10 C 35/2022-29 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 22 518 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 212,85 Kč od 25. 7. 2022 do 16. 8. 2022 a úrokem z prodlení z částky 22 518 Kč od 17. 8. 2022 do zaplacení. Žalobkyně tvrdí, že dne [datum] s žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu, na jejímž základě mu poskytla částku 15 000 Kč. Ve smlouvě se podle žalobkyně žalovaný zavázal k zaplacení poplatku ve výši 495 Kč za poskytnutí úvěru, poplatku ve výši 199 Kč za expres výplatu, poplatku ve výši 99 Kč měsíčně (celkem 495 Kč) za tzv. bezpečnou splátku, poplatku ve výši 49 Kč měsíčně (celkem 245 Kč) za SMS servis. Žalovaný si jedenkrát prodloužil splatnost splátky o jeden měsíc, tzv. korunovým odkladem. Za popsané prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši 1 485 Kč Vedle zmíněných poplatků tvoří žalovanou částku 22 518 Kč dále úroky ve výši 2 940 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 660 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný jí uhradil jen 1 Kč, proto mu dne [datum] zaslala výzvu před zesplatněním celého dluhu. Následně mu pak zaslala ještě předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasí s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání. <b>I. Skutková zjištění soudu</b> 3. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen„ soud“) učinil následující závěr o skutkovém stavu. Důkazní prostředky, na jejichž základě soud učinil jednotlivá skutková zjištění, jsou uvedena v závorce u každého z dílčích zjištění. 4. Žalovaný s žalovanou dne [datum] prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřel smlouvu o úvěru, v níž bylo ujednáno poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč (úvěrová smlouva ze dne [datum]). 5. Schopnost žalovaného splácet úvěr žalobkyně ověřovala tak, že s negativním výsledkem provedla prověření, zda nefiguruje v insolvenčním rejstříku (kontrola v ISIR, č. l. 19 verte), v databázi CRIBIS ověřila, že nemá exekuci (kontrola CRIBIS, č. l. 20), v databázi [příjmení] zjistila, že nemá závazek po splatnosti (kontrola [příjmení], č. l. 20 verte). Dále provedla vlastní vyhodnocení kreditního skóre žalovaného, v němž zohlednila též splátky jiným společnostem ve výši 14 870 Kč (výpočet č. l. 20). Dále si od žalovaného vyžádala údaj o jeho příjmu (35 000 Kč), počtu dětí (1) a měsíčních výdajích domácnosti (15 000 Kč) (žádost klienta, č. l. 19 verte). Jak sama uvedla v doplnění žalobních tvrzení (č. l. 18), z těchto informací při posouzení úvěruschopnosti vycházela a spoléhala na to, že bylo povinností žalovaného podle § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“, není-li výslovně uvedeno jiné znění) uvést úplné a pravdivé informace. Soud tedy shledal, že údaje o výši příjmů a výdajů žalovaného poskytnuté samotným žalovaným žalobkyně neověřovala, neboť spoléhala na to, že je žalovaný povinen tyto údaje uvést sám pravdivě a úplně. 6. Ve smlouvě o úvěru vylo sjednáno, že 1. měsíc trvání úvěru bude úvěr bezúročný, 2. až 8. měsíc bude výše úroku 49 Kč za každých půjčených 1000 Kč a od 9. měsíce trvání úvěru až do dne splatnosti úvěru bude úvěr bezúročný. Ve smlouvě se dále žalovaný zavázal k zaplacení poplatku za expresní výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, poplatku za službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně, poplatku za prodloužení doby splatnosti o 30 dnů (tzv. korunový odklad) ve výši 1485 Kč. Podle dalšího smluvního ustanovení může žalobkyně žalobci účtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč za zpoždění se splátkou úvěru. Smlouva obsahuje ujednání o zesplatnění celého úvěru mimo jiné v prodlení s úhradou 2 a více splátek či zpožděním se splátkou delším než 3 měsíce (úvěrová smlouva ze dne [datum]). 7. Následně žalobkyně žalovanému vyplatila částku 15 000 Kč na jeho účet (opis výpisu proplácení smlouvy; potvrzení o provedené platbě na č. l. 23). Žalovaný však žalované zaplatil pouze 1 Kč dne [datum] (výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně žalovanému zaslala výzvu ze dne [datum] před zahájením vymáhání celého úvěru, jíž jej vyzvala k úhradě částky 6884 Kč (výzva před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne [datum]). Poté mu zaslala výzvu ze dne [datum] ke splacené celé půjčky (výzva ze dne [datum]). Zástupce žalobkyně pak žalovanému zaslal předžalobní výzvu ze dne [datum] (předžalobní výzva ze dne [datum]), kterou odeslal dne [datum] (podací arch). <b>II. Hodnocení soudu</b> 8. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru platí: <i>(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 9. Soud vyhodnotil, že žalobkyně nedostála své povinnosti náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného. Poskytovatel úvěru se při takovém zkoumání nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. bod 19. nálezu Ústavního soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. III. ÚS 4129/18 ([spisová značka] SbNU 334; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] CA [anonymizována dvě slova] proti [jméno] [příjmení] a dalším, bod 37.; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu; zvýraznění doplněno soudem). 10. V obdobném duchu se vyjádřil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://nsoud.cz, který uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ Byť se Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí vyjadřoval k již zrušenému § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, s ohledem na obdobnou povahu této regulace s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a její shodný smysl, se dané závěry Nejvyššího soudu uplatní i ve vztahu k aktuálně účinnému zákonu o spotřebitelském úvěru. Rovněž Nejvyšší správní soud shledal, že„ věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotř