Okresní soud v Chebu 17 C 93/2026-32 – Náklady řízení

Podanou žalobou, ve znění jejího částečného zpětvzetí, které bylo soudu doručeno dne 17. 6. 2026, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím, když žalobu odůvodnila tím, že žalovaný měl jednat s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, , o uzavření smlouvy o úvěru, kterou však není schopna doložit. Na základě jednání byla žalovanému poskytnuta dne , datum, částka 10 000 Kč a dne , datum, částka 3 500 Kč. Tyto částky žalobkyně nárokuje z titulu bezdůvodného obohacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.2. Jak již bylo zmíněno shora, podáním ze dne 17. 6. 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, konkrétně co do částky 7 752,43 Kč a dále co do zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od 6. 12. 2025 do 16. 6. 2026, proto bylo soudem o tomto částečném zpětvzetí rozhodnuto v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 OSŘ a řízení bylo v této části zastaveno, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K soudem nařízenému jednání se žalobkyně ani žalovaný nedostavili.4. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že k důkazům navrhla toliko, aby bylo soudem vyžádáno vyjádření od , právnická osoba, , zda byl žalobkyní specifikovaný účet žalovaného a zda byly v měsíci , měsíc, rok, a , měsíc, rok, provedeny na účet žalovaného provedeny platby, dále bankovní výpisy právní předchůdkyně žalobkyně. Další důkazy navrženy nebyly. Soud vyzval žalobkyni k označení důkazů k prokázání svých tvrzení, a to vždy konkrétní důkazní prostředek ke konkrétnímu tvrzení. Rovněž soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení a k těmto označila a doložila důkazy ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného úvěr splácet. Na výzvu nebylo reagováno, soud proto nařídil jednání, v rámci kterého měl v úmyslu žalobkyni poučit dle příslušných ustanovení zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) k označení důkazů prokazujících, mimo jiné, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, že žalobkyně a rovněž žalobkyni poučit o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a OSŘ. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle ust. § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny. Soud tak dospěl k závěru, že nemá za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Závěrem soud dodává, že k označení důkazů je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde, vyjma výše uvedených, žádný další důkaz neuvedla. Nenavržené důkazy soud v civilním sporném řízení zásadně provádět nesmí, zvlášť v případě, kdy by tím v rozporu se zásadou rovnosti a zásadou projednací zvýhodnil odborně zastoupeného profesionála proti nezastoupenému laickému spotřebiteli. Soud si přitom nemůže svévolně vybírat, které z přiložených listin (viz bod H návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který žádné důkazní návrhy obsahovat nemůže) k důkazu provede a které nikoliv. Nad rámec soud uvádí, že i pokud by žalobkyně navrhla důkazy k prokázání své aktivní legitimace, soud by v daném případě dospěl k závěru, že nebyl řádně prokázán řetězec postupování pohledávky na žalobkyni, neboť z přílohy (sjetin příloh ke smlouvám) by tuto skutečnost nebylo možno dovodit. Příloha smlouvy o postoupení pohledávek doložená žalobkyní byla pouze blíže neidentifikovaná sjetina obsahující číslo smlouvy úvěrovaného, rodné číslo a částku. Ze všech výše uvedených důvodů byla žaloba v plném rozsahu výrokem II. zamítnuta, stejně jako ze shodných důvodů v mnoha dalších řízeních vedených u zdejšího soudu.5. Výrokem III. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ., když plně procesně úspěšný byl žalovaný. Žalovaný však žádné náklady neuplatňoval a dle názoru soudu mu ani žádné nevznikly.