5 C 28/2026-38 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 14. 11. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 17 502 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 12. 2024, kterou uzavřel žalovaný s žalobkyní. Na základě této smlouvy dluží žalovaný žalobkyni částku 17 502 Kč s příslušenstvím.2. Platební rozkaz: Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento byl pro nedoručení žalovanému zrušen, když se jednalo o platební rozkaz EPR , č. účtu, -5 ze dne 3. 12. 2025.3. Předžalobní výzva: Před podáním žaloby byla žalovanému řádně odeslána předžalobní výzva, a to dne 15. 8. 2025.4. Rozhodování bez nařízení jednání: Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého „K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednáním souhlasí“. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání.5. Skutková zjištění soudu: Žalobkyně v řízení prokázala předloženými listinnými důkazy, zejména smlouvou o poskytnutém úvěru, sazebníkem poplatků, dokladem o čerpání úvěru, platební historií a výpisem z účtu žalovaného, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 31. 12. 2024, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 7. 4. 2025 spolu s vyčísleným smluvním úrokem ve výši 5 502 Kč. Předloženým výpisem z účtu a potvrzením banky bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému jistinu ve výši 12 000 Kč na jeho účet. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný úvěr cokoliv zaplatil. Žalovaná částka se skládá z nezaplacené jistiny 12 000 Kč, kapitalizovaného úroku smluvního ve výši 5 502 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 502 Kč od 8. 4. 2025 do zaplacení.6. Zkoumání úvěruschopnosti: Soud po seznámení se s listinnými důkazy vyzval žalobkyni, aby předložila a označila důkazy o prověření příjmů a výdajů žalovaného za období před poskytnutím úvěru, posouzení závazků žalovaného a jejich plnění, posouzení celkové majetkové situace žalovaného. Žalobkyně na výzvu soudu úvěruschopnost a její zkoumání žádným způsobem neprokázala, vůbec se k výzvě soudu nevyjádřila. V tomto případě soud považuje majetkové poměry žalovaného za neověřené řádným způsobem. Za této situace s ohledem na zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) dospěl soud k závěru, že žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně úvěruschopnost spotřebitele nezkoumala.7. Skutkový závěr soudu: Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaný dluží žalobkyni částku 12 000 Kč na poskytnuté a neuhrazené jistině z titulu bezdůvodného obohacení, neboť soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 12. 2024 za neplatnou. Ačkoliv žalobkyně zkoumala před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného, nezkoumala ji řádně. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je proto absolutně neplatná. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši nesplacené jistiny, když ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěru rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je žalovaný povinen vrátit jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.8. Co do zbývající částky smluvního úroku ve výši 5 502 Kč a co do zákonného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl s ohledem na § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru.9. Právní posouzení: Po právní stránce soud vychází z § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Podle § 2991 odst. 2 o. z. „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy“.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.13. Podle § 87 odst. 2 téhož ustanovení „Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům“.14. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn., spisová značka, „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“.15. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 bod 17. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů“.16. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1902/2025: Bod 14.: “Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. Bod 15.:“Podle ustálené soudní praxe se důkazním břemenem rozumí procesní o