11 C 34/2026-30 – Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že jako provozovatel distribuční sítě zjistila neoprávněný odběr plynu žalovanou v objemu 911 m3 na odběrném místě na adrese , adresa, v období od 7. 3. 2025 do 17. 4. 2025, a to po ukončení smlouvy na dodávku plynu pro neplnění platebních povinností.Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se nedostavila.Ze sdělení správce nemovitosti vyplynulo, že žalovaná byla v období od března 2023 uživatelkou nemovitosti ve shora uvedeném odběrném místě na adrese , adresa, . Z oznámení žalobkyně ze dne 21. 3. 2025 a ze dne 7. 4. 2025 vyplynulo, že v uvedeném odběrném místě dochází k neoprávněnému odběru plynu bez uzavřené smlouvy na dodávku plynu a současně byla žalovaná opakovaně vyzvána k umožnění demontáže instalovaného měřícího zařízení. Dle protokol ze dne 17. 4. 2025 došlo teprve tohoto dne k provedení demontáže plynoměru se stavem počítadla 4 202 m3. Odpojení plynoměru bylo zachyceno rovněž provedenou fotodokumentací. Fakturou ze dne , datum, žalobkyně vyúčtovala žalované náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem v rozsahu 911 m3 a dále též poplatek za zajištění a přerušení neoprávněného odběru v souhrnné vši 33 619,38 Kč se splatností dne 9. 5. 2025.Po zhodnocení všech důkazů shora uvedených dospěl soud k závěru o důvodnosti podané žaloby, kdy listinami žalobkyní doloženými bylo prokázáno, že žalovaná ve shora vymezeném období neoprávněně odebírala zemní plyn, neboť byla v té době posledním zjištěným uživatelem odběrného místa, v němž docházelo ke spotřebě plynu, aniž by byla uzavřena smlouva na dodávku plynu, a proto žalované vznikla dle ustanovení § 74 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 98a písm. a) energetického zákona povinnost uhradit provozovateli distribuční soustavy škodu způsobenou takovým neoprávněným odběrem ve výši určené podle ustanovení § 9 odst. 1 a 10 ve spojení s § 5 odst. 4 vyhlášky č. 108/2011 Sb., o měření plynu a o způsobu stanovení výše náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném uskladňování, neoprávněné přepravě nebo neoprávněné distribuci plynu. Žalovaná se dopustila neoprávněného odběru v důsledku opakovaného neplnění smluvených platebních povinností, které nesplnila ani přes upozornění, jak vyplynulo z provedeného dokazování, tudíž žalobkyně byla oprávněna přistoupit k ukončení dodávky a kvalifikovat jednání žalované jako neoprávněný odběr. Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně zaplacení uplatněné pohledávky nebo ohledně jiných skutečností oslabujících či vyvracejících uplatněný nárok spočívalo na žalované, která však zůstala v řízení zcela nečinná, proto měl soud tvrzení žalobce za prokázaná a uložil žalované povinnost uhradit vzniklou škodu spočívající v ceně za neoprávněně odebraný plyn ve shora uvedeném období ve výši specifikované v předloženém vyúčtování, vč. úroku z prodlení v souladu s ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti faktury (výrok I. rozsudku).Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého zcela úspěšné žalobkyni náleží náhrada vzniklých nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 345 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 9 840 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání), paušální náhrady hotových výdajů za čtyři úkony právní služby celkem ve výši 1 800 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady cestovného na trase , adresa, a zpět k jednání soudu ve výši 2 638 Kč (při počtu 347 ujetých km, průměrné spotřebě vozidla 4,9 l benzínu/100 km a amortizaci dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.), náhrady za promeškaný čas na cestě v rozsahu 10 půlhodin ve výši 1 500 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a dále náhrady 21% DPH (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu) ve výši 3 313,38 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení v celkové výši 20 436,38 Kč pak bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně (výrok II. rozsudku).