15 C 312/2021-19 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky 44 275,64 Kč Kč spolu s příslušenstvím V žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřel dne 7. 11. 2018 s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž součástí byly i smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, kdy posoudil schopnost žalovaného splácet půjčku na základě informací o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, které byly poznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny dokumenty, zejména pracovní smlouvou výplatními páskami za 3 předcházející měsíce a nájemní smlouvou. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci částku ve výši 24 139 Kč, která představuje úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 7 352 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za administrativní činnost, zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 10 178 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 609 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, úroku a všech poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč. Žalovaný neuhradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalobci uhradil částku 8 020 Kč, Pohledávka z uvedené smlouvy byla ze strany [právnická osoba] [anonymizováno], s.ro. postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobci jako novému věřiteli, s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky bez příslušenství částku 44 275,64 Kč, skládající se z dlužné jistiny 23 980 Kč, kapitalizovaných dlužného poplatku v celkové výši 20 295,64 Kč. Dále žalobce požaduje kapitalizované úroky ve 4 346,38 Kč, tj. 29 % ročně z částky 23 980 Kč od 8. 5. 2020 do 18. 12. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 890,26 Kč, počítaného ve výši 9,75 % ročně z částky 23 980 Kč od 30. 4. 2019 do 18. 12. 2020. Nakonec žalobce požaduje úrok 29 % ročně a zákonný úrok z prodlení 9,75 % ročně, oba počítány z částky 23 980 Kč od 19. 1. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Předvolání k ústnímu jednání společně s žalobou mu bylo doručeno vyvěšením na úřední desce soudu. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného a podle důkazů založených ve spise, a to v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř. 3. Soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi účastníky podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, tak, aby ji užil podle libosti a po času vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 4. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení v žalobě smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 7. 11. 2018, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, seznamem postoupených pohledávek stranou [číslo] oznámením o postoupení pohledávek, podacím lístkem, přehledem plateb, předžalobní upomínkou a podacím lístkem. 6. V této věci bylo nesporně prokázáno, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce platné ujednání o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč. Soud shledal platnou úrokovou sazbu ve výši 29 % ročně. Z předložených důkazů a skutkových tvrzení žalobce je nesporné, že žalovaný zaplatil celkem částku 8 020 Kč. S ohledem na vymezení žalobních nároků soud vypočetl, že žalobce započítal částku 6 020 Kč na úhradu jistiny a částku 2 000 Kč na úhradu poplatků. V tomto případě soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli platně smlouvu o zápůjčce v souladu s citovaných § 2390 OZ. Žalovaný ve smlouvě potvrdil svým podpisem převzetí zapůjčené částky. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení nebylo zpochybněno skutkové tvrzení o tom, že žalovaný porušil povinnost řádně splácet závazek a nebyl ani zpochybněn výpočet dlužné jistiny, považuje za nesporné skutkové tvrzení o tom, že žalovaný dluží na jistině částku 23 980 Kč. Soud dále považuje za platné ujednání o úroku z půjčky v sazbě 29 % ročně, kterou shledává za přiměřenou. Žalobce má tedy nepochybně i nárok na úhradu sjednaného poplatku ve výši kapitalizovaného úroku ve zbývající výši 5 352 Kč (po započtení plnění ve výši 2 000 Kč). Soud dále rozhodl o povinnosti žalovaného k úhradě kapitalizovaného úroku ve výši 4 346,38 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 890,29 Kč, kdy soud akceptoval výpočet žalobce, na který odkazuje, jak je shora uvedeno. Nakonec soud přiznal žalobci nárok na úrok z půjčky v sazbě 29 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně, oba počítány z částky 23 980 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 7. Soud ovšem neshledal platnými ujednání i dalších poplatcích. Toto ujednání je dle názoru soudu neplatné, protože se zjevně příčí dobrým mravům, jak je uvedeno v citovaném § 580 OZ. Krom jiného soud spatřuje v rozpor s dobrými mravy ve výši těchto poplatků, Pokud by poplatky měly představovat výši nějakých účelně vynaložených nákladů na administrativní zpracování a hotovostní inkaso, měly by být nějak specifikovány a doloženy. Jak je soudu známo ze své úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobcem v obdobných věcech, tak výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o zápůjčce. Z těchto důvodů soud ve výroku II. zamítl nárok žalobce na úhradu zbývající výše uplatněných poplatků v celkové výši 14 943,64 Kč. Pokud je ve výroku II. rozsudku uvedena nesprávná částka 14 964,64 Kč, jedná se o početní chybu, která bude opravena samostatným opravným usnesením. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy dle úspěchu ve věci účastníků. V této věci měl žalobce procesní úspěch v rozsahu 66 % a po započtení procesního úspěchu žalovaného v rozsahu 34 % má žalobce právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 32 % Náklady řízení se v této věci sestávají ze soudního poplatku 1 772 Kč, odměny za 3 úkony právní služby po 500 Kč dle § 14b advokátního tarifu dle vyhl. 177/1996 Sb., dále jen a.t. (převzetí a příprava věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby), paušální náhrady hotových výdajů za uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč rovněž dle § 14b a.t. Dále byla přiznána DPH 21 % z částky 1 800 Kč, tj. 378 Kč Celkem činí náklady řízení částku 3 950 Kč. Žalobci bylo přiznáno 34 %, tj. částka 1 264 Kč.