2 C 23/2023-34 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 7 605 Kč s příslušenstvím a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 7 605 Kč od 15. 5. 2021 do 12. 8. 2021 představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 14. 4. 2021 mezi žalobkyní a žalovanou. 2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], který soud ovšem usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušil pro absenci jeho řádného doručení žalované. 4. Dle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 5. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Dle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 8. K projednání věci nařídil soud ústní jednání na den 13. 3. 2023, k němuž řádně předvolal účastníky řízení. Ani jeden se však bez omluvy nedostavil, pročež soud konal jednání v jejich nepřítomnosti, jak mu to umožňuje § 101 odst. 3 o. s. ř. 9. Při jednání provedl soud listinné důkazy založené ve spisovém materiálu sp. zn. [spisová značka]. Sdělen byl tudíž podstatný obsah: -) smlouvy o úvěru na č. l. 14 až 15 spisového materiálu, -) kopie občanského průkazu, -) listiny identifikované příjmy, -) přehledů bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, -) sazebníku, -) informace o poskytovateli spotřebitelského úvěru, -) autorizace ověření totožnosti, -) všeobecných obchodních podmínek, -) výpisu o posouzení úvěruschopnosti. 10. Soud konstatuje, že žalobkyně v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudila úvěruschopnost žalované jakožto žadatelky o úvěr v pozici spotřebitele, přičemž tak učinila přiměřeně ve vztahu k výši poskytovaného úvěru a vyšla jak z informací prezentovaných samotnou žalovanou, tak z informací načerpaných z příslušných databází. 11. Na podkladě listinných důkazů založených ve spisovém materiálu lze uzavřít, že žalovaná distančním způsobem prostřednictvím webové adresy [webová adresa] uzavřela se žalobkyní dne 14. 4. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž podkladě jí byla převodem na bankovní účet vyplacena částka ve výši 6 000 Kč, jíž se žalovaná zavázala splatit do 14. 5. 2021. Společně s jistinou se žalovaná zavázala uhradit ještě poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 440 Kč a poplatek za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč měsíčně. 12. Žalovaná ovšem úvěr včetně souvisejících poplatků ve sjednané lhůtě splatnosti neuhradila, na čemž se doposud ničeho nezměnilo. 13. Soud se blíže zabýval výší účelně vynaložených nákladů na vymáhání, které dle žaloby činí 3 010 Kč. Konal tak z důvodu, že z žalobních tvrzení nelze dovodit, jakým způsobem žalobkyně k uvedené částce dospěla. Žaloba je v části, která specifikuje účelně vynaložené náklady, nejasná a konkrétní výši nákladů z ní není možné dovodit. Vymáháno mělo být v období od 15. 5. 2021 do 23. 7. 2021, jde tak o 69 dní, respektive o necelé tři měsíce. Dle sazebníku paušální částka nákladů na vymáhání za 1 den činí 35 Kč, maximálně však 490 Kč za 1 měsíc. To by znamenalo při uplatnění denní sazby částku 2 415 Kč, ta by nicméně musela být limitována měsíční sazbou 490 Kč, což by za 3 měsíce představovalo toliko 1 470 Kč Vedle toho sice mohla žalobkyně zasílat žalované speciální zpoplatněné upomínky za 105 Kč, ze žaloby ale nelze dovodit, kolik jich mělo být zasláno, natož aby tuto skutečnost žalobkyně jakkoliv prokazovala. Navíc k žalobě přiložený sazebník o částce 105 Kč za takovou upomínku nehovoří. V této souvislosti nedává smyslu, proč žalobkyně počítá částku nákladů za 86 dní vymáhání, neb to neodpovídá shora vymezenému období od 15. 5. 2021 do 23. 7. 2021. 14. Soud přípisem ze dne 20. 1. 2023 vyzval právního zástupce žalobkyně, aby výpočet nákladů spojených s vymáháním dlužné pohledávky blíže specifikoval, na což ovšem nebylo nikterak reagováno. Právní zástupce žalobkyně se poté nedostavil ani k jednání nařízenému na 13. 3. 2023, kde by býval mohl být soudem náležitě procesně poučen dle § 118a o. s. ř., což by mu umožnilo adekvátně reagovat. 15. S ohledem na nemožnost určit přesnou výši účelně vynaložených nákladů na vymáhání shledal soud žalobu v této části jako nedůvodnou. 16. Pokud se týče uplatněné smluvní pokuty, tato nebyla při vědomí závěrů relevantní judikatury sjednána platně. Ujednání o smluvní pokutě jest totiž obsaženo ve všeobecných obchodních podmínkách, respektive v sazebníku, avšak nikoliv v úvěrové smlouvě samotné, což lze považovat za stav zakládající v neprospěch spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech. (k tomu blíže viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. [spisová značka]). Navíc nelze přehlédnout odporující si pravidla o smluvní pokutě, jak jsou obsažena v sazebníku a ve všeobecných obchodních podmínkách. Zatímco totiž čl. 3 sazebníku zakotvuje smluvní pokutu„ ve výši 0,1 denně z jistiny až do zaplacení“, čl. 6 všeobecných obchodních podmínek hovoří o smluvní pokutě„ ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení“. Žaloba přitom odkazuje v souvislosti se smluvní pokutou na obě shora citovaná pravidla, smluvní pokutu pak odvíjí nikoliv z dlužné jistiny, leč z celkové dlužné částky. 17. S ohledem na shora učiněné závěry soud žalobě jako důvodné vyhověl, pokud se týče nároku na zaplacení jistiny ve výši 6 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 440 Kč a poplatku za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč. V souladu s § 1970 o. z. byl žalobkyni přiznán též zákonný úrok z prodlení z celkové dlužné částky 7 605 Kč, a to ve výši určené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Jako nedůvodnou naopak soud žalobu zamítl co do požadované smluvní pokuty a nákladů spojených s vymáháním pohledávky. 19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, která byla neúspěšná v poměrně nepatrné části, vznikly náklady řízení, které představuje jednak zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, jednak náklady právního zastoupení ve výši 900 Kč, které tvoří odměna advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění) ve výši 600 Kč a tři režijní paušály ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Výslednou částku 900 Kč pak nutno navýšit o 21 % sazbu DPH, jejímž je advokát žalobkyně plátcem. 20. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.