19 Co 947/2025-174 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že součástí společného jmění manželů žalobců jsou dále uvedené pozemky vzniklé na základě geometrického plánu pro změnu obvodu budovy, změnu hranice pozemku a pro rozdělení pozemku číslo plánu , číslo, : pozemková parcela č. , číslo, o výměře 13 m2, druh pozemku ostatní plocha, pozemková parcela , číslo, výměře 5 m2, druh pozemku ostatní plocha, pozemková parcela , číslo, o výměře 3 m2, druh pozemku ostatní plocha, vše v obci a katastrálním území , adresa, (výrok v odstavci I.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 88 678 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců. Soud prvního stupně rozhodoval ve věci již rozsudkem ze dne 13.2.2024, č.j. 9 C 171/2023-91, tento rozsudek byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15.8.2024 zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Soud prvního stupně doplnil dokazování výpovědí svědka , jméno FO, a , jméno FO, a po doplněném dokazování učinil závěr o tom, že žalobci se stali vlastníky nemovitostí na základě kupní smlouvy uzavřené dne 11.7.1990 uzavřené s JZD , adresa, jako prodávajícím, předmětem byl pozemek , parcelní číslo, o výměře 751 m2 v katastrálním území , adresa, . Žalobci zahradu koupili s úmyslem postavit na ní rodinný dům. Zahrada sousedila s veřejnou cestou umístěnou na pozemku , parcelní číslo, v katastrálním území , adresa, , který je ve vlastnictví žalovaného. Hranice mezi cestou a zahradou byly tvořeny plotem. Zjistil, že celá zahrada byla oplocena, což vyplynulo z výpovědi svědka , jméno FO, a , jméno FO, . Zahrada jako pozemek o výměře 751 m2 vznikla na základě geometrického plánu ze dne , datum, , kterým byla oddělena z většího pozemku , parcelní číslo, o výměře 2820 m2. V geometrickém plánu je uvedeno, že hranice jsou označeny plotem a železnými trubkami, geometrický plán odděloval nový pozemek , parcelní číslo, a byl zaměřen směrem od silnice (dovnitř pozemku) a uvádí se v něm, že nové hranice (jak je geometrický plán vytyčuje) byly v přírodě označeny železnými trubkami a plotem. „Staré“ hranice pozemku , parcelní číslo, a , parcelní číslo, (u silnice) se geometrický plán netýkal. Není v něm žádný údaj o bodu 94-10, tento bod nebyl geometrickým plánem nijak nově zaměřován, geodet jej neověřoval, jen jej zaznamenal podle původního měření a stavu v katastru nemovitostí. Nová hranice je zaznamenaná tlustou čarou, původní, nezaměřovaná hranice čarou jednoduchou. Plot, který podle geometrického plánu tvořil hranici zahrady, byl z drátěného pletiva na kovových sloupcích. Jako kovové sloupky tohoto plotu byly použity po obvodu celé původní parcely vyřazené kolejnice, které byly rozřezány tak, aby je bylo možno použít jako sloupky plotu. Toto měl soud za prokázané výpověďmi svědka , jméno FO, a , jméno FO, . Podle znaleckého posudku, který byl v roce 1990 zpracován za účelem zjištění obvyklé ceny zahrady ke kupní smlouvě, byl plot starý cca 23 let. Soud prvního stupně učinil závěr o tom, že žalobci zahradu užívali od roku 1990 v hranicích vymezených drátěných plotem s kovovými slupky, z důvodu špatného stavu drátěného plotu se v roce 1995 rozhodli původní drátěný plot nahradit plotem novým, který měl betonové základy a byl z betonových tvarovek. Původní drátěný plot proto odstranili a na jeho místě vybudovali plot nový. Skutečnost, že nový plot je vybudován v místě plotu původního, je prokázána místním šetřením, stav je zaznamenán na fotografiích založených ve spise, kdy soudem bylo na místě u betonového plotu shledáno, že je dosud vidět kolejnice, která tvořila sloupek původního drátěného plotu. Přítomnost kolejnice na stejném místě v bodě jako když se žalobci ujali držby v hranicích drátěného plotu pak byla prokázána výpověďmi svědků , jméno FO, a , jméno FO, . Soud neměl za prokázané, že by došlo k přemístění této kolejnice vymezující původní hranici plotu. Žalobci postavili na zahradě rodinný dům a následně také několik přístaveb, v roce 2021, když přístavby dokončili, měli v úmyslu je zanést do katastru nemovitostí, a proto požádali o jejich geometrické zaměření. Při zaměření bylo zjištěno, že hranice zahrady zanesené v katastru nemovitostí je blíže k domu žalobců a že žalobci užívají část pozemku žalovaného , parcelní číslo, . V lednu 2022 byl vyhotoven geometrický plán , číslo, , který zaměřil pozemek žalobců a určil velikost pozemku žalovaného, kterou žalobci užívají a určení jeho vlastnictví se domáhají. Podle tohoto geometrického plánu žalobci užívají celkem 21 m2 pozemku žalovaného, Anonymizováno, , parcelní číslo, v katastrálním území , adresa, . Geometrický plán 21 m2 s ohledem na členění pozemku rozdělil na tři samostatné pozemky uvedené ve výroku rozsudku. Soud prvního stupně učinil závěr o tom, že žalobci mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu ust. § 80 o.s.