18 C 102/2025-22 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 42 000 Kč, který byl vyplacen před podpisem smlouvy, přičemž žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit ve 21 měsíčních splátkách po 4 078 Kč, a to společně s částkou 43 637 Kč, jež se skládá z pevně sjednaného úroku ve výši 31 301 Kč, z částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a z částky 7 497 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení – v žalobě označeno jako „poplatek“ (v žalobě patrně nedopatřením neuvedeno pojištění v částce 3 339 Kč, jež je však zahrnuto do součtu „poplatku“). Žalovaný uhradil částku 5 151 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na zaplacení dlužné částky a poplatku včetně sjednaného úroku. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena žalobkyni, která se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 76 851 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 776,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 881,52 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 37 849 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 % úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 37 849 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a OSŘ, bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaným, a na jejím základě se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 42 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit uvedené společnosti spolu s jistinou poplatek ve výši 40 298 Kč, skládající se z úroku v částce 31 301 Kč, úhrady za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, úhrady za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 497 Kč, a spolu s doplňkovým pojištěním ve výši 3 339 Kč, tedy celkovou částku 85 637 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 4 078 Kč (poslední splátka ve výši 4 077 Kč). Dle předmětné smlouvy činí úrok 68,80 % a RPSN činí 100,60 %. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou peněžitého dluhu bylo stranami sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dalších poplatků za zaslanou upomínku, za návštěvu zástupce, za zahájení vymáhání. Dle předmětné smlouvy žalovaný převzal peněžní prostředky ve výši 42 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný svým podpisem stvrdil. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne 27. 1. 2025, odeslaným dle podacího lístku dne 27. 2. 2025. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2025, odeslanou dle podacího lístku dne 16. 4. 2025. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení částky, resp. že je zde jiná skutečnost, kvůli níž pohledávka uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. a § 120 odst. 1 o.s.ř. na žalovaném. Žalovaný však ani jednu z těchto povinností nesplnil.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si v úvěrové smlouvě sjednaly povinnost žalovaného vrátit právní předchůdkyni částku 85 637 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 31 301 Kč, z částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, z částky 7 497 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení a z pojištění v částce 3 339 Kč. Soud se zabýval sjednanými poplatky a shledal, že se nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Tento poplatek lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. V projednávané věci tak byl sjednán úrok 43 637 Kč, který představuje 103,9 % poskytnuté jistiny za 21 měsíců (ročně, tj. za 12 měsíců, tak činí 59 %). Taková výše úroku nemůže ve světle ustálené judikatury Nejvyššího soudu obstát (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp. zn. 33 Odo 236/2005). Nadto je třeba zmínit, že žalovaný je pro případ prodlení stižen dalšími sankčními poplatky pro případ prodlení a zejména smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a další sankční ujednání, které smlouva obsahuje, uzavřel, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.9. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, ve smyslu citovaného ustanovení obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu, dle tvrzení žalobkyně, uhradil částku 5 151 Kč. Žalovaným nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by uhradil více, proto soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 36 849 Kč, která odpovídá rozdílu získaného majetkového prospěchu na straně žalovaného a částky již žalovaným zaplacené. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 15. 3. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 27. 2. 2025 zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky včetně výzvy k plnění, přičemž tato byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 4. 3. 2025. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce deseti dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy, tj. do 14. 3. 2025. Od 15. 3. 2025 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.10. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.11. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.