35 C 198/2020-19 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky 10 991,86 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) dne 27. 11. 2017 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnutou zápůjčku 7 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 5 330 Kč, a to vše ve 45 pravidelných týdenních splátkách po 274 Kč. Žalovaný nehradil svůj dluh řádně, poslední splátka byla uhrazena 29. 11. 2017. Celkový dluh tedy činí částku 10 991,86 Kč s příslušenstvím, přičemž příslušenství tvoří úrok běžný a zákonný úrok z prodlení, který žalobkyně částečně kapitalizovala, přičemž dále požaduje úrok až do úplného zaplacení žalované částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 došlo k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 20. 1. 2020. Žalovaný podáním z 2. 12. 2020 písemně sdělil, že je v současné době ve výkonu trestu v [obec] [jméno]. Sdělil, že lituje nastalé situace a má zájem dluh uhradit, což v současné době ale není v jeho možnostech. Žalovaný požádal o možnost úhrady dluhu ve splátkách. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání postupem dle ust. § 115a o.s.ř., neboť účastníci neměli proti tomuto námitek. Z žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouva o zápůjčce, smluvní podmínky, tabulka umoření, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání, předžalobní výzva s podacím lístkem) soud zjistil, že dne 27. 11. 2017 byla uzavřena mezi žalovaným, jako vydlužitelem, a [právnická osoba], jako zapůjčitelem, smlouva o zápůjčce. Právní předchůdce žalobkyně na základě této smlouvy poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč, žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že tuto částku převzal. Žalovaný se ve smlouvě dále zavázal zaplatit poplatek ve výši 5 330 Kč. Splatnost celé částky 12 330 Kč byla sjednána na 45 týdenních splátek po 274 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka přešla na žalobkyni, která tím získala aktivní legitimaci ve sporu. Soud konstatoval také upomínku žalobkyně žalovanému k zaplacení žalované částky s poštovním podacím lístkem. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejnému druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Na základě uvedených zjištění a citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou je nutné posuzovat, jako smlouvu spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaný měl věřiteli z titulu zápůjčky vrátit částku celkem 12 330 Kč. Vzhledem k tvrzení žalobkyně, kolik činí dlužná částka, která žalovaný žádným způsobem nesporoval, má soud za to, že na dluh již bylo uhrazeno 1 338,14 Kč. Soud má ze smlouvy o zápůjčce za opodstatněný požadavek na vrácení dlužné jistiny, odpovídající úrok z prodlení a úrok řádný (932 Kč, resp. 29 % ročně za dobu po splatnosti celého dluhu), i poplatek za administrativní zpracování smlouvy ve výši 2 194 Kč. Soud však neshledal důvodným nárok na zaplacení„ souhrnného poplatku“, resp. jeho části ve výši 2 204 Kč, která má připadat na úhradu hotovostního inkasa jako dlužníkem vybraného způsobu úhrady dluhu. Toto ujednání je dle názoru soudu neplatné, protože se příčí dobrým mravům, jak je uvedené v citovaném § 580 o.z. Soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši těchto poplatků. Jak je soudu známo z jeho úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobkyní v obdobných věcech, výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o zápůjčce, aby znesnadnil spotřebiteli možnost porovnání nákladů půjčky. Pokud by byl souhrnný poplatek považován za úrok, dosahoval by téměř 80 %, přičemž takový úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování půjček i úvěrů. Soud má tedy v souhrnu za to, že věřitel tímto způsobem obchází zákon, když zastírá dlužníku skutečnou výši nákladů zápůjčky. Soud tedy nemohl nárok na odměnu za inkaso splátek žalobkyni dle žaloby přiznat. Z těchto důvodů soud ve výroku I. zamítl nárok žalobkyně na úhradu poplatku ve výši 2 204 Kč, co do zbylé žalované částky (jistina ve výši 6 453 Kč, poplatek a příslušenství) žalobě vyhověl. Požadovaný úrok z prodlení odpovídá § 1970 o.z. a sazba úroku z prodlení byla stanovena v souladu s vl. nař. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 468,75 Kč, přičemž tato částka představuje 59,9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,95 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20,05 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 991,86 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud rozhodl o možnosti hradit dluh a náklady řízení ve splátkách s ohledem na žalovaným sdělenou situaci. Žalovaný neuvedl, zda je ve věznici výdělečně činný a zda má nějaký příjem, avšak soud nepovažoval za spravedlivé vůči věřiteli stanovit lhůtu k plnění až po propuštění žalovaného z věznice v říjnu 2021.