12 C 30/2026-30 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky specifikované v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaná uzavřela dne 16. 6. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , číslo, (dále jen „smlouva o úvěru 1“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 16. 6. 2022 úvěr ve výši 41 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně poplatku ve výši 49 565 Kč sestávajícího z kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 39 528 Kč (se sjednanou úrokovou sazbou 26,43 % ročně), částky za zpracování ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 537 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách po 4 313 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 16. 3. 2024. Žalovaná od uzavření smlouvy uhradila částku v celkové výši 15 730 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ze shora uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni, která se podanou žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny 37 042,64 Kč, poplatků ve výši 35 616,92 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 196,60 Kč sestávajících z úroku ve výši 26,43 % ročně z dlužné jistiny 37 042,64 Kč od 17. 3. 2024 do 29. 4. 2024, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8 180,25 Kč sestávajícího z úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 37 042,64 Kč od 17. 11. 2022 do 29. 4. 2024. Žalovaná dále uzavřela dne 2. 3. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , číslo, (dále jen „smlouva o úvěru 2“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 2. 3. 2022 úvěr ve výši 37 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně poplatku ve výši 39 668 Kč sestávajícího z kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 27 667 Kč (se sjednanou úrokovou sazbou 24,81 % ročně), částky za zpracování ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 792 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách po 3 651 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 2. 12. 2023. Žalovaná od uzavření smlouvy uhradila částku v celkové výši 22 120 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ze shora uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni, která se podanou žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny 27 863,59 Kč, poplatků ve výši 23 312,71 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 861,20 Kč sestávajících z úroku ve výši 24,81 % ročně z dlužné jistiny 27 863,59 Kč od 3. 12. 2023 do 29. 4. 2024, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 489,89 Kč sestávajícího z úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 27 863,59 Kč od 19. 10. 2022 do 29. 4. 2024.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , číslo, ze dne 16. 6. 2022 byl žalované poskytnut úvěr ve výši 41 000 Kč, a to vyplacením této částky v hotovosti, na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , číslo, ze dne 2. 3. 2022 byl žalované poskytnut úvěr ve výši 37 000 Kč, kdy částka 6 149 Kč byla použita na splacení zůstatku dlužné částky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , číslo, , částka 30 851 Kč vyplacením v hotovosti. Soud má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smluv o úvěru dne 16. 6. 2022 a ze dne 2. 3. 2022 ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tyto smlouvy jsou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné. Za vadná považuje soud ujednání o výši poplatků za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatků za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 537 Kč v případě smlouvy o úvěru 1 a ve výši 7 792 Kč v případě smlouvy o úvěru 2, ve spojení se sjednaným úrokem v částce 39 528 Kč (smlouva o úvěru 1) a v částce 27 667 Kč (smlouva o úvěru 2), když žalovaná se na poskytnutou jistinu úvěru ve výši 41 000 Kč a ve výši 37 000 Kč zavázala uhradit úrok včetně poplatků ve výši 49 565 Kč (smlouva o úvěru 1), a ve výši 36 959 Kč (smlouva o úvěru 2), při sjednané splatnosti závazku v délce necelých dvou let. V článku 6., 6.1. byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž se žalovaná ocitne v prodlení. V článku 6., 6.3., 6.4. byly sjednány další poplatky jakožto paušalizovaná náhrada nákladů za vyhotovení a odeslání upomínek. Pokud přitom právní předchůdkyně žalobkyně určuje poplatky ve výši 10 037 Kč (smlouva o úvěru 1) a ve výši 9 292 Kč (smlouva o úvěru 2), tedy v rozsahu téměř 25 % poskytnuté jistiny, pak je zřejmé, že v případě těchto „poplatků“ nejde o nic jiného než o formu úroku. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V daných smlouvách byl pro dobu trvání smlouvy určen pevný úrok v částce 39 528 Kč, resp. v částce 27 667 Kč, avšak při součtu úroku a poplatků, se reálně jednalo o úrok cca 69 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Soud zároveň poukazuje na to, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižena i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouvy nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byly porušeny právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumané smlouvy jsou právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47.4. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 41 000 Kč a 37 000 Kč, na něž žalovaná dosud uhradila částku 15 730 Kč a 22 120 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 40 150 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku, a to v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 6. 6. 2024 do zaplacení, když v této době byla žalovaná prokazatelně na základě výzvy žalobkyně, která byla součástí oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024, odeslané prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 30. 5. 2024, v prodlení s úhradou, vycházejíc z domněnky dojití zásilky dle ust. § 573 OZ.5. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřených smluv jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, poplatcích a sjednaného úroku nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.6. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná v řízení převážně úspěšná, přičemž této náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žá