prodlení z této částky za dobu od 17. 6. 2025 do zaplacení, když v případě absolutně neplatné smlouvy se dluh stal splatným po uplynutí lhůty k plnění poskytnuté žalovanému ve výzvě k plnění, obsažené v dopise ze dne 7. 6. 2025 (dopis byl dle podacího lístku odeslán dne 7. 6. 2025, dle § 573 o. z. doručen dne 11. 6. 2025, dne 16. 6. 2025 uplynula třídenní lhůta k plnění a od 17. 6. 2025 je žalovaný v prodlení).13. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.14. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 OSŘ, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném