12 C 347/2021-17 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 25. 8. 2017 právním předchůdcem žalobce (firmou [právnická osoba]) a žalovanou. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že žalovaná se zavázala touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 17 075 Kč, což je v hotovosti vyplacená zápůjčka 9 000 Kč a poplatek 8 075 Kč. Poplatek je tvořen kapitalizovanými úroky za půjčené peněžní prostředky 1 610 Kč, odměnou za zpracování a doručení ve výši 2 678 Kč a odměnou za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) 3 787 Kč. Žalovaná se zavázala 17 075 Kč uhradit v 60 splátkách po 285 Kč týdně. Žalovaná právnímu předchůdci žalobce zaplatila 9 170 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Žalobce žádá přiznání 4 558,54 Kč na jistině a 3 346,46 Kč na poplatku. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z částky 4 558,54 Kč (nesplacený zůstatek zápůjčky) od 22. 4. 2019 do 18. 12. 2020 ve výši 749,40 Kč a přiznání kapitalizovaných smluvních úroků (ve výši 29% ročně) z částky 4 558,54 Kč za období od 20. 10. 2018 do 18. 12. 2020 ve výši 2 991,65 Kč. Dále žádal přiznání zákonných i smluvních úroků z této částky od 19. 12. 2020 do zaplacení. Smlouvou ze dne 18. 12. 2020 postoupila společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovanou žalobci. Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o zápůjčce [číslo] že byla uzavřena dne 25. 8. 2017 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ohledně poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit za tuto zápůjčku ještě poplatek 8 075 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že poplatek je vypočten jako„ součet následujících kalkulačních položek“: úrok 1 610 Kč, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení 2 678 Kč a částka za administrativní činnost a komfortní splácení 3 787 Kč. Celkovou částku 17 075 Kč měla žalovaná splácet v 60 splátkách po 285 Kč týdně počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná, že jí částka 9 000 Kč byla předána v hotovosti. Ve smlouvě je sjednána úroková sazba ze zápůjčky ve výši 29 % ročně. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 18.12.2018 a ze seznamu postoupených pohledávek (předmětná pohledávka se nachází na straně 96 pod položkou číslo 8504) soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] žalobci. Soud konstatoval rovněž oznámení firmy [právnická osoba] žalované o postoupení pohledávky ze dne 6.1.2021. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalované z 28.6.2021 s poštovním podacím lístkem. 6. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 9 000 Kč a tuto částku tedy měla žalovaná z titulu zápůjčky vrátit. Pokud žalovaná zaplatila 9 170 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měla žalovaná dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), splnila tak beze zbytku svou povinnost k vrácení zapůjčených 9 000 Kč. 7. Pokud se týká částky 8 075 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ poplatek“ s rozpisem částek, kterými je tvořen, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 89 % z půjčené částky) a také ve způsobu tohoto ujednání. Částka 1 610 Kč je uvedena jako úrok, ten však je zároveň sjednán ve smlouvě sazbou 29 % ročně. Zahrnutí dalšího úroku pod tzv. poplatek tak je dle soudu zavádějící ve vztahu ke skutečné výši úroků ze zápůjčky. Také„ odměna za zpracování, doručení a flexibilní splácení“ za 2 678 Kč a částka 3 787 Kč„ za administrativní činnost a komfortní splácení“ představuje neadekvátní navýšení částky, kterou má vydlužitel v souvislosti s poskytnutím zápůjčky zapůjčiteli zaplatit. 8. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalované zaplatit spolu se zápůjčkou ještě dalších 8 075 Kč nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalované ve výši 9 170 Kč ani částečně na tento poplatek. 9. Z uvedených důvodů byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. 10. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, měla by tedy podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Podle obsah spisu však žalované žádné náklady nevznikly a soud tedy o nich rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.