17 C 2/2026-20 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou ve znění jejího doplnění se žalobkyně domáhala zaplacení částky uvedené v předmětu řízení v záhlaví tohoto rozsudku. Uváděla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který následně žalovanému vyplatila. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem , písmeno, smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a s čímž žalovaná souhlasila. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč, splatnost prvé splátky byla 15. 4. 2025, další 15. 5. 2025, se splátkou splatnou k 15. 6. 2025 se dostal žalovaný do prodlení, proto žalobkyně zaslala žalovanému dvě upomínky a následně úvěr výzvou ze dne 21. 9. 2025 zesplatnila. Celkem žalovaný uhradil částku 8 000 Kč, kterou žalobkyně započtla na úrok. Žalobkyně nárokuje zaplacení jistiny ve výši 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, dále úhradu nákladů na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za 2 upomínky dle čl. , písmeno, odst. , číslo, předmětné smlouvy o úvěru. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání.3. Z žalobkyní doložených listin zjistil soud následující skutkový stav.Z výše uvedené smlouvy o úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě pak žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl žalovanému vyplacen na žalovaným uvedený účet, což je prokázáno výpisem z internetového bankovnictví žalobkyně. Ze smlouvy je zřejmé, že se žalovaný zavázal uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 20 % měsíčně ve 12 ti pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč. Celková částka, která měla být stran žalovaného uhrazena, byla žalobkyní vyčíslena na částku 68 000 Kč představující jistinu ve výši 20 000 Kč a částku 48 000 Kč představující úrok. Dále je ze smlouvy prokázáno, že byla ujednána RSPN ve výši 792 % a dále byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z výše spotřebitelského úvěru za každý den prodlení věřitele. Poslední splátka byla splatná dne 15. 3. 2026. Žalobkyně uváděla, že žalovaný uhradil částku 8 000 Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem ze dne 21. 9. 2025 je prokázáno odeslání předžalobní výzvy k plnění.4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Soud posuzoval smlouvu komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že při výši úvěru 20 000 Kč byl úrok sjednán ve pevné výši 48 000 Kč za dobu trvání smlouvy, tedy za 12 měsíců. Již skutečnost, že při výši úvěru 20 000 Kč a splatnosti 12 měsíců činí výše úroku cca 240 % ročně, dle názoru soudu dostačuje k absolutní neplatnosti této smlouvy, zejména pokud je soudu ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru pro domácnosti s fixací od 1 do 5 let i do 1 roku v daném období činila kolem 10 %, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje 24 násobku výše v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Judikatura soudů považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být sice odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje, ta však v daném případě z ničeho nevyplývá ani k tomuto žalobkyně ničeho netvrdila. Zohlednil-li dále soud, že RSPN bylo ujednáno na 792% ročně, dále, že smlouva byla sjednána navíc adhezním způsobem, kdy žalovaný nemohl reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní a dále s přihlédnutím k tomu, že pouze žalovaný byl stižen dle čl. , číslo, smlouvy další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost žalobkyní, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným. Při posuzování smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, rovněž č. j. 25 Co 360/2020-84 a č. j. 25 Co 84/2021-120, týkajících se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné.5. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího rozdíl mezi vyplacenou částkou 20 000 Kč a částkou 8 000 Kč, kterou žalovaný již uhradil, tedy ve výši 12 000 Kč a na zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené zákonem z této částky, dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne, kdy byl žalovaný prokazatelně v prodlení s úhradou. Žalobkyně nárokovala zákonný úrok z prodlení od 6. 10. 2025, kdy tato lhůta byla stanovena dle lhůty stanovené v předžalobní výzvě, proto jí byl od tohoto data přiznán. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.6. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Ve zbývajícím rozsahu soud proto výrokem II. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního základu zamítl.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 OSŘ, kdy soud v případě částečného úspěchu náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném řízení byli účastníci při zohlednění příslušenství pohledávky úspěšní téměř ve shodné míře, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.