12 C 80/2026-55 – Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky specifikované v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , číslo, , a to po posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na základě níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr vrátit včetně sjednaného úroku 700 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 940 Kč, poplatku za administraci prodlení v případě prodlení žalovaného v částce 700 Kč, poplatků za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv v částce 560 Kč, poplatků za upomínky formou písemných výzev v částce 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou, uplatnila žalobkyně, které byla pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy postoupena, nárok na sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny 23 800,98 Kč vyúčtované do 27. 3. 2026 v částce 11 612,31 Kč. Žalovaný dále uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , číslo, , a to po posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na základě níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr vrátit včetně sjednaného úroku 60 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 720 Kč, poplatku za administraci prodlení v případě prodlení žalovaného v částce 700 Kč, poplatků za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv v částce 800 Kč, poplatků za upomínky formou písemných výzev v částce 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou, uplatnila žalobkyně, které byla pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy postoupena, nárok na sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny 2 000 Kč vyúčtované do 27. 3. 2026 v částce 844 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Žalobkyně k výzvě soudu, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o předsmluvním posouzení úvěruschopnosti žalovaného, podáním ze dne 9. 4. 2026 vzala žalobu částečně zpět co do požadovaných úroků z prodlení, úroku, poplatků a smluvní pokuty (dle specifikace ve výroku I) s odůvodněním, že nemá k dispozici důkazy k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smluv o úvěru. Uvedla, že žalovaný dosud právní předchůdkyni žalobkyně na smlouvu o úvěru číslo , číslo, uhradil částku 5 600 Kč, na smlouvu o úvěru číslo , číslo, ničeho. Dále dne 18. 3. 2025 uhradil žalobkyni částku 1 000 Kč a dne 11. 5. 2025 částku 199,02 Kč. Soud tak výrokem I řízení částečně zastavil v rozsahu zpětvzetí žaloby žalobkyní dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř., když předmětem řízení zůstalo zaplacení jistiny v celkové výši 25 800,98 Kč.4. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , číslo, ze dne 31. 10. 2024 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, a to vyplacením částky 25 000 Kč dne 31. 10. 2024 na bankovní účet vedený na jméno žalovaného číslo , č. účtu, . Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , číslo, ze dne 29. 12. 2024 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč, a to vyplacením částky 2 000 Kč dne 30. 12. 2024 na bankovní účet vedený na jméno žalovaného číslo , č. účtu, .5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila důkazy k prokázání tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně v předsmluvní fázi posoudila úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyní žalobkyně nebyla splněna povinnost dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť nebyly řádně před poskytnutím úvěrů posouzeny příjmy (míněno prokázané příjmy, nikoliv pouze tvrzené), a výdaje žalovaného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/18). Soud tudíž dospěl k závěru, že se jednalo v případě obou smluv o úvěru o neplatné právní jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému celkem částku 27 000 Kč (25 000 + 2 000), přičemž dle tvrzení žalobkyně žalovaný dosud na tuto částku uhradil celkem 6 799,02 Kč (5 600 + 1 000 + 199,02), soud tudíž podané žalobě vyhověl co do částky 20 200,98 Kč, přičemž uložil žalovanému povinnost tuto částku vrátit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokázal, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, byť břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru spočívalo na něm (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp.zn. 33 Cdo 1902/2025).6. Výrokem IV. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně zavinila zastavení řízení co do předmětu řízení specifikovaném ve výroku I, do částky 5 600 Kč pak byla taktéž neúspěšná. Právo na částečnou náhradu nákladů řízení by tak vzniklo žalovanému, který byl v převážné míře úspěšný. Vzhledem k tomu, že soud na jeho straně nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.7. Výrokem V. soud rozhodl o vrácení části žalobkyní zaplaceného soudního poplatku, když po částečném zpětvzetí žaloby zůstalo předmětem řízení zaplacení částky 25 800,98 Kč, přičemž soudní poplatek dle položky č. 1 bod 1 písm. b) ve spojení s položkou č. 2 bod 2 Sazebníku poplatků, Přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, činí 1 291 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zaplatila na soudním poplatku částku 1 940 Kč, rozhodl soud po částečném zpětvzetí žaloby (§ 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích) o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 649 Kč.