12 C 152/2026-41 – Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne 17. 1. 2024 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru číslo , číslo, (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který byl vyplacen před podpisem smlouvy, přičemž žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit dle předpisu splátek včetně pevně sjednaného úroku ve výši 1 522 Kč, včetně ceny za plnění a služby související s poskytnutím úvěru, a to úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč, včetně úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč, tedy celkem částky 55 776 Kč ve čtrnácti měsíčních splátkách po 3 984 Kč, se sjednanou splatností poslední splátky dne 17. 3. 2025. Žalovaný uhradil naposledy dne 27. 3. 2024 částku 7 952 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného vznikl 18. 3. 2025 žalobkyni nárok na zaplacení dlužné částky včetně sjednaného úroku ve výši 8 % ročně. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena žalobkyni, která se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 23 804,25 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 962,71 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 11 550 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 3 264,18 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 4 242,86 Kč, smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaného úroku z dlužné jistiny za dobu od 18. 3. 2025 do 24. 11. 2025 ve výši 2 096,56 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od prodlení do 24. 11. 2025 ve výši 3 590,01 Kč. Žalovaný za dobu trvání úvěrového vztahu uhradil celkem částku 11 952 Kč, kterou žalobkyně započetla do částky 6 195,75 Kč na jistinu, do částky 559,29 Kč na úrok, do částky 3 150 Kč na úhradu za poskytnutí úvěru, do částky 889,92 Kč na náklady na vyhodnocení úvěru a do částky 1 157,14 Kč na inkasní poplatek. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to jednak nahlédnutím do veřejných registrů NRKI, BRKI, SOLUS, insolvenčního rejstříku, dále vycházela z podkladů předložených žalovaným, a to pracovní smlouvy, výpisů z bankovního účtu. Příjem žalovaného před poskytnutím úvěru činil částku 41 507 Kč, výdaje částku 13 000 Kč.2. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že před podpisem smlouvy vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 30 000 Kč. K tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného žalobkyně soudu předložila k důkazu výpisy z bankovního účtu vedeného zřejmě v eurech (čitelnou kopii výpisu žalobkyně soudu totiž přes výzvu nedoložila) za období od 1. 10. 2023 do 31. 12. 2023, přičemž z těchto výpisů vyplývá, že ve dvou měsících byl konečný zůstatek na bankovním účtu ve výši 0 Eur, v jednom měsíci zůstatek cca 421 Eur. Žalobkyně dále k důkazu předložila pracovní smlouvu uzavřenou žalovaným se společností , jméno FO, , která byla uzavřena na dobu určitou do 13. 2. 2023 a dále žádost o úvěr ze dne 17. 1. 2024, v níž žalovaný vyplnil výdaje na bydlení 6 000 Kč měsíčně, aniž by tyto či jiné výdaje žalovaného byly jakkoliv prokázány. Žalobkyně nepředložila výpis z veřejných registrů NRKI, BRKI, SOLUS, insolvenčního rejstříku, o nichž tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy tyto rejstříky ve vztahu k žalovanému prověřila. Soud tudíž dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, když nebyly dostatečně ověřeny příjmy žalovaného, a především jejich stabilita s ohledem na žalovaným předloženou pracovní smlouvu uzavřenou pouze na dobu určitou. Stejně tak nebyly řádně posouzeny výdaje žalovaného, které nebyly nikterak prokázány, mimo to z výpisů z bankovního účtu bylo zřejmé, že konečné zůstatky jsou povětšinou nulové, tedy výdaje žalovaného zcela pokrývají jeho příjmy a žalovaný tak není úvěruschopný, neboť není schopen hradit další závazky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila výpisy z jí uvedených veřejných registrů není ani zřejmé, zda a v jaké výši byly případné další závazky žalovaného ve vztahu k jiným věřitelům, jaké byly splátky těchto závazků a zda žalovaný tyto předchozí závazky řádně plnil.3. Soud tudíž dospěl k závěru, že věřitel v předsmluvní fázi posoudil nedostatečně úvěruschopnost žalovaného, tedy věřitelem nebyla splněna povinnost dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť nebyly řádně před poskytnutím úvěrů posouzeny příjmy (míněno prokázané příjmy, nikoliv pouze tvrzené), a výdaje žalovaného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/18). Soud tudíž dospěl k závěru, že se jednalo v případě smlouvy o úvěru o neplatné právní jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně prokázala, že věřitel vyplatil žalovanému celkem částku 30 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně žalovaný dosud na tuto částku uhradil celkem částku 11 952 Kč, soud tudíž podané žalobě vyhověl co do částky 18 048 Kč z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného dle ust. § 2991 odst. 1 OZ, a to v souladu s ust. § 1970 OZ včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 25. 3. 2026 do zaplacení, když v této době byl žalovaný prokazatelně na základě předžalobní výzvy ze dne 9. 3. 2026, předané k poštovní přepravě dne 9. 3. 2026 (v níž byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 24. 3. 2026) v prodlení s úhradou, když žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokázal, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, byť břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru spočívalo na něm (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp.zn. 33 Cdo 1902/2025).4. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, úrocích, poplatcích, stejně jako smluvní pokuty s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné.5. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že převážně úspěšný byl v řízení žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.