10 C 185/2025-132 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se po žalované původně domáhala zaplacení částky 28 000 Kč, která se skládala z nesplacené jistiny 20 000 Kč spotřebitelského úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 000 Kč, tj. úroku ve výši 40 % měsíčně za 1. měsíc doby čerpání úvěru; úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 000 Kč od 9. 10. 2023 do zaplacení; smluvní pokuty ve výši 12 280 Kč, jakožto smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 20 000 Kč za období od 9. 10. 2023 do 14. 6. 2025.2. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz. Žalobkyně tvrdí, že na této stránce si žalovaná vybrala parametry úvěru podle své volby a následně vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje. Registrace a vstup do uživatelského účtu byly podmíněny souhlasem se smluvní dokumentací, který žalovaná vyjádřila zaškrtnutím příslušného interaktivního pole formuláře. Žalovaná dokončila registraci zadáním 5místného verifikačního kódu ze SMS do žádosti o úvěr. K ověření své identity předložila své doklady totožnosti a zavázala se zaplatit ověřovací platbu ve výši 1 Kč ze svého bankovního účtu. Tímto způsobem byla podle žalobkyně dne 5. 4. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutou jistinu a zaplatit úrok 40 % měsíčně. Žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalované zkoumala na základě výpisů z účtu žalované, současně ji lustrovala v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a databázích CRKI a BRKI. Dne 5. 4. 2023 žalobkyně žalované na její účet poskytla částku 20 000 Kč. Žalovaná se však podle žalobkyně dostala do prodlení s úhradou úvěru, pročež ji žalobkyně upomínala o úhradu. V poslední upomínce ze dne 5. 10. 2023 žalobkyně zesplatnila celý úvěr ke dni 8. 10. 2023.I. Elektronický platební rozkaz s tzv. kvalifikovanou výzvou a reakce žalované na ni3. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud“) dne 22. 7. 2025 pod čj. EPR , č. účtu, -5 vydal elektronický platební rozkaz, kterým žalované uložil zaplatit platby požadované v žalobě. Daný elektronický platební rozkaz byl žalované doručen dne 23. 7. 2025.4. Žalovaná dne 23. 7. 2025, tj. v otevřené lhůtě k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, soudu doručila k čj. EPR , č. účtu, -5 (viz označení věci v doručené datové zprávě) podání tohoto znění: „Dobrý den, prosím, moc se omlouvám, jsem teď bez práce. Pobírám jenom dávky na dítě a na bydlení, to činí 4 000, prosím já nemám. Už mám 4 exekuce. Já vím, že mě to neomlouvá, ale už nevím jak. Ani insolvenci si nemůžu dovolit. Děkuji za pochopení.“ V souladu s § 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), soud právě citované podání posoudil podle jeho obsahu jako odpor proti platebnímu rozkazu.5. Odpor je zamýšlen jako jednoduché, proti platebnímu rozkazu (resp. alespoň části jeho meritorního výroku) namířené nesouhlasné podání žalovaného, které není třeba jakkoli odůvodňovat (srov. komentář k § 174 o. s. ř. in Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání [3. aktualizace]. Praha: C. H. Beck, 2024.) Na odpor proti platebnímu rozkazu jsou kladeny minimální obsahové požadavky. Jak uvedl Ústavní soud v bodu 14. nálezu ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. I. ÚS 2733/13 (publikované jako N 23/72 SbNU 267, rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz): „Rozhodování formou platebního rozkazu je výjimkou z ústavního pravidla garantujícího účastníkům řízení rovný přístup k soudu. Jakékoliv další umělé, formalistické či svévolné navyšování formálních či obsahových požadavků kladených na odpor proti platebnímu rozkazu je proto třeba považovat za ústavně nesouladné, neboť by představovalo vytváření zbytečných a nelegitimních překážek pro uplatňování ústavně garantovaných procesních práv“. Soud vyhodnotil, že žalovaná v podání ze dne 23. 7. 2025 vyjádřila nesouhlas s elektronickým platebním rozkazem ze dne 22. 7. 2025 pod čj. EPR , č. účtu, -5. Ve svém podání poukázala na svou nepříznivou finanční situaci, pro kterou podle svého vyjádření není schopna hradit platby uvedené v elektronickém platebním rozkazu. Její podání tak splnilo obsahové požadavky na odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu.6. Součástí elektronického platebního rozkazu ze dne 22. 7. 