38 C 248/2021-28 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 10. 6. 2013 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, v níž bylo kromě vedení běžného účtu pro žalovaného sjednáno poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit formou debetního zůstatku s úvěrovým limitem 7 000 Kč Součástí smlouvy byly též Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, v nichž byla sjednána sazba pro čerpání povoleného limitu ve výši 21,99 % ročně, a Všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“) a žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude alespoň jednou za 180 dní čerpání úvěru vykazovat kreditní zůstatek, minimální měsíční kreditní příjem bude ve výši 50 % poskytnutého úvěrového limitu a současně tento limit nepřekročí ani se neocitne v prodlení se splněním jakéhokoliv závazku ze smlouvy. Z důvodu překročení povoleného úvěrového limitu právní předchůdkyně žalobkyně zrušila poskytování úvěru žalovanému, debetní zůstatek 10 861,64 Kč dne 2. 5. 2018 převedla na nový úvěrový účet a umožnila žalovanému jeho splácení spolu s úroky a poplatky za vedení účtu formou splátek. Žalovaný úvěr nesplácel a právní předchůdkyně žalobkyně proto ke dni 4. 9. 2018 dlužnou částku zesplatnila a pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni 20. 8. 2020 postoupena žalobkyni. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách (č.l. 12) uzavřené dne 10. 6. 2013 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že se banka (právní předchůdkyně žalobkyně) mj. zavázala vést klientovi (žalovaný) běžné účty a dále poskytovat kontokorentní úvěr Flexikredit povolením debetního zůstatku za podmínek dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu, při překročení povoleného limitu pak měl být za každý den účtován sankční poplatek podle sazebníku a nepovolený debetní zůstatek dále úročen sazbou, její výši banka uveřejňuje (ve smlouvě neuvedena žádná částka či sazba). Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 4. 9. 2017 (č.l. 13) obsahují dle zjištění soudu ustanovení o úvěru Flexikredit povoleném k běžnému účtu č. [bankovní účet] od 30. 3. 2017 s limitem 7 000 Kč, minimálním kreditním příjmem 50 % povoleného limitu, úrokovou sazbou 21,99 % ročně, úrokovou sazbou nepovoleného debetního zůstatku 29 % ročně a RPSN 24,35 %. Dále soud zjistil, že dne 4. 9. 2018 bylo právní předchůdkyní žalobkyně sepsáno oznámení o vyčíslení dluhu (č.l. 20), který činil 10 861,64 Kč a byl splatný dne 18. 9. 2018. V rámci smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 (č.l. 15 – 18), doplněné dohodou o úplatě z 19. 8. 2020 (č.l. 14) pro případ (částečné) úhrady některé z pohledávek postupiteli do okamžiku zaplacení celkové úplaty, se dle zjištění soudu právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli na postoupení pohledávek specifikovaných v příloze ke smlouvě a vzniklých mj. ze smluv o bankovních produktech a službách, za sjednanou úplatu. Soud rovněž zjistil, že o připsání úplaty na účet postupitele dne 20. 8. 2020 (a tedy faktickém postoupení pohledávek) bylo vystaveno potvrzení (č.l. 21), žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno v rámci oznámení o postoupení pohledávky (č.l. 19, podací lístek na č.l. 26) ze dne 28. 8. 2020 a pohledávka zdůvodněná zesplatněním dlužné částky 10 861,64 Kč ke dni 4. 9. 2018 byla ve výzvě se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 18. 12. 2020 (č.l. 22 – 23, podací lístek na č.l. 25) vyčíslena na 19 776,58 Kč (11 883,76 Kč ke dni postoupení). 4. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 5. Podle § 711 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) může smlouva o běžném účtu stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.). 6. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Soud má za zjištěné, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřeli dne 10. 6. 2013 smlouvu o bankovních produktech a službách, kterou byl zřízen účet č. [bankovní účet]. S účinností od 30. 3. 2017 byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr Flexikredit v podobě povoleného debetu do částky 7 000 Kč, samotné podmínky čerpání úvěru včetně úrokové sazby povoleného debetu (21,99 % ročně) a úrokové sazby nepovoleného debetu (29 % ročně) pak byly zakotveny v Dispozicích. Žalovaný povolený limit přečerpal, následně se dostal splácením dlužné částky do prodlení a žalobkyně dne 4. 9. 2018 pohledávku žalovaného ve výši 10 861,64 Kč zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 8. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla (v rámci dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách) uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru s limitem 7 000 Kč. Žalovaný limit přečerpal, se splácením debetu ve výši 10 861,64 Kč se dostal do prodlení, a žalobkyně byla k podání žaloby aktivně legitimována na základě postoupení pohledávky dle § 1879 o.z. Částku 10 861,64 Kč dosud žalovaný neuhradil, proto soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. 9. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] – OPR- [právnická osoba] GK z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne) předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z. V projednávané věci nebylo nijak doloženo, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, jmenovitě jeho příjmy, výdaje či existenci a výši dalších úvěrů žalovaného (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). Ve vztahu k požadované jistině však soud považoval shora uvedený postup za nadbytečný. 10. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 300 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 252 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových