10 C 296/2023-36 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení částky 34 203 Kč s příslušenstvím, které tvoří (poté, co byla usnesením ze dne 20. 12. 2023 čj. [číslo jednací] připuštěna změna žaloby) úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 934 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 269 Kč od 5. 8. 2023 do zaplacení. 2. Žalobce tvrdí, že pronajal žalované byt 1+1 v domě na ulici [ulice a číslo] ve [obec] Nájemní smlouva byla podle žalobce uzavřena na dobu určitou do 31. 8. 2020 a nájemní vztah nebyl prodloužen, neboť ke dni 31. 8. 2020 žalovaná na nájemném a na službách spojených s užíváním bytu dlužila 12 934 Kč. Předmětný byt žalovaná užívala až do 14. 4. 2022, kdy jej vyklidila na základě výkonu rozhodnutí o vyklizení. Žalovanou částku 34 203 Kč tvoří dlužné nájemné a služby spojené s užíváním bytu do 31. 8. 2020 ve výši 12 934 Kč a úhrada ve výši 21 269 Kč za užívání bytu od 1. 9. 2020 a služby spojené s užíváním bytu poskytnuté od tohoto data. 3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne 30. 8. 2023 čj. EPR [číslo] 2022, který byl však zrušen podle § 173 odst. 2 zákona č. 89/2022 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), protože se jej nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou. 4. Žalovaná se k žalobě ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoliv byla poučena, že nevyjádří-li se, bude soud její souhlas předpokládat. Žalobce s rozhodnutím ve věci samé bez nařízení jednání souhlasí. <b>I. Skutkový základ</b> 5. Soud učinil následující skutkový závěr (za každým z dílčích skutkových zjištění je kurzívou v závorce uveden důkazní prostředek, na jehož základě dané dílčí skutkové zjištění soud učinil): 6. Žalobce a žalovaná podepsali dne 6. 3. 2018 nájemní smlouvu, jíž žalobce žalované pronajal byt 1+1 v domě na ulici [ulice a číslo] ve [obec]. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 3. 2018 do 31. 8. 2018 (nájemní smlouva na č. l. 15). Následně byl nájem prodloužen do 31. 8. 2020 (výzva k vyklizení bytu na č. l. 17, rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 9. 3. 2021 čj. [číslo jednací] na č. l. 18). Výše nájemného a úhrad za služby poskytované s užíváním bytu byla stanovena v evidenčním listu, který je podle nájemní smlouvy její součástí. Splatnost nájemného a záloh byla stanovena k poslednímu dni kalendářního měsíce, za který se nájem a zálohy platí. Vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu se podle nájemní smlouvy provádí za období od 1. ledna do 31. prosince běžného roku (nájemní smlouva na č. l. 15). Nájem činil 917 Kč měsíčně a zálohy na související služby (voda, provoz společné televizní antény, odvoz odpadu, elektřina ve společných prostorách domu a čištění komínu) byly 983 Kč měsíčně, celkem tedy nájem a zálohy činily 1 900 Kč měsíčně (evidenční list na č. l. 28). 7. Nájemné a zálohy žalovaná zaplatila v plné výši (byť nikoli vždy včas) za období do 31. 8. 2019. Nájemné a zálohy za srpen 2019 uhradila dne 18. 9. 2019 (konto uživatele na č. l. 21 a 22). Za období od 1. 9. 2019 žalovaná neplatila nájemné a související platby řádně a včas, dostala se proto do prodlení s jejich úhradou. Od 19. 9. 2019 dosud zaplatila toliko částku 1 900 Kč dne 20. 11. 2019 a částku 3 800 Kč dne 17. 1. 2020, celkem tedy 5 700 Kč. Tato částka 5 700 Kč byla užita na úhradu 3 nájmů a záloh (3 × 1 900 Kč) za rok 2019. Na rok 2019 tedy žalobce od žalované obdržel celkem 20 900 Kč (11 × 1 900 Kč). Za rok 2019 měla žalovaná faktickou spotřebu služeb souvisejících s užíváním bytu ve výši o 4 166 Kč nižší než předpis záloh na celý rok 2019. Tato částka 4 166 Kč byla rozúčtována tak, že šla na úhradu nájmu a záloh v dalších obdobích (konto uživatele na č. l. 21 a 22). 8. V roce 2020 byla u žalované skutečná spotřeba služeb spojených s užíváním bytu ve výši 5 137,46 Kč (vyúčtování služeb za rok 2020 na č. l. 30). Za rok 2021 byla její skutečná spotřeba služeb spojených s užíváním bytu ve výši 4 022,89 Kč (vyúčtování služeb za rok 2021 na č. l. 29 verte). Za období od 1. 1. 2022 do 14. 4. 2022 byla její skutečná spotřeba služeb spojených s užíváním bytu ve výši 1 310,33 Kč (vyúčtování služeb za rok 2022 na č. l. 29). V těchto vyúčtováních není zahrnuta platba na provoz společné televizní antény, která podle evidenčního listu činí 29 Kč měsíčně (evidenční list na č. l. 28; vyúčtování služeb za roky 2020 až 2022 na č. l. 29 až 30). 