5 C 40/2026-29 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 15. 12. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 11 918,23 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 9. 2024, kterou uzavřela žalovaná s žalobkyní. Na základě této smlouvy dluží žalovaná žalobkyni částku 11 918,23 Kč s příslušenstvím.2. Platební rozkaz: Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento byl pro nedoručení žalované zrušen, když se jednalo o platební rozkaz EPR , č. účtu, -7 ze dne 7. 1. 2026.3. Předžalobní výzva: Před podáním žaloby byla žalované řádně odeslána předžalobní výzva, a to dne 30. 10. 2025.4. Rozhodování bez nařízení jednání: Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého „K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednáním souhlasí“. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila k žalobě ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., ačkoliv byla poučena, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání.5. Skutková zjištění soudu: Žalobkyně v řízení prokázala předloženými listinnými důkazy, zejména smlouvou o poskytnutém úvěru, sazebníkem poplatků, dokladem o čerpání úvěru a platební historií, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 15. 9. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr do výše 10 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat opakovaně. Žalovaná na úvěr vyčerpala částku 14 628 Kč, úvěr se žalovaná zavázala splácet ve výši 4 % měsíčně ze zůstatku úvěru. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 6 874,38 Kč. Žalobkyně žádala zaplatit zůstatek úvěru ve výši jistiny 9 999,90 Kč, když splátky na úvěr částečně i zaplatila na poplatky a příslušenství. Dále žádala zaplatit poplatky ve výši 156 Kč, poplatky za pojištění ve výši 162,33 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. Současně žádala zaplatit kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 1 429,30 Kč a úrok z úvěru ve výši 12 % ročně z částky 9 999,90 Kč. Od 16. 12. 2025 do zaplacení. Žádali i zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 309,02 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 11 918,23 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení.6. Zkoumání úvěruschopnosti: Soud po seznámení se s listinnými důkazy vyzval žalobkyni, aby předložila a označila důkazy o prověření příjmů a výdajů žalované za období před poskytnutím úvěru, posouzení závazků žalované a jejich plnění, posouzení celkové majetkové situace žalované. Žalobkyně v podání ze dne 9. 4. 2026 tvrdila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Z předložených listinných důkazů i z vyjádření žalobkyně však vyplývá, že úvěruschopnost žalované žalobkyně řádně nezkoumala. Vycházela z tvrzení žalované, že její čistý měsíční příjem činí 24 000 Kč. Toto tvrzení žalované však žalobkyně žádným způsobem neověřila. Žalobkyně uvedla, že posuzovala úvěruschopnost na základě užití žalobkyní prezentované ho mechanismu, tzv. Credit Scoringu, v podobě výpočtu MLS dlužníka, když uvedla, že volila pro žalobkyni méně výhodnou variantu. Prověřovala také úvěrovou historii žalované, když byly zjištěný měsíční splátky na jiný úvěr ve výši 4 182 Kč. Šetřením v registru NRKI zjistila, že se žalovaná nedostala do prodlení se splácením svých závazků. Žalobkyně provedla také lustraci v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Žalobkyně tedy vycházela pouze z tvrzení žalované, které žádným způsobem neověřovala, vycházela potom z veřejně dostupných registrů. Jestliže žalobkyně odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 10. 2024 č. j. 15 ICm 1010/2024, dle něhož „Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze ČSÚ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“. I tento rozsudek krajského soudu v Hradci Králové, na který žalobkyně odkazovala, však vychází ze skutečnosti, že poskytovatel úvěru informace od spotřebitele zjistí, nespokojí se pouze s tvrzenými informacemi. V tomto případě však žalobkyně skutečné majetkové poměry tvrzené žalobkyní žádným způsobem neověřila a tedy nezjistila. Za této situace soud s ohledem na zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), dospěl soud k závěru, že žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1, 2 řádně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele.7. Skutkový závěr soudu: Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaná dluží žalobkyni z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 9. 2024 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Žalovaná čerpala úvěr opakovaně, když dlužná částka činí celkově 14 628 Kč vyčerpaného úvěru, úvěrový limit činil 10 000 Kč jednorázově. Protože žalovaná na úvěr platila, když zaplatila celkem 6 874,38 Kč, (14 628 Kč – 6 874,38 Kč) se rovná 7 753,61 Kč. Žalovaná tudíž nesplatila jistinu 7 753,61 Kč, když soud započítal veškeré platby žalované na jistinu. Jako nedůvodnou soud shledal další část žaloby, a to zbývající část jistiny 2 246,28 Kč, poplatky ve výši 156 Kč, poplatky za pojištění ve výši 162,33 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, celkově ve výši 4 164,61 Kč. Do této částky byla tedy žaloba zamítnuta. Byla zamítnuta i co do příslušenství, a to do kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 429,30 Kč, co do dalšího úroku z úvěru ve výši 12 % ročně z částky 9 999,90 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 309,02 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 11 918,23.8. Právní posouzení: Po právní stránce soud vychází z § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Podle § 2991 odst. 2 o. z. „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy“.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.12. Podle § 87 odst. 2 téhož ustanovení „Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům“.13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn.33 Cdo 2178/2018 „V