15 C 294/2025-26 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 3. září 2025, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 11 638,78 Kč, jakožto nedoplatku z vyúčtování služeb dodávek energie a souvisejících služeb do odběrného místa na adrese bydliště žalované dle záhlaví tohoto rozsudku, a to za 7,825 MWh v období od 3. listopadu 2022 do 9. srpna 2023 za cenu 26 368,78 Kč, z nichž žalovaná měla zaplatit 14 730 Kč, a to podle smlouvy mezi společností , právnická osoba, (označenou žalobkyní také jako „postupitel“) a žalovanou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, . Nedoplatek měl být postupitelem na základě této smlouvy žalované vyúčtován. Podle žalobkyně se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, přičemž dluh se stal splatný dne 4. září 2023. Stejnou žalobou se žalobkyně dále domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by v této souvislosti uvedla další skutkové okolnosti. Pohledávka měla být postoupena žalobkyni smlouvou ze dne , datum, , což mělo být žalované písemně oznámeno.2. K jednání nařízenému na den 26. ledna tr. se nedostavila žádná z účastnic, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze strana žalující svou neúčast předem omluvila. Na tomto jednání soud po provedeném dokazování žalobu zamítl z níže uvedených důvodů.3. Aby byla cena služeb splatná, tj. aby právo na její zaplacení vzniklo a dospělo do nároku, je nezbytné tvrdit, že postupitel poskytl žalované služby v uváděném rozsahu a že tyto služby v souladu se smlouvou žalované vyúčtoval, tj. vyzval ji k placení se specifikací žádané ceny. Cena služeb byla specifikována množstvím dodané energie a doplněna tvrzením, že byla žalované podle smlouvy vyúčtována. Onen způsob účtování podle smlouvy nebyl žalobkyní vysvětlen. Ve smyslu § 1958 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) je zřejmé, že čas plnění je závislý na době, která je ujednána, či jinak stanovena. Žalobkyně ovšem netvrdila nic o tom, do kdy byla podle ujednání (smlouvy) žalovaná povinna vyúčtovanou částku zaplatit, anebo kdy žalovanou postupitelka vyzvala k placení v době před doručením předžalobní výzvy, tedy přinejmenším do , datum, (kdy měla být výzva zaslána), ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ. Není tedy jasné, na jakém skutkovém základě žalobkyně žalovala úrok z prodlení již od 5. září 2023, resp. na jakém skutkovém základě žalobkyně právně hodnotila splatnost žalované částky dříve. Vyúčtováním je podle obvyklého významu tohoto slova nutno rozumět vysvětlení stanovení ceny, nikoli samotnou výzvu k plnění, byť ani ohledně vyúčtování žalobkyně nic o doručení žalované netvrdila (viz § 570 odst. 1 OZ). Již pro neúplnost žalobních tvrzení tedy nebylo možné učinit skutkový závěr o tom, že by nedoplatek ceny byl žalované vyúčtován, tedy že by vyúčtování bylo doručeno žalované. Jediná výzva k placení, obsažená v (procesním podkladu) předžalobní výzvě, totiž žádné vyúčtování (jež je předpokladem splatnosti) neobsahuje.4. Jestliže měla být cena vyúčtována, pak zjevně nebyla sjednána v určité předem stanovené částce, nýbrž poměrně v závislosti na odebraném množství energie nebo uplynulém času, resp. podle poskytnutého rozsahu služeb. Z tohoto důvodu by tedy bylo významné také skutkové zjištění o množství energie, dodané podle žalobkyně za předmětné fakturační období. Žalobkyni se však nepodařilo prokázat ani tvrzení o rozsahu poskytnutého plnění. Žádný z písemných, resp. listinných důkazů, jež žalobkyně k důkazu označila a k žalobě připojila, již ze své podstaty nemohl tuto významnou skutečnost prokázat. Smlouva s žalovanou zjevně ujednání o platební povinnosti přímo ke konkrétní žalované částce 11 638,78 Kč neobsahuje. Smlouvou její strany pouze zamýšlely zavázat postupitelku k dodávkám předmětných služeb a žalovanou k jejich odběru ve specifikovaném odběrném místě a k povinnosti platit za tyto služby podle žalobních tvrzení sjednanou i regulovanou cenu. Faktura postupitelky mohla prokázat (a prokázala) jen to, že postupitelka účtovala cenu služeb, tedy vystavila příslušný účetní doklad. K prokázání tvrzení o konkrétním rozsahu poskytnutých služeb však žalobkyně významný důkaz neoznačila. Žalobkyně neuváděla, že by žalovaná jakkoli osvědčovala správnost údajů uvedených v účetním dokladu postupitelky. Faktura (vyúčtování) přitom nemá charakter veřejné listiny, kde lze vycházet ze správnosti jejího obsahu. Obsah (správnost) účtování žalované ceny (zejména rozsah účtovaných dodávek a jednotkové ceny) v