10 C 301/2023-33 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení částky 86 058 Kč. Tvrdí, že pronajal žalovanému byt 1+1 v domě na ulici [ulice a číslo] ve [obec] na dobu určitou do 31. 8. 2021 a nájemní vztah nebyl prodloužen, neboť ke dni 31. 8. 2021 žalovaný na nájemném a na službách spojených s užíváním bytu dlužil 23 724 Kč. Předmětný byt žalovaný vyklidil až 22. 11. 2022 v rámci výkonu rozhodnutí. Žalovanou částku 86 058 Kč tvoří dlužné nájemné a služby spojené s užíváním bytu do 31. 8. 2021 ve výši 23 724 Kč a úhrada ve výši 62 334 Kč za užívání bytu od 1. 9. 2021 a služby spojené s užíváním bytu poskytnuté od tohoto data. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne 3. 8. 2023 čj. EPR [číslo] 2022, který byl však zrušen podle § 173 odst. 2 zákona č. 89/2022 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), protože se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou. 3. Žalovaný se k žalobě ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoliv byl poučen, že nevyjádří-li se, bude soud jeho souhlas předpokládat. Žalobce s rozhodnutím ve věci samé bez nařízení jednání souhlasil. <b>I. Skutkový základ</b> 4. Soud učinil následující skutkový závěr (za každým z dílčích skutkových zjištění je kurzívou v závorce uveden důkazní prostředek, na jehož základě dané dílčí skutkové zjištění soud učinil): 5. Žalobce a žalovaný podepsali dne 25. 2. 2020 nájemní smlouvu, jíž žalobce žalovanému pronajal byt 1+1 v domě na ulici [ulice a číslo] ve [obec]. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 3. 2020 do 31. 8. 2020 s možností prodloužení, bude-li žalovaný hradit nájemné a zálohy (nájemní smlouva na č. l. 25). Nájemní vztah byl prodloužen do 31. 8. 2021 (rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 10. 3. 2022 čj. [číslo jednací] na č. l. 27). Výše nájemného a úhrad za služby poskytované s užíváním bytu byla stanovena v evidenčním listu, který je podle nájemní smlouvy její součástí. Splatnost nájemného a záloh byla stanovena k poslednímu dni kalendářního měsíce, za který se nájem a zálohy platí. Vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu se podle nájemní smlouvy provádí za období od 1. ledna do 31. prosince běžného roku (nájemní smlouva na č. l. 25). Nájem činil 2 085 Kč měsíčně a zálohy na související služby (voda, topení, provoz společné televizní antény, odvoz odpadu, vytápění a elektřina ve společných prostorách domu) byly 2 915 Kč měsíčně. Celkem tedy nájem a zálohy činily 5 000 Kč měsíčně (evidenční list na č. l. 24). 6. Žalovaný od 1. 9. 2020 neplatil nájemné a související platby řádně a včas. Od září 2020 dosud zaplatil toliko částku 7 500 Kč dne 31. 12. 2020, částku 5 500 Kč dne 13. 1. 2021 a částku 13 000 Kč dne 10. 2. 2022, celkem tedy 26 000 Kč (konto uživatele na č. l. 30, nevyrovnané předpisy na č. l. 30 verte a č. l. 31; přehled knih předpisů na č. l. 18, přehled plateb na č. l. 21). 7. Oproti souhrnu záloh připadajících na rok 2020 byla u žalovaného skutečná spotřeba zálohovaných služeb nižší o 10 276 Kč (konto uživatele na č. l. 30) a tuto částku 10 276 Kč žalobce započetl na dlužné nájemné a zálohy v roce 2021 (konto uživatele na č. l. 30). 8. V roce 2021 byla u žalovaného skutečná spotřeba služeb spojených s užíváním bytu ve výši 30 171,21 Kč (vyúčtování služeb za rok 2021 na č. l. 19). Od 1. 1. 2022 do 22. 11. 2022 byla jeho skutečná spotřeba služeb spojených s užíváním bytu ve výši 24 097,29 Kč (vyúčtování služeb za rok 2022 na č. l. 20). V těchto vyúčtováních není zahrnuta platba na provoz společné televizní antény, která podle evidenčního listu činí 29 Kč měsíčně (evidenční list na č. l. 24; vyúčtování služeb za rok 2021 na č. l. 19; vyúčtování služeb za rok 2022 na č. l. 20). 9. Rozsudkem ze dne 10. 3. 2022 čj. [číslo jednací] Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen„ soud“) rozhodl o povinnosti žalovaného vyklidit předmětný byt, neboť nájemní vztah skončil ke dni 31. 8. 2021, ale žalovaný byt k tomuto dni nevyklidil a nepředal žalobci (rozsudek čj. [číslo jednací] na č. l. 27). Fakticky byt žalovaný vyklidil dne 22. 11. 2022. 10. Žalobce žalovanému zaslal předžalobní výzvu ze dne 7. 6. 2023 (předžalobní výzva na č. l. 29 a prohlášení pošty na č. l. 29 verte). <b>II. Hodnocení soudu</b> 11. Žalobce v žalobě požaduje několik nároků se samostatným skutkovým základem, a to: dlužné nájemné za dobu trvání nájemního vztahu, tj. do 31. 8. 