2025 čj. EPR , č. účtu, -5 byla i tzv. kvalifikovaná výzva k vyjádření ve smyslu § 114b o. s. ř., kterou byla žalovaná vyzvána, pro případ, že podá odpor, aby ve lhůtě 30 dnů od uplynutí lhůty k podání odporu podala vyjádření, a neuznává-li zcela nároku uplatněný v žalobě, aby ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svou obranu, a aby k vyjádření označila důkazy k prokázání svých tvrzeních. Žalovaná byla současně upozorněna na následek nevyjádření se v určené lhůtě, jímž je vydání rozsudku pro uznání.7. Lhůta k podání vyjádření k tzv. kvalifikované lhůtě skončila v pondělí 8. 9. 2025. Ještě ve čtvrtek 4. 9. 2025 soud žalované doručil podání ze dne 4. 9. 2025 (č. l. 15), v nímž ji informoval, že její podání ze dne 23 7. 2025 (k němu viz bod 4. výše) vyhodnotil jako odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, jehož podáním se ze zákona elektronický platební rozkazu ruší. Dále žalovanou soud uvedeným podáním znovu vyzval, aby nejpozději do 8. 9. 2025 sdělila, zda uznává nárok uplatněný v žalobě, a aby pro případ, že tento nárok neuznává uvedla důvody, proč má za to, že žalobou požadované platby nedluží buď vůbec, nebo v některé její části. Na tuto výzvu žalovaná reagovala podáním doručeným dne 8. 9. 2025 (č. l. 17), v němž uvedla: „Dobrý den. Jsem ráda, že jste mi takhle vyhověli, ale nevím, co to pro mě znamená. Chtěla bych se pokusit to splácet. Děkuji.“8. Uvedenou výzvou ze den 4. 9. 2025 soud hodlal předejít nejasnostem při výkladu podání žalované ze dne 23. 7. 2025 („Dobrý den, prosím, moc se omlouvám, jsem teď bez práce. Pobírám jenom dávky na dítě a na bydlení, to činí 4 000, prosím já nemám. Už mám 4 exekuce. Já vím, že mě to neomlouvá, ale už nevím jak. Ani insolvenci si nemůžu dovolit. Děkuji za pochopení.“). Hodnocení, zda dané podání žalované ze dne 23. 7. 2025 představuje dostatečnou reakci na tzv. kvalifikovanou výzvu totiž není zcela triviální záležitostí. Ani v popsaném následném podání ze dne 8. 9. 2025 (Dobrý den. Jsem ráda, že jste mi takhle vyhověli, ale nevím, co to pro mě znamená. Chtěla bych se pokusit to splácet. Děkuji.“) žalovaná nijak dané nejasnosti neodstranila. Soud je tedy postaven před úkol posoudit, zda podání žalované ze dne 23. 7. 2025 představuje dostatečnou reakci na kvalifikovanou výzvu obsaženou v elektronickém platebním rozkazu. Pokud by o nešlo o dostatečnou reakci, nastala by fikce uznání nároku (§ 114b odst. 5 o. s. ř.), na jejímž základě by soud musel vydat rozsudek pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.).9. Soud vyhodnotil, že podání žalované ze dne 23. 7. 2025 představuje takovou reakci na kvalifikovanou výzvu, která vylučuje nastoupení fikce uznání nároku (§ 114b odst. 5 o. s. ř.) spojenou s absencí reakcí na kvalifikovanou výzvu.10. Ústavní soud v minulosti v nálezu ze dne ze dne 31. 5. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 13/15 (N 93/81 SbNU 513, 211/2016 Sb.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz) zamítl návrh na zrušení zákonné úpravy, podle níž soud musí vydat rozsudek pro uznání při nástupu fikce uznání nároku v případě absence včasného vyjádření na kvalifikovanou výzvu. V daném nálezu Ústavní soud zmínil, že vydání rozsudku pro uznání je důsledkem pasivity žalovaného (bod 34. daného nálezu), a zdůraznil nutnost ústavně konformního výkladu (bod 37. nálezu), který vyžaduje restriktivní výklad ustanovení umožňujících vydání rozsudku pro uznání v případě absence reakce na tzv. kvalifikovanou výzvu. Judikatura Ústavního soudu v daném smyslu vyžaduje restriktivní výklad vážící se k požadavku na reakci na kvalifikovanou výzvu, co se týče vylíčení rozhodujících skutečností ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř., na kterých žalovaný staví svou obranu. Jak uvedl Ústavní soud např. v bodech 25. a 26. nálezu ze dne 1. 8. 2016 sp. zn. I. ÚS 1024/15 (publikovaný jako N 139/82 SbNU 229) uvedl: „je třeba připomenout, že nástup fikce uznání je svým účelem vyhrazen pro případy, kdy je žalovaný buď zcela pasivní a na kvalifikovanou výzvu soudu se nevyjádří vůbec, anebo je aktivní jen minimálně a přistoupí toliko k vyjádření pouhého nesouhlasu se žalobou, bez jakéhokoli bližšího odůvodnění svého postoje, tudíž v obou případech je zřejmé, že žalovaný nemá zájem (zřetelně jej nevyjádří) aktivně se podílet na včasném projednání věci a vyřešení sporu. Ústavní soud tedy na základě shora uvedeného shrnuje, že fikce uznání dle § 114b odst. 5 občanského soudního řádu nemůže nastoupit a rozsudek pro uznání nelze vydat v situaci, kdy žalovaný zřetelně projeví jednak svůj nesouhlas s žalobou a jednak svůj zájem účastnit se projednání věci a vyřešení sporu bez jakéhokoli záměrného ztěžování, zdržování či oddalování postupu soudu