34 C 86/2021-42 — Okresní soud v České Lípě

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal po žalovaném určení, že je vlastníkem [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], rok výroby [rok], [VIN kód], [registrační značka], a to s účinností ke dni 16. 11. 2019, kdy účastníci řízení uzavřeli kupní smlouvu, na základě které bylo převedeno vlastnické právo k předmětnému vozidlu na žalovaného. Žalovaný do dnešního dne neprovedl přepis vozidla v registru silničních vozidel a žalobci jsou tak jako evidovanému vlastníku zasílány pokuty. Žalobce má proto naléhavý právní zájem na určení vlastnictví žalovaného. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Žalovaný je příslušníkem státu, který není členem Evropské Unie. Zároveň mezi Českou republikou a [země] neexistuje mezinárodní smlouva, která by pravomoc a příslušnost soudů v této věci upravovala. Podle kapitoly II oddílu 1 článku 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ze dne 12. 12. 2012 (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“) nemá-li žalovaný bydliště v některém členském státě, určuje se příslušnost soudů každého členského státu podle jeho vlastních právních předpisů, s výhradou článku 18 odst. 1, článku 21 odst. 2 článku 24 a 25. Dle § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění (dále jen„ ZMPS“) je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Postačuje tedy, je-li dána místní příslušnost českého soudu podle některého § 84 až § 89a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) či některého ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. Podle ustanovení § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje, není-li stanoveno jinak. Podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoby bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaný se ke dni podání žaloby zdržoval na území České republiky, je tím založena pravomoc českých soudů k rozhodování o této věci a věc se bude rozhodovat dle českého práva. Soud ustanovil žalovanému opatrovníka dle § 29 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný je aktuálně neznámého pobytu. Opatrovník žalovaného uvedl, že ponechává na úvaze soudu, zda důkazy předložené žalobcem osvědčují převod vlastnického práva z žalobce na žalovaného. Z kupní smlouvy soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 16. 11. 2019 kupní smlouvu, ve které se dohodli na převodu vlastnického práva k vozidlu [značka automobilu] [anonymizována čtyři slova] [rok], [VIN kód], [registrační značka], za kupní cenu ve výši 10 000 Kč s tím, že k převodu vlastnického práva dojde zaplacením kupní ceny. Zároveň svým podpisem stvrdili, že kupní cena byla zaplacena v den podpisu smlouvy. Z návrhu pojistné smlouvy a pojistky k této smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný uzavřel s účinností ke dni 29. 1. 2020 k vozidlu pojistnou smlouvu týkající se sdruženého pojištění vozidel – povinného ručení. Žalovaný v této smlouvě prohlásil, že je vlastníkem a provozovatelem vozidla. Z příkazu [stát. instituce] [číslo jednací] soud zjistil, že dne 11. 12. 2020 byla žalobci udělena pokuta ve výši 1 500 Kč za dopravní přestupek způsobený shora uvedeným vozidlem. Z příkazu [stát. instituce] [číslo jednací] OP soud zjistil, že dne 26. 2. 2021 byla žalobci udělena pokuta ve výši 2 500 Kč za dopravní přestupek způsobený shora uvedeným vozidlem. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby žalovaného vyzýval k přepisu předmětného vozidla v registru silničních vozidel. Podle § 1011 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím. Podle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. Dle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je čin není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Na základě provedeného dokazování soud má soud za zjištěné, že dle kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 16. 11. 2019 došlo k převodu vlastnického práva k vozidlu [značka automobilu] [anonymizována čtyři slova] [rok], [VIN kód], [registrační značka], z žalobce na žalovaného, ovšem žalovaný nesplnil svou zákonnou povinnost a nepřehlásil vozidlo v registru silničních vozidel. Žalovaný jako vlastník a provozovatel vozidlo pojistil dnem 29. 1. 2020. Žalobce je stále v registru silničních vozidel evidován jako vlastník a provozovatel vozidla [značka automobilu] [anonymizována čtyři slova] [rok], [VIN kód], [registrační značka], a je tak povinen platit pokuty vystavené za dopravní přestupky spáchané tímto vozidlem. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce prokázal převod vlastnického práva k vozidlu dnem 16. 11. 2019 na žalovaného ve smyslu § 1099 o. z. ve spojení s § 2079 a násl. o. z. a prokázal, že na určení vlastnického práva žalovaného má ve smyslu § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem, proto soud žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy plně procesně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 9 804,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 5 250 Kč za 3,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, žaloba, účast na jednání ve výši 3,5 x 1 500 Kč), paušální náhrada nákladů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 1 200 Kč (4 x 300 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 450 Kč ve výši 1 354,50 Kč.