5 C 7/2021-23 — Okresní soud v Českém Krumlově

1.) Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala proti žalované zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených televizních poplatků. 2.) Zkrácené odůvodnění rozsudku odpovídá § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci. 3.) Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nevyjádřila se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání na základě listinných důkazů obsažených ve spise, když soud žalovanou vyzval ve smyslu § 115a) o. s. ř. a byla poučena o tom, že pokud se nevyjádří, soud bude její souhlas předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s postupem podle § 115a) o. s. ř. bez nařízení jednání. Soud proto ve věci rozhodl rozsudkem bez nařízení jednání. 4.) Soud v řízení provedl navržené listinné důkazy, které zhodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5.) Žalobkyně uvedla, že žalovaná se stala odběratelem elektrické energie, v souladu s § 3 odst. 4 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, se tak považuje za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi, po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku ve stanovené lhůtě. Žalovaná se však v zákonné lhůtě na výzvu žalobkyně nevyjádřila, žalobkyně ji proto zařadila do evidence poplatníků televizních poplatků. O této skutečnosti byla žalovaná písemně informována. K tomu žalobkyně předložila výzvu k prohlášení poplatníka a doručenku k této výzvě, dále potom písemnou informaci žalovanou o zařazení do evidence poplatníků. Žalovaná však televizní poplatky nezaplatila. Žalobkyně eviduje neuhrazený televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně za měsíce 9/2019 – 01/2020, 5x 135 Kč, celkem tedy 675 Kč. Žalobkyně zaslala výzvu žalované k zaplacení televizních poplatků, kterou soudu spolu s doručenkou předložila. Žalovaná ani poté dlužnou částku nezaplatila. 6.) Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaná dluží žalobkyni z titulu nezaplacených televizních poplatků za měsíce 9/2019 – 01/2020, 5x 135 Kč, celkem 675 Kč, soud proto rozhodl o povinnosti žalované dlužnou částku žalobkyni zaplatit. 7.) Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi žalobkyní a žalovanou podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, dle něhož jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizních poplatků, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Soud dále posuzoval věc podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., dle něhož je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní nebo rozhlasový poplatek splatných vždy do 15. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Protože žalobkyně prokázala zaslání výzvy žalované se stanovením 15-ti denní lhůty k zaplacení a vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, měla žalobkyně právo se domáhat zaplacení prostřednictvím žaloby u soudu tak, jak stanoví § 10 zákona č. 348/2005 Sb. Současně má tedy žalobkyně právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení stanoveného, na nějž má nárok ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., když jeho výše je stanovena vládním nařízením č. 351/2013 Sb., když žalobkyně kapitalizovala zákonný úrok z prodlení za období do odeslání žaloby. 8.) Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. jí přísluší právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta ve smyslu vyhlášky 177/1996 Sb., když ve smyslu § 14b) odst. 1.1 činí odměna za každý úkon právní pomoci 200 Kč, za přípravu + převzetí obhajoby a sepsání žalobního návrhu za 2 úkony celkem po 200 Kč, částka 400 Kč. Ke každému úkonu právní služby má advokát právo ve smyslu § 14b odst. 5a) na režijní paušál po 100 Kč, za dva úkony celkem 200 Kč, z celkové částky 600 Kč má advokát právo na 21 % DPH ve výši 126 Kč, celkově tedy 726 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč činí náklady řízení celkem 1 126 Kč, které soud žalobkyni jako účelně vynaložené přiznal. 9.) Povinnost plnit do 3 dnů od právní moci rozsudku vyplývá z § 160 o. s. ř., povinnost zaplatit náklady řízení k rukám advokáta vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.