11 C 32/2026-45 – Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobce se podáním došlým soudu dne 5. 3. 2026 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit 12 914 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 13. 8. 2025 do zaplacení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČ , IČO, , jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobce, ., se sídlem , adresa, , IČ , Anonymizováno, , jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel , právnická osoba, (dále také jen „původní věřitel“) je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 4. 6. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr celkem ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 12. 8. 2025. Původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného , č. účtu, . Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a na svůj dluh neuhradil ničeho.2. Žalobce byl usnesením zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne 15. 6. 2026 vyzván k tomu, aby doplnil svá skutková tvrzení o tom, jakým způsobem prověřovala právní předchůdkyně žalobce úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele před poskytnutím úvěru a k těmto potvrzením, aby předložil nebo označil důkazy (zejména prověřování příjmů a výdajů žalované za odpovídající období, posouzení závazků žalované a jejich plnění, majetkovou situaci žalované a další). Žalobce byl poučen o tom, že nedoplní-li svá skutková tvrzení a důkazy k nim, vystavuje se tomu, že nebude přiznán žalobou uplatněný nárok v části přesahující jistinu. Žalobce na výzvu soudu nijak nereagoval.3. Žalovaný se k žalobě rovněž nevyjádřil. S presumovaným souhlasem účastníků rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 6. 2025 a výpisem z bankovního účtu žalovaného vystaveného , právnická osoba, . je prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr celkem ve výši 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného dne 4. 6. 2025. Žalovaný na poskytnutou jistinu úvěru ani na přirostlé příslušenství neuhradil ničeho. Žalovaný poskytl původnímu věřiteli souhlas se zpracováním osobních údajů za účelem posuzování úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti žalovaného. K tomu žalovaný původnímu věřiteli nedoložil žádné důkazy, tedy například pracovní smlouvu, mzdové listy nebo daňové přiznání, když neuvedl ani to, zda jeho příjmy pochází z pracovního poměru nebo z podnikání. Žalovaný k poskytnutí takových údajů ani nebyl původním věřitelem vyzván. Žalovaný byl vyzván žalobcem ke splacení celého úvěru předžalobní výzvou ze dne 22. 12. 2025, což prokazuje písemná výzva s doručenkou, avšak bezúspěšně.5. Žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobce v řízení prokázal, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je však povinností poskytovatele úvěru také ověřovat prohlášení učiněná žadatelem o úvěr, což původní věřitel neučinil. Pouhá lustrace žalovaného v registrech není dostačující a vychází-li poskytovatel úvěru pouze z tvrzení skutečností samotným žalovaným, pak nemůže dospět k řádnému závěru o úvěru schopnosti zákazníka, pokud tvrzené skutečnosti nijak neověří na základě podkladů od klienta (například pracovní smlouvou, mzdovými listy, výpisy z účtu, daňovým přiznáním a podobně). Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Za dobu přiměřenou soud považuje dobu 30 dnů. Žalobce tak má nárok pouze na zaplacení jistiny 10 000 Kč, kterou žalovanému původní věřitel poskytl a žalovaný ji nevrátil. Další složky nároku sjednané ze smlouvy jsou tedy neoprávněným nárokem, který soud zamítl ve výroku II. tohoto rozsudku.6. V případě nákladů řízení soud aplikoval § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu bezpochyby naplňuje pojem "formulářová žaloba", vymezený např. v rozhodnutí Ústavního soudu ČR (nález ze dne 29. března 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11), když soudu je z úřední činnosti známo opakované podávání obdobných podání žalobkyní u zdejšího soudu. Protože je žalobce ve věci úspěšný pouze částečně, bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Pokud by byl žalobce ve věci plně úspěšný a náleželo by mu právo na náhradu nákladů řízení, které představuje odměna za právní zastoupení advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 400 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), náhrada hotových výdajů 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč, to vše navýšeno o 21% DPH, jehož je zástupce žalobce plátcem, a soudní poplatek 800 Kč. Celkem by činily náklady řízení 2 300 Kč. Soud žalobě vyhověl co do částky 10 000 Kč, což je úspěch v 77 %. Do částky 2 914 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta, což je neúspěch ve 23 %. Žalobci tak náleží právo na náhradu nákladů ve výši 54 % (rozdíl úspěchu 77 % a neúspěchu 23 %) z částky 2 300 Kč, tedy částka 1 242 Kč.7. Povinnost plnit do šedesáti dnů od právní moci rozsudku vyplývá z § 160 o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, povinnost zaplatit náklady řízení k rukám advokáta vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.