2 C 133/2023-57 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhá zaplacení částky ve výši 36 872 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 20. 10. 2020. Připomíná, že na podkladě úvěrové smlouvy [číslo] poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se uvedenou sumu včetně příslušenství zavázal uhradit v 9 měsíčních splátkách po 3 827 Kč. Mezi stranami byl sjednán úrok ve výši 109,95 % ročně. Součástí měsíční splátky byla též úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 469 Kč. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného jednak na podkladě informací získaných od jeho samotného, jednak z řady zdrojů dalších. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou prvých dvou splátek, v souvislosti s čímž vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč (499 Kč x 2) a nákladů spojených s prodleném ve výši 400 Kč (200 Kč x 2). K datu 26. 1. 2021 došlo v souladu s čl. 6 úvěrové smlouvy k automatickému zesplatnění celého úvěru, neboť se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou první splátky v délce 65 dnů. V souladu s dikcí čl. 6 úvěrové smlouvy vznikl žalobkyni ještě nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, která je požadována ve výši 9 002 Kč. Žalovaný na pohledávku doposud ničeho neuhradil, a to ani vzdor zaslané předžalobní upomínce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení vystupoval zcela pasivně. 3. Při jednání provedl soud důkaz listinami založenými ve spisovém materiálu sp. zn. [spisová značka], a to kopií občanského průkazu na č. l. 6-7, kartou klienta na č. l. 8, oznámením o schválení úvěru na č. l. 9, splátkovým kalendářem na č. l. 10, informacemi o pojištění na č. l. 11-14, návrhem na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 15-17, dodatkem na č. l. 18-19, popisem toho, jak je smlouva podepisována, na č. l. 20, přílohou [číslo] ke smlouvě – pojištění na č. l. 22, výpisem ze seznamu ČNB na č. l. 23, přihláškou do pojištění na č. l. 24-25, předžalobní upomínkou na č. l. 26, podacím lístkem na č. l. 27, výpisem ze SOLUS na č. l. 28, skóringem na č. l. 29, dokladem o vyplacení na č. l. 30, prohlášením klienta na č. l. 31-32, výpisy z účtu žalovaného na č. l. 33-35, hodnocením klienta na č. l. 36, předsmluvním formulářem na č. l. 37-39, výzvou včetně podacího lístku na č. l. 40 a na č. l. 41, dodejkou na č. l. 42 a oznámením o zesplatnění na č. l. 43. 4. Ze shora rekapitulovaných důkazů bylo zjištěno, že žalovaný jakožto úvěrovaný uzavřel se žalobkyní jakožto úvěrující smlouvu o úvěru [číslo] na podkladě které mu byly na účet převedeny finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni formou 9 měsíčních splátek po 3 827 Kč. Celková částka, jíž byl žalovaný povinen zaplatit, činila 30 222 Kč, zápůjční úroková sazba dosahovala míry 109,94 % ročně. V rámci úvěrové smlouvy strany ujednaly pro případ prodlení sérii smluvních pokut. V případě prodlení s úhradou jedné splátky či její části v délce 30 dnů vzniklo úvěrující společnosti právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč, celková výše tohoto typu pokuty byla limitována částkou 2 999 Kč Vedle toho smlouva zakotvila právo úvěrující společnosti požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč pro případ prodlení s úhradou jednotlivé splátky v délce 15 dnů. Za předpokladu prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů mělo dojít k automatickému zesplatnění úvěru, přičemž pro případ prodlení s úhradou tzv. nové jistiny úvěru (čl. 6 smlouvy o úvěru) vzniklo úvěrující společnosti právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru. Souhrn všech uplatněných smluvních pokut byl limitován částkou 10 000 Kč (čl. 6 smlouvy o úvěru). 5. V souvislosti se žádostí o úvěr vyplnil žalovaný formulář, v němž uvedl druh a výši svého příjmu, specifikoval své výdaje a poskytl úvěrující společnosti další relevantní informace stran své životní situace (vzdělání, bytové a rodinné poměry). Na podkladě informací od žalovaného a zjištění z databází SOLUS a NRKI vyhodnotila žalobkyně jakožto úvěrující schopnost žalovaného úvěr splácet a učinila rozhodnutí, že žalovanému poskytne 20 000 Kč. Žalovaný prodlel s úhradou prvních splátky o více jak 65 dnů, což vedlo k automatickému zesplatnění úvěru, o čemž žalobkyně žalovaného náležitě informovala. Žalovaný na dlužnou pohledávku doposud ničeho neuhradil. 6. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 7. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Dle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 14. Dle § 122 odst. 2 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. 15. Dle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 16. Dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 17. Potřeba připomenout, že v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jest úvěrující povinen prověřit schopnost úvěrovaného spotřebitele poskytovaný úvěr splatit. Nesmí se přitom jednat o postup toliko formální, leč úvěrující musí opatřit takové informace, aby komplexně prověřil platební schopnosti úvěrovaného spotřebitele. In concreto tedy musí v míře, kterou na něm lze s ohledem na konkrétní okolnosti případu spravedlivě požadovat, prošetřit sociální a majetkové poměry úvěrovaného, a to jednak s využitím dat získaných z dostupných databází a registrů, jednak vycházeje z toho, co spotřebitel uvede v žádosti o konkrétní úvěrový produkt. 18. V předmětné věci žalobkyně prokázala, že úvěruschopnost žalovaného prověřila dostatečně pregnantně. Od žalovaného získala podstatné informace stran jeho finančních a rodinných poměrů, svá zjištění doplnila o lustrace v d