12 C 9/2026-44 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 38 198 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě nájemní smlouvy ze dne 17. 6. 2020, uzavřené na dobu jednoho roku s automatickým prodlužováním, byli 1. žalovaná, a na základě dodatku č. , číslo, k nájemní smlouvě taktéž 2. žalovaný, oprávněni užívat byt č. , číslo, o velikosti 1 + 3 s příslušenstvím nacházející se v domě č.p. , Anonymizováno, (dále jen „předmětný byt“), jehož je žalobkyně vlastníkem. Vzhledem k tomu, že žalovaní neplnili své povinnosti, nebyla nájemní smlouva ze strany žalobkyně prodloužena a nájemní vztah skončil ke dni 16. 6. 2024. Žalovaní předmětný byt žalobkyni řádně nepředali, tato jej převzala až dne 12. 11. 2024, kdy bylo zjištěno, že žalovaní předmětný byt neužívají. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužného nájemního a náhrady ve výši ujednaného nájemného za období od 1. 6. 2024 do 12. 11. 2024. Dle evidenčního listu ze dne 12. 2. 2024 byli žalovaní povinni hradit od března 2024 měsíční nájemné 4 985 Kč sestávající z nájemného ve výši 4 816 Kč, paušálu SMT ve výši 44 Kč, paušálu STA ve výši 65 Kč a platby za domovníka ve výši 60 Kč. Žalobkyně se tudíž domáhala zaplacení dlužného nájemního a náhrady ve výši ujednaného nájemného za období od 1. 6. 2024 do 12. 11. 2024 v celkové výši 26 920 Kč. Dle evidenčního listu ze dne 12. 2. 2024 byli žalovaní povinni hradit od března 2024 předepsané měsíční úhrady za služby spojené s užíváním bytu ve výši 5 780 Kč, přičemž žalovaní v roce 2024 hradili tyto zálohy nepravidelně. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala nedoplatku vyúčtování služeb dle skutečně uhrazených a spotřebovaných služeb v částce 11 278 Kč, splatného do 31. 7. 2025. Výzvou ze dne 11. 12. 2024 vyzvala žalobkyně žalované k úhradě dlužného nájemného a náhrady ve výši ujednaného nájemného v částce 26 920 Kč. Výzvou ze dne 6. 8. 2025 vyzvala žalobkyně žalované k úhradě dlužného nedoplatku vyúčtování služeb ve výši 11 278 Kč, přičemž žalovaní dosud na dluh ničeho neuhradili.2. Žalovaní se ve věci nevyjádřili. Žalobkyně i žalovaní dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání.3. Soud pak za situace, kdy žalovaní, které rovněž podle § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní, nevyvraceli žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků zjistil, že žalobkyně jako pronajímatel a vlastník předmětného bytu uzavřela s 1. žalovanou jako nájemcem dne 17. 6. 2020 nájemní smlouvu, na jejímž základě žalobkyně jako vlastník přenechala 1. žalované k užívání předmětný byt (dále jen „nájemní smlouva“). Nájemní vztah byl uzavřen na dobu určitou od 17. 6. 2020 do 16. 6. 2021 s možností automatické prolongace (čl. V. odst. 2. nájemní smlouvy). První žalovaná se dle čl. IV. odst. 1. nájemní smlouvy zavázala hradit měsíční nájemné ve výši 3 300 Kč, a dále zálohy na služby spojené s užíváním bytu dle evidenčního listu, který byl nedílnou součástí nájemní smlouvy (čl. IV. odst. 1, odst. 3 nájemní smlouvy), splatné do posledního dne v měsíci, za který se nájemné platí. V čl. IV. odst. 7 nájemní smlouvy byla sjednána inflační doložka. Na základě dodatku č. 1 k nájemní smlouvě uzavřeného dne 2. 9. 2020 se společným nájemcem předmětného bytu stal 2. žalovaný. Dle evidenčního listu ze dne 12. 2. 2024 byli žalovaní povinni hradit nájemné ve výši 4 985 Kč měsíčně sestávající z paušálu za domovníka ve výši 60 Kč, nájemného ve výši 4 816 Kč, SMT-paušálu ve výši 44 Kč, STA-paušálu ve výši 65 Kč. Vzhledem k dluhu žalovaných na nájemném žalobkyně sdělením ze dne 18. 6. 2024 oznámila žalovaným, že nájemní smlouva nebyla prodloužena, a nájemní vztah skončil ke dni 16. 6. 2024, přičemž sdělení se dostalo do dispoziční sféry žalovaných dne 24. 6. 2024. Žalovaní po skončení nájemního vztahu předmětný byt žalobkyni nepředali, přičemž žalobkyně jej převzala dne 12. 11. 2024. Žalovaní dosud neuhradili nájemné a náhradu ve výši ujednaného nájemného po skončení nájemního vztahu do převzetí bytu žalobkyní dne 12. 11. 2024 za období od 1. 6. 2024 do 12. 11. 2024 ve výši 26 920 Kč. Vyúčtováním služeb za rok 2024 (náklady na rozúčtování, ostatní služby + úklid, společná elektřina, studená voda, teplá voda, výtah, vytápění) byl zjištěn nedoplatek v částce 11 278 Kč, splatný dne 31. 7. 2025, přičemž vyúčtování se dostalo do dispoziční sféry žalovaných dne 2. 5. 2025. Výzvami ze dne 11. 12. 2024, které se dostaly do dispoziční sféry žalovaných dne 16. 12. 2024, vyzvala žalobkyně žalované k úhradě dlužných předpisů nájemného a záloh na služby. Upomínkami ze dne 6. 8. 2025, které se dostaly do dispoziční sféry žalovaných dne 8. 8. 2025, vyzvala žalobkyně žalované k úhradě nedoplatku v celkové výši 38 198 Kč. Žalovaní v řízení netvrdili ani neprokazovali, že by na dlužnou částku něčeho uhradili.4. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav zhodnotil v době uzavření nájemní smlouvy dle ust. § 2201 o. z., dle něhož nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Žalovaní jako společní nájemci byli v rozhodném období povinni hradit nájemné a nedoplatky vyúčtování služeb dle ust. § 2217 odst. 1 a § 2247 odst. 1 OZ, což v rozsahu uplatněném žalobou nečinili. Po skončení nájemního vztahu do doby převzetí bytu žalobkyní byli povinni hradit náhradu ve výši ujednaného nájemného dle § 2295 OZ. Soud tak podané žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu prodlení žalovaných dle ust. § 1970 OZ.5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení představující soudní poplatek ve výši 1 910 Kč, 2x paušální náhradu po 300 Kč za právní úkony spočívající v přípravě a převzetí věci a podání žaloby dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, celkem částku 2 510 Kč.