5 C 48/2020-150 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazené mzdy za období leden až březen roku 2017. Uvedl, že výpověď, kterou žalobce dal žalovanému, byla neplatná, má tedy právo na vyplacení mzdy. Následně uváděl žalobce, že by soud měl vycházet z druhé výpovědi, která byla žalobci dána, a jejíž výpovědní doba skončila [datum]. Uvedl, že proto by soud neměl vycházet z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích [číslo jednací]. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Následně soudu uvedl, že všechny nároky žalobce za období leden až březen roku 2017 byly uhrazeny, když žalobci by příslušela hrubá mzda v celkové výši [částka], z čehož mu bylo vyplaceno [částka] v dubnu roku 2019 a v květnu roku [částka], celkem [částka] hrubého, čemuž odpovídaly vyplacené čisté částky [částka] a [částka]. Nároky žalobce tedy uspokojil v plné výši, doplatil žalobci i plné úroky z prodlení. Později potvrdil, že nedopatřením vyplatil žalobci o [částka] méně, místo částky [částka] zaplatil [částka]. <b>3. Soud v řízení provedl účastníky navržené důkazy, které zhodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:</b> <b>4. Pracovní poměr žalobce:</b> Mezi žalobcem a žalovanou existoval pracovněprávní vztah na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], kterou se změnil obsah původní pracovní smlouvy ze dne [datum], a to tak, že s účinností od [datum] byl žalobce zaměstnán jako regionální vedoucí prodeje [anonymizována dvě slova]. Podle § 8 odst. 2 citované smlouvy byla konkrétní délka rozvržení pracovní doby stanovena ve mzdovém výměru. Podle mzdového výměru ze dne [datum] pracoval žalobce v pracovní době standart 1 – pružná. Podle nesporného prohlášení účastníků potom hodinová mzda žalobce činila 8 hodin denně. Dne [datum] předložila žalovaná žalobci dokument označený jako výpověď z pracovního poměru, když tato výpověď byla rozhodnutím Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] prohlášena za neplatnou. Žalovaná byla písemně informována žalobcem dne [datum] o tom, že setrvává na dalším zaměstnávání a vyzval ji k přidělování práce, přičemž žalovaná žalobci žádnou práci nepřidělila. Žalobce tak postupoval ve smyslu § 69 a následujících zákoníku práce, když oznámil žalobci, že trvá na dalším zaměstnávání. Ve smyslu § 69 dá-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zruší-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě, nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho nadále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Žalobce tak v řízení prokázal, že v důsledku neplatné výpovědi a toho, že ho žalovaný dále nezaměstnával, má nárok na náhradu mzdy za žalované období od 1. 1. 2017 do 31. 3. 2017. <b>5. Uplynutí výpovědní lhůty za neplatné výpovědi:</b> V této věci soud zkoumal jako předběžnou otázku, kdy došlo k uplynutí výpovědní lhůty z neplatné výpovědi. Výpověď byla dána [datum], dvouměsíční výpovědní lhůta tedy začala běžet počínaje [datum]. Uplynout tak měla dne [datum]. Žalobce však tvrdil, že byl po část měsíce června a celý červenec a srpen roku 2016 v pracovní neschopnosti, a že tedy nedošlo k uplynutí výpovědní doby k [datum], ale později. Soud posoudil podle § 52 písmeno g) zákoníku práce, zda v tomto případě se uplatní pracovní neschopnost žalovaného jako ochranná doba, která by měla vliv na běh výpovědní doby. Podle § 54 písmeno d) zákoníku práce, ochranná doba spočívající v pracovní neschopnosti se v případě výpovědi ve smyslu § 52 písmeno g) zákoníku práce, pro něž byla dána výpověď žalovanému, neuplatní, resp. uplatní pouze v případě těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně čerpající mateřskou dovolenou, nebo zaměstnance nebo zaměstnankyně čerpající rodičovskou dovolenou. Žalobce však v tomto zvláštním postavení nebyl a neplatná výpověď byla z důvodu podle § 52 písmeno g) zákoníku práce, v tomto případě, tedy pracovní neschopnost žalobce nepředstavovala ochrannou dobu a neměla vliv na běh výpovědní doby. Podle § 53 odst. 1 písmeno a) zákoníku práce se zakazuje dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, tj. v době, kdy zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným, pokud si tuto neschopnost úmyslně nepřivodil, nebo nevznikla