15 C 191/2021-10 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky 30 000 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce [anonymizováno] [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součásti byly Obchodní podmínky smlouvy o úvěru. [anonymizována dvě slova] žalovanému poskytla úvěr 20 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci vrátit částku 24 140 Kč do 22. 2. 2019 smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svou vůli uzavřít smlouvu projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01 – 1 Kč ze svého účtu na účet [anonymizováno]. Žalovaná neuhradil sjednanou částku řádně a včas a tím mu vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 převedena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 8. 9. 2020. 2. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Předvolání k ústnímu jednání společně s žalobou mu bylo doručeno do vlastních rukou dne 7. 7. 2021. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného a podle důkazů založených ve spise, a to v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř. 3. Podle § 2395 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky 4. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení v žalobě smlouvou o úvěru [číslo] výpisem z účtu [číslo] ze kterého se zjišťuje, že dne 1. 2. 2019 bylo poskytnuto 10 000 Kč, 28. 1. 2019 5 000 Kč a 23. 1. 2019 5 000 Kč, a to všechny platby na účet č. [bankovní účet]; smlouvou o postoupení pohledávek, potvrzením o úplatě, přílohou ke smlouvě o postoupení, předžalobní upomínkou a podacím archem, listinou na čerpání úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami. 5. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále OZ) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinné do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 14. S ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení má soud za to, že žalobce řádně (tj. s odbornou péčí) nevyhodnotil úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobce v žalobě pouze skutkově tvrdil, že úvěryschopnost žalovaného ověřoval nahlížením do veřejně dostupných registrů. Není tedy zřejmé, zda žalobce ověřoval aktuální majetkové a výdělkové poměry žalovaného. Vzhledem k tomu, že se právní zástupce žalobce neodstavil k ústnímu jednání, nemohlo mu být dáno poučeno podle § 118a o.s.ř. 15. Vzhledem k tomu, že žalobce nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze formálně, když ve skutečnosti žalobkyně řádně nezhodnotila schopnost žalovanéjp splácet úvěr, je důsledkem takového postupu žalobkyně neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). 16. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto. Z listinných důkazů, zejména výpisu z účtů je nesporné, že žalobce převedl na účet žalovaného částku 20 000 Kč a na její úhradu ničeho žaloci neplnil. Proto soud žalobci přiznal částku 10 000 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z částky 20 000 Kč od 23. 2. 2020 do 10. 8. 2020 v kapitalizované výši 2 852,38 Kč a od 29. 8.2020 do zaplacení ve výši 9 75 % ročně z částky 20 000 Kč. 17. Zbývající nárok tj. úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 4 140 Kč a smluvní poiiuty 10 000 Kč soud zamítl ze shora uvedených důvodů, tedy neplatnosti úvěrové smlouvy. Pouze pro úplnost soud doplňuje, že i v případě pokud by neshledal shora uvedená pochybení, tak by nárok na úhradu úroku z půjčky byl nedůvodný. Soud především upozorňuje na úrokovou sazbu 251,85 % ročně, který je nepřiměřeným, když nepochybně téměř desetinásobně převyšuje úrokové sazby poskytované bankovními ústavy. 18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. o.s.ř. 2, tedy dle úspěchu ve věci V této věci soud považuje procesní úspěch obou stran za srovnatelný, a proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.