5 C 412/2020 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově dne 22. 12. 2020 domáhal spolu se svými právními předchůdci (, jméno FO, , Anonymizováno, /149, a , jméno FO, , Anonymizováno, /041), vydání rozhodnutí, jímž by soud nahradil projev vůle žalovaného, jímž souhlasí s uzavřením smlouvy o převodu pozemků, které byly specifikovány v žalobě. Předmětem řízení byly pozemky, které se nacházejí v , adresa, , a to v k. ú. , adresa, Výtoň. Žalobce žádal původně větší množství pozemků v různých katastrálních územích, v průběhu řízení však vzal žalobu ohledně těchto pozemků zpět, když jejich přesná specifikace je uvedena níže. Žalobce se domáhal nahrazení nedostatku projevu vůle žalované s ním uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, a to s odkazem na § 11a zákona č. 229/1991 Sb. v platném znění. Uvedl, že pravomocného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu ze dne 7. 11. 2022, č. j. PÚ , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /1 bylo rozhodnuto o tom, že žalobce a jeho právní předchůdci nejsou vlastníky částí pozemku dle PK , Anonymizováno, (přečíslováno na , Anonymizováno, ), role v k. ú. , adresa, , pozemku dle PK , Anonymizováno, (přečíslováno na , Anonymizováno, ), role v k. ú. , adresa, , pozemku dle PK č. , hodnota, (přečíslováno na , Anonymizováno, ), role v k. ú. , adresa, , a to o celkové výměře 6 316 m2. Žalovaný ocenil nevydané pozemky v souhrnné výši 39 385,89 Kč. Znaleckým posudkem , Anonymizováno, . , jméno FO, č. , hodnota, -, Anonymizováno, -2020 ze dne 9. 9. 2020 byly nevydané pozemky oceněny na částku 1 579 000 Kč. Žalovaný však neučinil žádné kroky ke zjištění skutečné výše restitučního nároku, když všechny tyto činnosti musel učinit žalobce, a to ačkoliv dle rozhodnutí Nejvyššího soudu , spisová značka, to má být právě žalovaný, kdo je primárně tím, kdo bude aktivně přispívat ke stanovení správné výše restitučního nároku. Nejvyšší soud ČR pod sp. zn. , spisová značka, ze dne 19. 2. 2020 také uvádí, že za situace, kdy pozemky byly v době přechodu na stát sice vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době převodu existující územně plánovací dokumentace, vykoupením za účelem stavby, bezprostřední realizace výstavby atd., je třeba pozemky ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1998 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Žalobce odkázal na přehledný regulační a zastavovací plán pro část území , Anonymizováno, VIII. (, Anonymizováno, , , adresa, a Záběhlic) mezistátní silnicí Českokosteleckou a tělesem Státní dráhy, s přilehlými částmi , adresa, – Malešic a , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /a, který byl roku 1938 schválen Ministerstvem veřejných prací a jím byly žalobcům nevydané pozemky dle PK , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, zahrnuty v ploše určené pro rodinné domy v zahradách. Žalobce dále odkázal na to, že dlouhodobé prodlení žalovaného s uspokojením restitučních nároků svědčí o liknavosti žalovaného s uspokojením nároku žalobce a jeho předchůdců. Ačkoliv restituční nárok byl upraven v průběhu roku 1992, 30 let uspokojen nebyl a již tato doba délky svědčí o liknavém přístupu žalovaného k řešení otázky restitučních náhrad. Jestliže stát nezačal ve věci restitučních náhrad aktivně konat, je odpovědný za prodlení. Veřejné nabídky vyhlašované žalovaným jsou nedostatečné, v roce 2013 byla uskutečněna pouze jedna, v roce 2014, 2015, 2016, 2017 a 2018 se jednalo o 4 veřejné nabídky a v roce 2019 a 2020 pouze tři veřejné nabídky. Stát nemá dostatečné pozemky v dostatečné kvalitě a potřebném množství, což nakonec konstatoval i Ústavní soud ČR v rozhodnutí III.US1862/16. Žalovaný stále rozporuje výši restitučního nároku žalobce, vychází z nesprávného ocenění a ignoruje relevantní judikaturu, za této situace žalobce odkázal na rozhodnutí , spisová značka, a uvádí, že za situace, kdy žalovaný se trvale sporuje výši restitučního nároku oprávněných osob, vychází z jeho nesprávného ocenění a ignoruje relevantní judikaturu v oceňování nároku oprávněných osob, reálně tak stěžuje, znemožňuje oprávněným osobám účastnit se veřejných nabídek a uspokojit touto cestou své nároky. Žalobci tak mají nárok na přímý převod pozemku v souladu se závěry judikatury, když odkázal žalobce na celou řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. , spisová značka, , z něhož dovozuje, že důvodnost žaloby na uložení povinnosti , právnická osoba, ČR uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona o půdě není třeba při liknavém postupu fondu vázat na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky. Žalobce také odkázal na rozhodnutí , spisová značka, , kdy pozemkový fond má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky, přičemž struktura jeho nabídky musí být ve kvalitativních a kvantitativních parametrech, aby byla náhrada poskytnuta v co možná nejkratší době, co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Žalobce se také v průběhu řízení opakovaně vyjadřoval v převoditelnosti a ocenění náhradních pozemků.2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, když uvedl, že podle jeho názoru nejsou dány předpoklady pro to, aby nárok na převod jiného pozemku byl vypořádán způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., a dále žalovaný má pochybnosti o tom, že navrhované pozemky jsou převoditelné, navrhl žalobu zamítnout. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 31. 3. 2021 uvedl, že nesouhlasí s oceněním pozemků , tituly před jménem, , jméno FO, , když si nechal vypracovat svůj znalecký posudek. Namítal, že žalobci se mohli se svým nárokem účastnit veřejných nabídek pozemků, když se neúčastnili ani jedné z nabídek a do roku 2020 nezůstali nečinní. Žádost o přecenění podali 14. 10. 2020. K otázce převoditelnosti náhradních pozemků žalovaný uvedl, že provádí stále jejich lustraci. Následně u části pozemků nesporně s žalobcem potvrdil, že zde nejsou překážky vydatelnosti, u ostatních námitky uváděl. Žalovaný namítal, že žalobce používá institutu žaloby o nahrazení projevu vůle k převodu náhradních pozemků jako výhodnější způsobem vypořádání jejich restitučních nároků s tím, že se snaží docílit převodu pozemků za nominální hodnotu, neboť převodem za tuto cenu dochází k nižšímu čerpání restitučních nároků, než k jakému by vedla účast žalobců ve veřejných nabídkách. Tento postup je pro žalobce výhodnější a v důsledku toho dochází k obcházení zákona ze strany žalobce. Žalovaný tvrdil, že se k žalobcům nechoval liknavě, svévolně a diskriminačně, naopak žalobci žalovanému neposkytli dostatečnou součinnost k dostatečnému uspokojení svých nároků. Proto se domnívá, že nebyla splněna základní podmínka pro podání žaloby a ta by měla být v plném rozsahu zamítnuta.3. Smírné řešení sporu: Účastníci se pokoušeli věc vyřešit mimosoudně, k mimosoudnímu sporu však nedošlo, soud se pokusil o smírné vyřešení tohoto sporu, nedošlo ani k uzavření smíru před soudem.4. Příslušnost soudu: Soud při posuzování příslušnosti vychází z § 9 odst. 1 o. s. ř., dle něhož je založena věcná příslušnost okresních soudů. Místně příslušným je potom ten, v jehož obvodu je pozemek, jehož převodu se oprávněná osoba domáhá, když se jedná o výlučnou příslušnost dle § 88 písm. b) o. s. ř. Věc se totiž týká vlastnického práva k nemovitostem. Každý jednotlivý nárok na vydání pozemků má být projednán soudem, v jehož obvodu se dotyčná nemovitost nachází (usnesení NS z 13. 11. 2018, sp. zn. Cdo 3791/2018). K projednání této žaloby je věcně a místně příslušný Okresní soud v Českém Krumlově.5. Skutková zjištění soudu: Soud v řízení provedl účastníky navržené důkazy, které zhodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:6. Žalobce jako oprávněná osoba: Žalobce je oprávněnou osobou podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vtahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Jeho restituční nárok nebyl ke dni podání žaloby v celém rozsahu ze strany žalovaného uspokojen, a to z toho důvodu, že žalovaný odmítal žalobci přiznat správnou výši ocenění jeho nároku na vydání náhradních pozemků. Žalobce nabyl celý restituční nárok tak, že původně vlastnil každý jednu třetinu restitučního nároku, a to pan , jméno FO, , narozený 27. 6. 1938, který následně převedl svůj restituční nárok na pana , jméno FO, . Druhou třetinu vlastnil pan , jméno FO, , narozený 7. 6. 1944, který následně převedl rovněž svůj podíl na pana , jméno FO, . , Jméno zainteresované osoby 0/0, měl původně nárok na jednu třetinu celkového restitučního nároku, v současné době po převodu podílů z ostatních dvou oprávněných osob je osobou, jemuž náleží celý restituční nárok. Dle rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu ze dne 7. 11. 2022, č. j. , Anonymizováno, /92/1 bylo rozhodnuto o tom, že původní žalobci nejsou vlastníky nemovitosti části pozemku dle PK , Anonymizováno, (přečíslováno , Anonymizováno, ) ro