tato neschopnost jako bezprostřední následek opilosti zaměstnance nebo zneužití návykových látek, a to v době od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo nástupu lázeňského šetření až do doby jejich ukončení; při onemocnění tuberkulózou se tato ochranná doba prodlužuje o 6 měsíců po propuštění z ústavního ošetřování. Dle § 53 odst. 2 zákoníku práce, byla-li dána zaměstnanci výpověď před počátkem ochranné doby tak, že by výpovědní doba měla uplynout v ochranné době, ochranná doba se do výpovědní doby nezapočítává; pracovní poměr skoční teprve uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby, ledaže zaměstnanec sdělí zaměstnavateli, že na prodloužení pracovního poměru netrvá. Dle § 54 písmeno d) zákoníku práce, se zákaz výpovědi podle § 53 nevztahuje na výpověď danou zaměstnanci pro jiné porušení pracovní povinnosti vyplývající z právních předpisů, vztahující se k vykonávané práci podle § 52 písmeno g) nebo pro porušení jiné povinnosti zaměstnance stanovené v § 301 a zvlášť hrubým způsobem (§ 52 písmeno h); to neplatí, jde-li o těhotnou zaměstnankyni čerpající mateřskou dovolenou, nebo o nebo zaměstnance nebo zaměstnankyně, kteří čerpající rodičovskou dovolenou. Jak tedy vyplývá ze shora uvedených ustanovení zákoníku práce, žalobci byla dána výpověď podle § 52 písmeno g) zákoníku práce, žalobce byl sice v pracovní neschopnosti, ovšem nevztahovaly se na něj výjimky stanovené zákonem, neboť se nejednalo o těhotnou zaměstnankyni čerpající mateřskou dovolenou, nebo zaměstnance nebo zaměstnankyni čerpající rodičovskou dovolenou. Pracovní neschopnost tedy neměla vliv na běh výpovědní doby a byla dána z důvodu § 52 písmeno g) zákoníku práce, výpovědní doba tedy uplynula [datum]. <b>6. Rozhodné období pro výpočet průměrného výdělku:</b> Jestliže výpovědní doba uplynula dne [datum], tedy ve třetím čtvrtletí roku 2016, posuzoval soud, jaké období je obdobím rozhodným. Vycházel přitom z § 353 odst. 1 zákoníku práce, dle něhož průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Dle § 354 odst. 1 zákoníku práce, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Rozhodným obdobím je tedy předchozí kalendářní čtvrtletí, tedy druhé čtvrtletí roku 2016. V tomto případě soud vychází i z judikatury Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka], popř. [spisová značka]. V obdobné věci žalobce proti žalované rozhodoval Okresní soud v Českém Krumlově již ve věci [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Pro určení průměrného výdělku je tak rozhodné druhé kalendářní čtvrtletí roku 2016, neboť jde o poslední čtvrtletí před skončením pracovního poměru, byť neplatnou výpovědí. Na běh výpovědní lhůty z neplatné výpovědi neměla vliv pracovní neschopnost žalobce a tato výpovědní doba měla skončit dne [datum]. <b>7. Průměrný výdělek žalobce (hrubá mzda v období druhého čtvrtletí roku 2016):</b> K výši průměrného výdělku se vyjadřuje i Krajský soud v Českých Budějovicích v rozhodnutí [číslo jednací], a to zejména v bodě 25 rozsudku. Žalovaný v druhém čtvrtletí roku 2016 řádně pracoval, průměrný výdělek se tedy zjistí z hrubé mzdy vyúčtované žalobci v tomto období a z odpracované doby v tomtéž období (§ 353 odst. 1 zákoníku práce), když tyto údaje vyplývají ze mzdového listu žalobce za rok 2016. Mzdu ve smyslu § 353 odst. 1 zákoníku práce je mzda, kterou žalobce obdržel v tomto čtvrtletí podle příslušného mzdového výměru, když se jedná o mzdový výměr ze dne [datum], určený k [datum]. Mzdu tvoří základní mzda (§ 1 odst. 1 písmeno a) výměru), motivační prémie (písmeno b) výměru), provize z obratu (písmeno c) výměru). Složkou mzdy za toto čtvrtletí nemohou být žalobcem požadované složky podle VSP programu (podíl z rabatového základu a podíl z hospodářského výsledku) podle extenzivního výkladu písmene d) výměru, neboť žalobce v tomto čtvrtletí do tohoto systému dosud plně zařazen nebyl, resp. nacházel se v přechodném období, kdy vyjednávání o konkrétní podobě stanovení VSP programu pro jeho odměňování (na stanovení tzv. cílové částky), když žalobce pobíral místo těchto složek dočasnou motivační prémii (viz. vnitřní mzdový předpis žalovaného [příjmení] [číslo], část [číslo], bod třetí, čl. 11: individuální dočasná složka, stanovená na přechodno