2021, náhradu za užívání bytu v období od 1. 9. 2021 do 22. 11. 2022 ve výši původně ujednaného nájemného, dlužnou úhradu za skutečně spotřebovaná plnění spojená s užíváním bytu. 12. Hmotněprávním základem nároku žalobce je v případě dlužného nájemného § 2246 občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Za užívání bytu po skončení nájemního vztahu náleží žalobci náhrada podle § 2295 občanského zákoníku ve výši ujednaného nájemného. V případě plnění spojených s užíváním bytu se nárok žalobce po dobu trávní nájemního vztahu odvíjí od § 2247 občanského zákoníku. Na úhradu za skutečně spotřebovaná plnění spojená s užíváním bytu má po skončení nájmu žalobce nárok z titulu bezdůvodného obohacení. 13. Soud poznamenává, že u plnění spojených s užíváním bytu nelze v posuzované věci požadovat platbu z titulu dlužných záloh. Domáhat se žalobou platby sjednaných záloh je možné toliko do doby, kdy bylo provedeno vyúčtování, nejpozději však do doby, kdy mělo být provedeno vyúčtování. Od tohoto data je možno požadovat nedoplatek za skutečnou spotřebu (po započítání případných zaplacených záloh), nikoli však platbu záloh, které měly jít na tuto spotřebu. Jde o důsledek plynoucí ze samotné funkce záloh a zákonné povinnosti poskytovat vyúčtování (§ 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů; dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“). Závěr o tom, že zaplacení samotných záloh se žalobou nelze domáhat po datu, kdy mělo dojít k vyúčtování, přijal i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 3. 2016 sp. zn. [spisová značka] (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://www.nsoud.cz). 14. U přehledu knih předpisů (čl. 17), u konta uživatele (č. l. 30) a u nevyrovnaných předpisů (č. l. 30 verte a č. l. 31) soud shledal nesrovnalost, která se týká rozdílu mezi předpisem záloh a skutečnou spotřebou těchto služeb. Za rok 2021 byla u žalovaného skutečná spotřeba těchto služeb o 4 461 Kč nižší než předpis záloh na tyto služby. A za období od 1. 2022 do 22. 11. 2022 byla u žalovaného skutečná spotřeba těchto služeb o 7 649 Kč nižší než předpis záloh na tyto služby. Žalobce pak v přehledu knih předpisů (čl. 17) a v kontu uživatele (č. l. 30)„ účetně vypořádal“ tyto rozdíly ve výši 4 461 Kč a 7 649 Kč (dohromady 12 110 Kč) mezi zálohami a spotřebou tak, že částku 12 110 Kč„ účetně přiřadil“ na platbu záloh a nájemného za měsíce duben 2021 až červen 2021. Podle náhledu soudu jde o nesprávný postup. Popsané užití částky 12 110 Kč by tak, jak žalobce postupoval, představovalo započtení pohledávky (oproti své pohledávce na zaplacení nájemného a úhrady za služby spojené s užíváním bytu takto žalobce zřejmě chtěl započíst pohledávku žalovaného na zaplacení přeplatku z vyúčtování). Protože však žalovaný zálohy (ani nájem) od roku 2021 v plné výši nikdy neuhradil, neměl za rok 2021 ani za období od 1. 1. 2022 do 22. 11. 2022 na zálohách žádný přeplatek. Na zálohách měl po období do jejich vyúčtování dluh, který se při vyúčtování přetavil do dluhu za platby na skutečnou spotřebou (při zohlednění skutečné spotřeby). Popsané rozdíly mezi předpisem záloh a skutečnou spotřebou (tj. rozdíly ve výši 4 461 Kč a 7 649 Kč) měly být správně zohledněny výhradně při výpočtu dluhu žalovaného na skutečné spotřebě služeb spojených s užíváním bytu. Tyto popsané rozdíly (ve výši 4 461 Kč a 7 649 Kč) však nebylo možno užít„ na úhradu“ nájemného či dalších záloh, neboť to nedává žádný smysl (částky 4 461 Kč a 7 649 Kč žalovaný nikdy nezaplatil, pouze je bylo třeba zohlednit při výpočtu dluhu na skutečné spotřebě služeb spojených s užíváním bytu). Tímto pohledem soud hodnotil posuzovanou věc, což však nemělo vliv na celkovou výši dlužné částky (86 058 Kč), kterou je žalovaný povinen zaplatit (zde soud žalobnímu požadavku na zaplacení 86 058 Kč plně vyhověl, viz dále). Mělo to však vliv na určení, z jakého titulu má žalobce právo na zaplacení u jednotlivých složek, z nichž se částka 86 058 Kč skládá. 15. Od počátku nájemního vztahu (tj. od 1. 3. 2020) do 31. 8. 2020 žalovaný zaplatil za každý měsíc 5 000 Kč, což je souhrn nájemného a dohodnutých záloh. Od 1. 9. 2020 se žalovaný s platbami opožďoval a řadu z nich pro rok 2021 nezaplatil vůbec. 16. Za dobu od 1. 9. 2020 doposud žalovaný zaplatil dohromady jen 26 000 Kč. U žalovaného byl dále za rok 2020 předpis záloh na služby spojené s užíváním bytu o 10 276 Kč vyšší než skutečná spotřeba těchto služeb. Protože žalova