této listině (písemnosti) je proto nutné podle § 565 a násl. OZ prokázat, jako každý jiný údaj na soukromé listině, jenž není potvrzen protistranou, proti níž je listina (písemnost) používána. Průkaznost nelze v takových případech dovodit z toho, že příjemce energie má případně možnost reklamovat případné chyby či svůj nesouhlas s vyúčtováním. Pasivitu žalované v tomto ohledu jistě nelze považovat za konkludentní vyjádření souhlasu. Žádný právní předpis totiž takový následek s nečinností dlužníka nespojuje. Při zjišťování těchto základních skutkových tvrzení zjevně nemohou mít žádanou důkazní hodnotu ani všeobecné obchodní podmínky postupitele, nebo jiné výzvy k plnění, ale ani smlouva o dodávkách energie v nespecifikovaném množství do budoucna či o postoupení konkrétní pohledávky, jež byly také k důkazu žalobkyní označeny. Smlouva s postupitelkou sjednala žalovaná prostřednictvím své zástupkyně , jméno FO, . Zřejmě vlastnoruční podpis zmocnitelky na písemné plné moci nebyl úředně ověřen a jeho grafické zobrazení (na elektronické písemnosti) neodpovídá jejímu jménu ani příjmení. Přesto soud nemá pochybnosti o tom, že žalovaná od postupitelky elektřinu odebírala, neboť na adrese odběrného místa je hlášena k pobytu. Protože jde o cizinku, jde zřejmě o místo jejího bydliště (§ 93 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb.), kam byla elektřina podle smlouvy dodávána. Že by se tak ovšem stalo v uváděném množství, nebylo soudem zjištěno. Také proto nebylo možné žalobě vyhovět.5. Dalším důvodem pro zamítnutí žaloby bylo neprokázání skutečnosti, svědčící aktivní věcné legitimaci žalobkyně, tedy zda je nositelkou žalovaného práva. V tomto směru žalobkyně tvrdila, že jí žalované pohledávky byly postoupeny smlouvou s dodavatelkou elektřiny. K prokázání této skutečnosti zjevně označila jednak postupní smlouvu samotnou a dále protokol o předání dílčí pohledávky, potvrzení o úhradě kupní ceny a oznámení o postoupení pohledávek. Svou aktivní věcnou legitimaci tedy žalobkyně dovozuje z ustanovení § 1879 a násl. OZ. Smlouvou o postoupení je nutné postoupit konkrétní, tj. individuálně určenou pohledávku, zde pohledávku proti žalované. Soud však k takovému zjištění ani po dokazování nedospěl. Samotná smlouva, která byla sjednána zjevně dříve, než žalovaná pohledávka vznikla, jen obecně odkazuje na další smluvní dokumenty, jež budou vyhotoveny v budoucnu. Předávací protokol o postoupení pohledávek č. , číslo, , jehož součástí je výčet pohledávek zahrnující také žalovanou pohledávku, a potvrzení o zaplacení ceny za tyto pohledávky byly jménem postupitelky podepsány elektronicky osobou (nikoli statutárním orgánem), která se neshodovala s tím, kdo sjednala za postupitelku smlouvu o postoupení pohledávek, neodpovídá ani oprávněné osobě uvedené v čl. X odst. 8 této smlouvy, ve znění jejího dodatku č. , číslo, , ani není statutárním orgánem postupitelky v době „předání“ pohledávky. Údaj o osobách oprávněných jednat jménem smluvních stran přitom nelze považovat za nevýznamný, jak dokládají také žalobkyní předložené dodatky (první bez pořadového čísla a čtvrtý) ke smlouvě o postoupení pohledávek, jenž se mj. týká také změny takové osoby. Postoupení pohledávky pak žalované oznámila žalobkyně, tedy postupnice, nikoli postupitelka. Přestože k tomu mohla být postupitelkou zmocněna, když přílohou samotné smlouvy o postoupení pohledávek z roku 2017 je obecná plná moci pro žalobkyni a ní pak takto (hmotněprávně) jednal její původní procesní zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, podle předložené plné moci, nelze z tohj poznat, že zmocnění bylo provedeno právě k žalované pohledávce. Jde tedy o stejnou situaci, jako když oznámení o postoupení činí postupník. Nelze tedy přijmout skutkový závěr o tom, že by žalobkyni byla smluvně postoupena žalovaná pohledávka.6. Pro neunesení důkazního břemene, jež žalobkyni tížilo podle § 101 odst. 1 a § 120 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) soud nezjistil, že by žalobkyni svědčila aktivní věcná legitimace k žalované pohledávce, že by žalované byly postupitelkou poskytnuty uváděné služby, a že by jejich cena byla žalované vyúčtována. Žaloba na zaplacení žalované jistiny byla tedy výrokem I. zamítnuta. Nebylo-li zjištěno prodlení žalované s placením peněžitého dluhu (§ 1968 a § 1970 OZ), nelze žalobkyni pochopitelně přiznat ani žalovaný úrok z prodlení. Proto byla žaloba stejným zamítnuta i ohledně úroku z prodlení.7. Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se zárov