9. Rozsudkem ze dne 9. 3. 2021 čj. [číslo jednací] Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen„ soud“) rozhodl o povinnosti žalované vyklidit předmětný byt, neboť nájemní vztah skončil ke dni 31. 8. 2020, ale žalovaná byt k tomuto dni nevyklidila a nepředal žalobci (rozsudek čj. [číslo jednací] na č. l. 18). Fakticky byt žalovaná předala žalobci až dne 14. 4. 2022 (protokol o předání bytu zpět na č. l. 20). 10. Žalobce žalované zaslal předžalobní výzvu ze dne 20. 7. 2023 k úhradě dluhu na nájemném, náhradě za užívání bytu po skončení nájmu a dlužných úhrad za plnění spojená s užíváním bytu (předžalobní výzva na č. l. 23 a potvrzení o podání k poštovní přepravě na č. l. 23 verte). <b>II. Hodnocení soudu</b> 11. Žalobce v žalobě požaduje několik nároků se samostatným skutkovým základem, a to: dlužné nájemné za dobu trvání nájemního vztahu, tj. do 31. 8. 2020, od 1. 9. 2020 do 14. 4. 2022 náhradu ve výši původně ujednaného nájemného za faktické užívání bytu po skončení nájmu, dlužnou úhradu za skutečně spotřebovaná plnění spojená s užíváním bytu. 12. Hmotněprávním základem nároku žalobce je v případě dlužného nájemného § 2246 občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Za užívání bytu po skončení nájemního vztahu náleží žalobci náhrada podle § 2295 občanského zákoníku ve výši ujednaného nájemného. V případě plnění spojených s užíváním bytu se nárok žalobce po dobu trávní nájemního vztahu odvíjí od § 2247 občanského zákoníku. Na úhradu za skutečně spotřebovaná plnění spojená s užíváním bytu má po skončení nájmu žalobce nárok z titulu bezdůvodného obohacení. 13. Soud poznamenává, že u plnění spojených s užíváním bytu nelze v posuzované věci požadovat platbu z titulu dlužných záloh. Domáhat se žalobou platby sjednaných záloh je možné toliko do doby, kdy bylo provedeno vyúčtování, nejpozději však do doby, kdy mělo být provedeno vyúčtování. Od tohoto data je možno požadovat nedoplatek za skutečnou spotřebu (po započítání případných zaplacených záloh), nikoli však platbu záloh, které měly jít na tuto spotřebu. Jde o důsledek plynoucí ze samotné funkce záloh a zákonné povinnosti poskytovat vyúčtování (§ 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů; dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“). Závěr o tom, že zaplacení samotných záloh se žalobou nelze domáhat po datu, kdy mělo dojít k vyúčtování, přijal i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 3. 2016 sp. zn. [spisová značka] (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://www.nsoud.cz). 14. V kontu uživatele (č. l. 21) a v nevyrovnaných předpisech (č. l. 21 verte) soud shledal z právního hlediska nesrovnalost, která se týká rozdílu mezi předpisem záloh a skutečnou spotřebou těchto služeb. Za rok 2020 byla u žalované skutečná spotřeba těchto služeb o 6 311 Kč nižší než předpis záloh na tyto služby. Za rok 2021 byla u žalované skutečná spotřeba těchto služeb o 7 425 Kč nižší než předpis záloh na tyto služby. A za období od 1. 1. 2022 do 14. 4. 2022 byla u žalované skutečná spotřeba těchto služeb o 2 505 Kč nižší než předpis záloh na tyto služby. Žalovaná pak v nevyrovnaných předpisech (čl. 21 verte) a kontu uživatele (č. l. 21)„ účetně vypořádala“ tyto rozdíly ve výši 6 311 Kč, 7 425 Kč a 2 505 Kč mezi zálohami a spotřebou tak, že tyto částky„ účetně přiřadila“ na platbu záloh a nájemného za měsíce únor 2020 až říjen 2020. Podle náhledu soudu jde o nesprávný postup. Popsané užití částek 6 311 Kč, 7 425 Kč a 2 505 Kč by tak, jak žalobce postupoval, představovalo započtení pohledávky (oproti své pohledávce na zaplacení nájemného a úhrady za služby spojené s užíváním bytu takto žalobce zřejmě chtěl započíst pohledávku žalované na zaplacení přeplatku z vyúčtování). Protože však žalovaná zálohy (ani nájem) od roku 2020 v plné výši nikdy neuhradila (na platby za rok 2020 byl sice použit faktický zaplacený přeplatek z vyúčtování za rok 2019, ten však ani zdaleka nepokryl platby za rok 2020), neměla žalovaná od 1. 1. 2020 do 14. 4. 2022 na zálohách žádný přeplatek. Na zálohách měla po období do jejich vyúčtování dluh, který se při vyúčtování přetavil do dluhu za platby na skutečnou spotřebou (při zohlednění skutečné spotřeby). Popsané rozdíly mezi předpisem záloh a skutečnou spotřebou (tj. rozdíly ve výši 6 311 Kč, 7 425 Kč a 2 505 Kč) měly být správně zohledněny výhradně při výpočtu dluhu žalované na skutečné spotřebě služeb spojených s užíváním byt