34 C 8/2021-15 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 3 983 Kč s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne [datum] pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [VIN kód], na základě které se žalovaná zavázala platit čtvrtletní pojistné ve výši 3 017 Kč. Žalovaná neuhradila pojistné splatné ke dni 29. 3. 2019. Žalobkyně zaslala žalované upomínku, ve které ji upozornila na nezaplacené pojistné a zároveň ji vyzvala k úhradě dlužného pojistného s upozorněním na možnost zániku pojištění, nebude-li pojistné ve stanovené lhůtě zaplaceno. Pojistná smlouva zanikla ke dni 12. 7. 2019, neboť žalovaná dlužné pojistné neuhradila. Za období od 29. 3. 2019 do 12. 7. 2019 dluží žalovaná žalobkyni částku ve výši 3 983 Kč, přičemž součástí žalované částky jsou náklady spojené s upomínáním k dlužnému pojistnému ve výši 540 Kč. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalované, která je státní občankou [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Žalovaná je příslušníkem státu, který není členem Evropské Unie. Zároveň mezi Českou republikou a [země] neexistuje mezinárodní smlouva, která by pravomoc a příslušnost soudů v této věci upravovala. Jelikož nelze pravomoc určit na základě právního aktu EU či mezinárodní smlouvy, přichází v úvahu založení pravomoci na základě § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění (dále jen„ ZMPS“). Podle § 6 odst. 1 ZMPS je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Postačuje tedy, je-li dána místní příslušnost českého soudu podle některého § 84 až § 89a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) či některého ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. Podle ustanovení § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje, není-li stanoveno jinak. Podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoby bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaná má bydliště na adrese [adresa žalované], je tím založena pravomoc českých soudů k rozhodování o této věci a věc se bude rozhodovat dle českého práva. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně vyslovila již v žalobě souhlas s postupem podle § 115a o. s. ř., soud usnesením vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaná v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalované byla výzva doručena ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dnem 1. 2. 2020. Žalovaná se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřila, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaná v řízení netvrdila a ani neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni uhradila. Soud má z předložených důkazů za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla na vozidlo [značka automobilu], [VIN kód]. Žalovaná se zavázala hradit roční pojistné ve výši 12 068 Kč s tím, že pojistné bude spláceno ve čtvrtletních splátkách po 3 017 Kč. Žalovaná neuhradila pojistné splatné ke dni 29. 3. 2019, a proto byla žalobkyní k zaplacení vyzvána upomínkou s upozorněním na možnost zániku pojištění, nezaplatí-li dlužné pojistné ve lhůtě do 11. 7. 2019. Žalovaná ve stanovené lhůtě dlužné pojistné neuhradila, proto pojištění odpovědnosti zaniklo ke dni 12. 7. 2019. Ze shora uvedeného vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 3 a násl. zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaná neuhradila pojistné splatné ke dni 29. 3. 2019. Vzhledem k tomu byla vyzvána ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) cit. zákona upomínkou k zaplacení dlužného pojistného za uvedené pojistné období ve lhůtě do 11. 7. 2019. Žalovaná dlužnou částku ve stanovené lhůtě neuhradila a v důsledku toho pojištění odpovědnosti sjednané mezi účastníky podle shora cit. ustanovení ke dni 12. 7. 2019 zaniklo. Žalobkyni z tohoto titulu vznikl nárok ve smyslu § 13 odst. 2 cit. zákona na pojistné za období od 29. 3. 2019 do 12. 7. 2019, a to v celkové výši 3 443 Kč, tedy jinak řečeno nárok na poměrnou část původně sjednaného ročního pojistného ve výši 12 068 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal částku ve výši 240 Kč, která představuje náklady na odeslání dvou upomínek (upomínka před zánikem smlouvy za 80 Kč a oznámení o zániku smlouvy za 160 Kč), kdy náklady za odeslání těchto upomínek soud shledává jako přiměřené. Uvedenou částku žalovaná doposud neuhradila, proto soud žalobě v této části vyhověl (výrok I.). Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z částky 3 683 Kč od 13. 7. 2019 do 7. 10. 2020 v kapitalizované výši 456 Kč. Naopak soud shledal žalobu nedůvodnou v rozsahu částky 300 Kč, která představuje náklady na upomínání po zániku pojištění. Soud shledává nárok žalobkyně na zaplacení poplatků za opakované upomínání žalované k zaplacení dlužného pojistného v rozporu s dobrými mravy, neboť se dle názoru soudu jedná pouze o poměrně výrazné navyšování skutečného dluhu žalované na vlastním pojistném. Navíc částku ve výši 300 Kč za upomínku nelze ani považovat za přiměřenou s ohledem na skutečně vynaložené náklady. Proto soud žalobu v rozsahu částky 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 7. 2019 do 7. 10. 2020 v kapitalizované výši 38 Kč zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 251 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, to vše v rozsahu 84% (žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 92%, neúspěšná v rozsahu 8%).