17 C 192/2025-34 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou ve znění jejího doplnění domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v předmětu řízení v záhlaví tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou dne , datum, uzavřela distančním způsobem smlouvu o revolvingovém věru č. , číslo, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta možnost čerpat postupně úvěr až do výše 45 500 Kč, žalované byla poskytnuta dne , datum, částka 17 000 Kč a dne , datum, částka 11 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na její bankovní účet. Žalovaná se úvěr zavázala splatit spolu s příslušenstvím, splatnost prvé splátky byla ke dni , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Žalovaná uhradila celkem 963,59 Kč, z nichž žalobkyně započetla na jistinu celkem částku 6,65 Kč, částku 956,94 Kč na příslušenství. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně vypověděla smlouvu dne 24. 2. 2025. Od 25. 2. 2025 byla žalovaná v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně se domáhá úhrady jistiny ve výši 27 993,35 Kč, poplatku za vyplacení úvěru 553,48 Kč (1,99 % z vyplaceného úvěru) a smluvního úroku v částce 28 304,54 Kč (0,933 % denně z nesplacené části jistiny). Dále se žalobkyně domáhala smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž je žalovaná v prodlení – 0,1 % denně ze zůstatku jistiny až do zaplacení dluhu, a to za období od 23. 11. 2024 do 21. 2. 2025 ve výši 977,22 Kč, a to na základě čl. , číslo, odst. , číslo, Smlouvy. Dále žalobkyně nárokovala poplatek za službu ,,, služba, “ v částce 87,84 Kč a poplatek za službu ,,, služba, “ v částce 328,20 Kč. Žalovaná neuhradila dále ničeho, a to ani přes zaslanou písemnou předžalobní výzvu.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně neuznává, o úvěr žádala třetí osoba, která používala její účet. Uvedla, že částka 17 000 Kč na její účet přišla, částka 11 000 Kč však nikoli. Požádala o možnost splácet dluh ve splátkách, ke svým majetkovým poměrům uvedla, že bydlí se svou nezletilou dcerou u matky, je samoživitelkou, její příjem činí kolem 35 000 Kč čistého, splácí půjčku ve výši 3 400 Kč, dále přispívá na bydlení částkou 6 000 Kč měsíčně a na stravu vynaloží měsíčně kolem 8 000 Kč.3. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, má soud za prokázané, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o spotřebitelském bezúčelovém revolvingovém uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně , webová stránka, , žalovaná požádala o poskytnutí úvěru, byla provedena identifikace žalované, kterou byla poskytnuta fotografie občanského průkazu, číslo bankovního účtu a emailová adresa. Na základě smlouvy žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované č. , č. účtu, dne , datum, částku 17 000 Kč, což dotvrzuje sdělení , peněžní ústav, ve spojení s přehledem bankovní transakce vyplacených spotřebiteli. Vyplacení částky ve výši 11 000 Kč na účet žalované naopak prokázáno nebylo, což vyplývá ze sdělení banky. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit úvěr nejpozději do dne , datum, , a to spolu s úrokem ve výši 0,933 % denně z nesplacené jistiny, dále s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1,99 % z čerpané výše, dále s RSPN ve výši 1 521,28 %. Ze smlouvy je dále zřejmé, konkrétně z čl. , číslo, odst. , číslo, , že se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Žalovaná uhradila žalobkyni částku 963,59 Kč. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 19. 6. 2025 vyzvána ke splnění dluhu, odeslání výzvy má soud za prokázané z podacího lístku poštovního doručovatele.4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ). Soud posuzoval věc komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že byl sjednán poplatek za sjednání úvěru ve výši 0,933 % denně, tzn. téměř 365 % ročně. Již tato skutečnost dle názoru soudu dostačuje k absolutní neplatnosti smlouvy, zejména pokud je soudu ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru s fixací do 1 roku v daném období činila kolem 10 % ročně, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje více než třicetinásobku v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dále je nutno zmínit rovněž skutečnost, že ve smlouvě byla sjednána RPSN na 1 521,28 %. Za situace, že smlouva byla sjednána navíc adhézním způsobem, kdy žalovaná nemohla reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní a dále k tomu, že pouze žalovaná byla stižena další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena žalobkyní, dospěl k závěru, že smlouva je podle ust. § 580 a § 588 OZ jednoznačně ujednáním nemravným a absolutně neplatným. V souladu s ust. § 588 OZ soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalované.5. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího rozdíl mezi prokazatelně vyplacenou částkou na účet žalované ve výši 17 000 Kč a žalovanou uhrazenou částkou 963,59 Kč (tedy 16 036,41 Kč) a rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení v zákonem stanovené výši, a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne 19. 6. 2025, soud ve smyslu ust. § 573 OZ vycházel z domněnky dojití výzvy (s přihlédnutím ke dnům po které se nedoručuje). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky do 3 dnů, přičemž žalovaná tuto povinnost nesplnila, dostala se tak do prodlení s plněním, a to ode dne 28. 6. 2025. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy povinnost plnit byla žalované uložena v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, když soud žádosti žalované ve smyslu ust. § 160 odst. 1 OSŘ vyhověl a rozhodl, že je povinna hradit svůj dluh žalobkyni ve formě pravidelných měsíčních splátek. Výše splátek byla určena částkou ve výši 2 000 Kč, která se jeví jako přiměřená výši celkové žalované částky při zohlednění celkové doby splácení celého dluhu i poměrů žalované. Soud má za to, že pakliže bylo současně rozhodnuto rovněž o ztrátě výhody splátek při nezaplacení byť i části některé ze splátek, žalobkyni nevznikne z hlediska časového - doby vymahatelnosti (pokud žalovaná splátky řádně a včas hradit nebude) v podstatě žádná újma, neboť se celá částka stane vymahatelnou okamžitě při nezaplacení i části některé ze splátek.6. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Ve zbývajícím rozsahu soud proto výrokem II. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního základu zamítl.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 OSŘ, kdy soud v případě částečného úspěchu náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném řízení byla při zohlednění příslušenství pohledávky více úspěšná žalovaná, u které však soud žádné vzniklé náklady nezjistil, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.