9 C 252/2022-536 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobce se podáním došlým soudu dne 5. 8. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl nahrazen projev vůle žalovaného s uzavřením smlouvy o převodu pozemku se žalobcem, jejímž předmětem by byly pozemky ve vlastnictví státu parc. č. 838/3, nacházející se v katastr. území , adresa, , obec , adresa, , kraj Jihočeský; parcela č. 1451/1 nacházející se v katastr. území , adresa, , obec , adresa, , , adresa, , kraj Jihočeský; parc. č. , hodnota, , nacházející se v katast. území , adresa, , obec , adresa, , kraj Jihočeský; parc. č. 187/1, nacházející se v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , kraj Jihočeský a parcely č. , hodnota, , 2834 a 2756 nacházející se v k. ú. , adresa, , obec , adresa, .2. V průběhu řízení vzal žalobce zpět žalobu v části týkající se parcely č. 187/1 v k. ú. , adresa, a parcel č. , hodnota, , 2834 a 2756 v k. ú. , adresa, . V této části soud řízení zastavil.3. Žalobce na místo pozemků, o nichž bylo řízení zastaveno navrhnul, by soud nahradil projev vůle žalovaného, jímž souhlasí s uzavřením smlouvy o převodu pozemků ve vlastnictví žalovaného parc. Č. , Anonymizováno, /3 v k.ú. , adresa, a parc č. , hodnota, v k.ů. , adresa, .4. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobce je jediným právním nástupcem svého otce , jméno FO, , r. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a to na základě dědického usnesení Obvodního soudu pro , adresa, , č. j. , spisová značka, ze dne 20. července 2012, které téhož dne nabylo právní moci. Tímto také došlo k tomu, že se žalobce stal právním nástupcem oprávněné osoby, paní , jméno FO, , r. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , bytem , adresa, , PSČ: , adresa, , které pozemkový úřad podle zákona o půdě přiznal níže popsanými rozhodnutími v bodech II.1 až II.11 tohoto podání nárok na náhrady dle zákona o půdě. , jméno FO, svou závětí odkázala otci žalobce část nároků z rozhodnutí, které jsou dále blíže popsány, což vyplývá z usnesení Obvodního soudu pro , adresa, , č. j. , spisová značka, ze dne 12. června 2006. Dle předmětných dědických usnesení , jméno FO, (žalobci) náleží 45/100 nároků dle zákona o půdě z níže popsaných rozhodnutí.5. Vedle výše uvedeného , jméno FO, smluvně převedla částečné peněžní nároky na poskytnutí náhrad dle níže popsaných rozhodnutí pozemkového úřadu v částce 1 662 509,37 Kč na děda žalobce, , jméno FO, , r. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. června 2003. Touto smlouvou však došlo k postoupení jen části pohledávky na peněžité plnění , jméno FO, vůči , právnická osoba, ČR, když pouze tato část byla v době uzavření postupní smlouvy mezi , jméno FO, a , právnická osoba, ČR tímto uznána jako hodnota nároků , jméno FO, . Tato pohledávka pak přešla na základě dědického usnesení Obvodního soudu pro , adresa, , č. j. , spisová značka, ze dne 9. prosince 2005 na otce žalobce, , jméno FO, , r. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, .6. , jméno FO, nárokovala společně s dalšími oprávněnými osobami z níže popsaných rozhodnutí vůči , právnická osoba, ČR ocenění těchto nároků mnohem vyšší, než bylo ocenění učiněné ze strany , právnická osoba, . Proto se ihned po postoupení nároků v celkové hodnotě 3 325 018,75 Kč, na , jméno FO, a , jméno FO, (děda žalobce), společně s dalšími oprávněnými osobami domáhala řádného ocenění těchto nároků. Zůstatková hodnota těchto nároků (tj. co do výše, která nebyla do dnešního dne žalovaným uznána a správně oceněna) pak na základě výše popsaných dědických usnesení přešla na žalobce, a to co do velikosti 45/100 z ½ všech nároků založených níže popsanými rozhodnutími, když tyto právě co do ½ náležely , jméno FO, . Žalobce nezískal od žalovaného žádnou peněžitou náhradu za nároky z rozhodnutí popsaných níže, neboť žalovaný opakovaně a dlouhodobě odmítá nároky žalobce ocenit v zákonné výši, tj. ocenit protiprávně odejmuté pozemky jako pozemky stavební. To je také důvod, proč se žalobce obrací s touto žalobou k nadepsanému soudu.7. Ohledně oprávněnosti nároku žalobce a k námitkám žalovaného k tomu, že jeho nárok není dán žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, která stanovuje, že v případě postoupení restitučního nároku, kdy došlo k postoupení nároku mezi osobami v postavení osob blízkých k prekluzi restitučního nároku nedochází. V tomto ohledu žalobce poukazoval např. na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2009, sp. zn. , spisová značka, . a dále např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2009, sp. zn. , spisová značka, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2015, sp. zn. , spisová značka, . Žalobce rovněž poukazoval na skutečnost, že z uvedeného východiska vychází rovněž i právní úprava ustanovení § 13 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), s odkazem na důvodovou zprávu k zákonu č. 75/2012 Sb., kterým byl do ustanovení § 13 zákona o půdě doplněn uvedený odstavec 8, z něhož v žalobě cituje.8. Žalobce je přesvědčen, že se ani na část restitučních nároků plynoucích z rozhodnutí ve výši 1 662 507,73 Kč, kterou nabyl jeho předchůdce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. června 2003 se účinky tzv. první restituční tečky nevztahují.9. Výš uvedené závěry žalobce jsou přitom zcela v souladu se závěry Krajského soudu v Plzni ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, , který fakticky vyhověl žalobě žalobce, když v rámci posouzení oprávněnosti nároku žalobce mimo jiné dospěl k závěru, že z provedeného dokazování je třeba dovodit, že s ohledem na vztah, který panoval mezi právním předchůdcem žalobce (, jméno FO, nar. 25. dubna 1930) a paní , jméno FO, , nelze na postoupení části nároku na právního předchůdce žalobce vztahovat následky tzv. první restituční tečky. Proti uvedenému rozsudku podal žalovaný dovolání, o kterém rozhodoval Nejvyšší soud v rámci rozsudku ze dne 30. srpna 2023, č. j. , spisová značka, . Nejvyšší soud pak dovolání žalovaného (s výjimkou otázky vydání jednoho z náhradních pozemků a souvisejícího výroku o nákladech řízení) odmítl, když ohledně otázky posouzení následků postoupení části restitučního nároku na právního předchůdce žalobce dal zcela za pravdu jak žalobci, tak i Krajskému soudu v Plzni. Žalobce má s ohledem na výše uvedené za to, že otázku jeho aktivní legitimace je tímto nutno považovat za v zásadě vyřešenou, když skutečnost, že žalobce je aktivně legitimován, resp. že mu svědčí právo na poskytnutí náhrady i za část nároků, která na jeho předchůdce přešla z postupní smlouvy, byla posouzena výslovně Nejvyšším soudem, který potvrdil předchozí tvrzení a argumentaci žalobce. V tomto ohledu si žalobce dovoluje poukázat na skutečnost, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti je dáno legitimní očekávání žalobce, že soudy budou v jeho věci rozhodovat o stejných otázkách zásadně totožně a neodchýlí se při rozhodování o zcela totožných předběžných otázkách od předchozích rozhodnutí obecných soudů (včetně Nejvyššího soudu). V tomto ohledu žalobce poukazuje např. na nález Ústavního soudu ze dne 10. července 2008, sp. zn. II. ÚS , Anonymizováno, /07. Žalobce tak má za to, že s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2023, č. j. , spisová značka, má být otázka aktivní legitimace žalobce ohledně části nároku, kterou jeho předchůdce nabyl postupní smlouvou, posouzena zásadně shodně jako ve fakticky stejném řízení ohledně žaloby žalobce, v jehož rámci byl vydán i uvedený rozsudek Nejvyššího soudu. Uvedená skutečnost přitom dle předchozích závěrů nemá vliv na existenci restitučního nároku žalobce.Nárok č. , hodnota10. , jméno FO, , právní předchůdkyni žalobce, byla rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č. j. PÚ , Anonymizováno, /97 ze dne 24. července 1997 přiznána náhrada za následující pozemek v katastrálním území , adresa, : ½ pozemku č. kat. , Anonymizováno, – role o výměře 21.446 m². Předmětný pozemek byl na čs. stát převeden výměrem ÚNV hl. m. Prahy ze dne 22. února 1952 zn. , Anonymizováno, -7-28.XI.50-IX podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Z tohoto důvodu tak dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě vznikl paní , jméno FO, nárok na vydání tohoto pozemku, který jí však z důvodu jeho zastavění obytnými domy a komunikacemi nebylo možno vydat [§ 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě]. Dle uvedeného rozhodnutí je za tento pozemek možné žalobci převést bezúplatně do vlastnictví jiný pozemek (srov. ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě platného v době vydání předmětného rozhodnutí pozemkového úřadu, na něž předmětné rozhodnutí odkazuje), popřípadě poskytnout finanční náhradu podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu č. j. PÚ , Anonymizováno, /97 ze dne 24. července 1997 nabylo právní moci dne 12. září 1997. Tento okamžik však neznamenal vyřízení celé věci, neboť bylo stanoveno pouze to, že , jméno FO, nebude vydán uvedený pozemek a bude jí coby oprávněné osobě poskytnut náhradní pozemek v