ř., neboť jako vlastníci nejsou evidováni v katastru nemovitostí, nemohou s pozemkem nakládat jako s vlastním a rozhodnutí ve věci bude sloužit jako podklad pro změnu zápisu vlastníka pozemku v katastru nemovitostí. Soud prvního stupně s odkazem na ust. § 1095 obč. zák. uzavřel, že žalobci jsou držiteli pozemku od roku 1990, doba dvojnásobně dlouhá pro vydržení, tedy doba dvaceti let uplynula v roce 2010. Podle ust. § 3066 o.z. však bylo možné vydržet nemovitost formou mimořádného vydržení nejdříve k 1.1.2019. Žalobci tedy splnili držbu po stanovenou dobu a nepoctivý úmysl nebyl u žalobců shledán. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu tížilo žalovaného, za významnou ale považuje soud prvního stupně skutečnost, že v řízení bylo výpověďmi svědka , jméno FO, , , jméno FO, , fotografiemi a místním šetřením i geometrickým plánem, který tvořil přílohu kupní smlouvy i záznamem podrobného měření změn , číslo, i , číslo, prokázáno, že faktické hranice pozemku byly určeny v době jeho nabytí žalobci plotem „z drátěného pletiva na kovových sloupcích (vyřazených kolejnicích)“ v hranicích, jak jsou žalobci užívány od převzetí držby dosud. Tento závěr nevylučuje geometrický plán , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť ten se zabýval pouze nově vytvořenou parcelou a nevyvrací existenci faktické hranice tvořené plotem. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu v rozsudku citovanou učinil závěr o tom, že skutečnost, že hranice pozemku, jak se jeho držby žalobci ujali „vyčnívá“ o 73 cm do pozemku žalovaného, nevede soud k závěru o nikoliv nepoctivém úmyslu žalobců, pokud se ujali držby v hranicích, jak jim byl pozemek předán prodávajícím.2. Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o.s.ř. Soud prvního stupně v rozsudku uvádí, že výslech svědků , jméno FO, a , jméno FO, byl proveden na návrh žalobců, žalobci však před soudem prvního stupně navrhovali důkaz toliko jejich písemným prohlášením, které bylo následně shledáno nepřípustným. Z hlediska principů civilního soudního řízení nelze považovat za totožný důkazní návrh soukromou listinou a svědeckou výpovědí, jedná se o dva různé důkazní prostředky. Žalovaný je přesvědčen, že soud nebyl bez dalšího oprávněn provést tyto dodatečné výslechy, které nebyly ze strany žalobců jako důkazy řádně a včas navrženy (označeny). Postupem soudu byla narušena procesní pravidla a mimo jiné zvýhodněna strana žalobců. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že příslušný důkaz nebyl prováděn v intencích § 120 odst. 2 o.s.ř., tedy jako výjimečný, samostatný postup soudu. Žalovaný nesouhlasí se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, jeho závěry považuje za neúplné, neboť nejsou založeny na důkladném posouzení všech rozhodných skutečností, které by byly pečlivě vyhodnoceny ve svém souhrnu, když právě žalovaným tvrzené a prokázané skutečnosti nejsou racionálně vypořádány. Soud prvního stupně v zásadě vytváří skutková zjištění na základě účastnických výslechů žalobců, kdy v rozsudku absentuje jejich náležité hodnocení, zejména konkrétní závěr o jejich spolehlivosti, významnosti, věrohodnosti apod. tak, aby bylo přezkoumatelné, jakými úvahami se při hodnocení důkazu účastnickou výpovědí soud řídil. Tyto výhrady nemohou být dostatečně vypořádány ani dodatečnými výslechy svědka , jméno FO, a , jméno FO, , když obsah jejich sdělení v mnoha aspektech nepodává žádné konkrétní informace k tomu, co je tvrzeno a prokázáno právě jen účastnickými výpověďmi. Žalovaný tuto výhradu činí zejména se zřetelem, že právě účastnické výpovědi žalobců jsou v podstatě stěžejním a v mnohém ojedinělým důkazem prokazujícím dílčí žalobní tvrzení. Poukazoval i na skutečnost, že účastnický výslech má toliko povahu podpůrného důkazu a v zásadě má místo pouze tehdy, pokud dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. Je přesvědčen, že účastnické výslechy žalobců neskýtají racionální základ pro dílčí skutková zjištění tak, jak je vytváří soud prvního stupně. Soud prvního stupně pochybil v tom smyslu, že nepřihlédl ke všemu, co vyšlo