2 C 52/2026-24 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 12 306 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 27. 3. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto úvěrující a žalovanou jakožto úvěrovanou.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne 5. 1. 2026, č. j. EPR , č. účtu, -5, který ovšem soud usnesením ze dne 13. 2. 2026, č. j. EPR , č. účtu, -9, zrušil pro absenci jeho řádného doručení žalované.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas, žalovaná pak ve lhůtě k tomu soudem stanovené nereagovala na řádně doručenou výzvu, zda s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Na podkladě listinných důkazů založených ve spisovém materiálu sp. zn. 2 C 52/2026 lze uzavřít, že žalovaná jakožto úvěrovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . jakožto úvěrující dne 27. 3. 2024 smlouvu o úvěru, v souladu s níž jí právní předchůdkyně žalobkyně formou převodu na bankovní účet poskytla úvěr v celkové výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr hradit formou měsíčních splátek. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení se splácením, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění všech dlužných nároků.5. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.10. Potřeba připomenout, že v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jest úvěrující povinen prověřit schopnost úvěrovaného spotřebitele poskytovaný úvěr splatit. Nesmí se přitom jednat o postup toliko formální, leč úvěrující musí opatřit takové informace, aby komplexně prověřil platební schopnosti úvěrovaného spotřebitele. Pakliže úvěrující podnikatel právě sneseným postulátům nedostojí, je následně uzavřená smlouva sankcionována neplatností, přičemž se jedná o neplatnost absolutní.11. Nepředloží-li žalobce dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti, jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy, nelze uzavřít, že postupoval s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb.12. Jakkoliv žalobkyně v rámci žalobních tvrzení deklarovala, že úvěruschopnost žalované prověřila jednak s využitím výpisů z bankovního účtu, případně výplatních pásek, jednak provedením lustrací v ISIR, CEE, CRKI a BRKI, ani na výzvu k těmto tvrzením neoznačila příslušné důkazy.13. Podkladovou úvěrovou smlouvu tudíž stíhá sankce absolutní neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a žalovaná jakožto úvěrovaná má povinnost vrátit žalobkyni prokazatelně vyplacenou a v žalobě uplatněnou jistinu v částce 7 000 Kč, jak velí odkazované ustanovení.14. Za přiměřenou dobu pro vrácení jistiny považuje soud lhůtu 30 dnů počítanou od právní moci rozsudku. Dle názoru soudu nelze ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. interpretovat jednostranně ve prospěch spotřebitele. Ten jest dostatečně a efektivně ochráněn již tím, že při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti musí vrátit výhradně jistinu úvěru, respektive její zbývající část, to navíc v nově stanovené lhůtě splatnosti, čímž jest současně citelně sankcionován poskytovatel úvěru. Další zostřování takovéto sankce cestou stanovení neúměrně dlouhé lhůty splatnosti či snad rozložením dlužné jistiny do splátek nahlíží soud, a to i při vědomí specifik spotřebitelského práva, jako nepřípustné a jsoucí v kolizi se základními zásadami práva soukromého.15. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky ve výši 7 000 Kč (výrok v odst. I.), ve zbytku ji zamítl jako nedůvodnou (výrok v odst. II.).16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na toliko nepatrný procesní úspěch žalobkyně.17. V souladu s § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. vrátil soud žalobkyni výrokem v odst. IV. přeplatek na soudním poplatku vzniklý zaplacením částky 800 Kč namísto 400 Kč. Žalobkyně vypočítala soudní poplatek z částky 12 306 Kč představované jistinou ve výši 7 000 Kč, úrokem ve výši 2 800 Kč a smluvní pokutou ve výši 2 506 Kč, byť v souladu s § 6 odst. 1 zmíněného zákona tvoří základ poplatku toliko jistina a smluvní pokuta.18. Lhůta k plnění budiž odůvodněna dikcí § 160 odst. 1 o. s. ř.