18 C 101/2025-25 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaná dne , datum, uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 7 000 Kč, který byl vyplacen před podpisem smlouvy, přičemž žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit ve 45 týdenních splátkách po 321 Kč, a to společně s částkou 7 441 Kč, jež se skládá z pevně sjednaného úroku ve výši 2 971 Kč, z částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a z částky 1 305 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení – v žalobě označeno jako „poplatek“ (v žalobě patrně nedopatřením neuvedeno pojištění v částce 1 665 Kč, jež je však zahrnuto do součtu „poplatku“). Žalovaná uhradila částku 772 Kč. Vzhledem k prodlení žalované vznikl žalobkyni nárok na zaplacení dlužné částky a poplatku včetně sjednaného úroku. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena žalobkyni, která se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 296,40 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 274,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 331,93 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 6 676,06 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve výši 15 % a úroku 15 % ročně z částky 6 676,06 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a OSŘ, bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovanou, a na jejím základě se uvedená společnost zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit uvedené společnosti spolu s jistinou poplatek ve výši 5 776 Kč, skládající se z úroku v částce 2 971 Kč, úhrady za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, úhrady za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 305 Kč, a spolu s doplňkovým pojištěním ve výši 1 665 Kč, tedy celkovou částku 14 441 Kč, a to v pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 321 Kč (poslední splátka ve výši 317 Kč). Dle předmětné smlouvy činí úrok 86 % a RPSN činí 239,13 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou peněžitého dluhu bylo stranami sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dalších poplatků za zaslanou upomínku, za návštěvu zástupce, za zahájení vymáhání. Dle předmětné smlouvy žalovaná převzala peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná svým podpisem stvrdila. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne 27. 1. 2025, odeslaným dle podacího lístku dne 27. 2. 2025. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2025, odeslanou dle podacího lístku dne 16. 4. 2025. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení částky, resp. že je zde jiná skutečnost, kvůli níž pohledávka uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. a § 120 odst. 1 o.s.ř. na žalované. Žalovaná však ani jednu z těchto povinností nesplnila.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si v úvěrové smlouvě sjednaly povinnost žalované vrátit právní předchůdkyni částku 14 441 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 2 971 Kč, z částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, z částky 1 305 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení a z pojištění v částce 1 665 Kč. Soud se zabýval sjednanými poplatky a shledal, že se nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Tento poplatek lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. V projednávané věci tak byl sjednán úrok 7 441 Kč, který představuje 106,3 % poskytnuté jistiny za 45 týdnů (ročně, tj. za 52 týdnů, tak činí 122,80 %). Taková výše úroku nemůže ve světle ustálené judikatury Nejvyššího soudu obstát (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp. zn. 33 Odo 236/2005). Nadto je třeba zmínit, že žalovaná je pro případ prodlení stižena dalšími sankčními poplatky pro případ prodlení a zejména smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a další sankční ujednání, které smlouva obsahuje, uzavřel, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.9. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, ve smyslu citovaného ustanovení obohatila, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Žalovaná na svém dluhu, dle tvrzení žalobkyně, uhradila částku 772 Kč. Žalovanou nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by uhradila více, proto soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 6 228 Kč, která odpovídá rozdílu získaného majetkového prospěchu na straně žalované a částky již žalovanou zaplacené. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 15. 3. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 27. 2. 2025 zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky včetně výzvy k plnění, přičemž tato byla žalované doručena v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 4. 3. 2025. Ve výzvě byla žalované poskytnuta lhůta k plnění v délce deseti dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy, tj. do 14. 3. 2025. Od 15. 3. 2025 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.10. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.11. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, na jejíž straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.