38 C 302/2020-26 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 25. 9. 2020 domáhala, aby soud rozhodl, že výpověď z nájmu bytu je neplatná. Žalobkyně tvrdí, že byt užívá od roku 1975, naposledy byla nájemní smlouva uzavřena v roce 2020, na dobu neurčitou. Žalobkyně tvrdí, že výpověď jí byla doručena 27. 7. 2020, nesplňuje podmínky ust. § 2288 a 2268 odst. 1,2 občanského zákoníku Pronajímatel výpověď odůvodnil tím, že žalovaná poškodila byt, poškození neopravila. 2. Žalovaný uvedl, že jej společenství vlastníků jednotek upozornilo na nevhodné chování žalované, která má vylévat extrementy z balkónu, kvůli zdravotním potížím žalobkyně muselo dojít k násilnému vstupu do bytu žalobkyně, poškozené dveře žalobkyně odmítla opravit a neumožnila ani vstup opraváře zajištěného žalovaným. Žalovaný má za to, že mu žalobkyně svým užíváním bytu působí škody. 3. Ze Smlouvy o nájmu bytu ze dne 6. 7. 2020 (č.l. 2a-3) bylo zjištěno, že žalovaný jako pronajímatel uzavřel s žalovanou jako nájemcem smlouvu, na základě které přenechal k užívání žalobkyni byt [číslo] v domě [adresa] na adrese [adresa žalobkyně]. Žalovaná se zavázala hradit nájemné ve výši 300 Kč a zálohy na služby a příspěvek do fondu oprav. Z nedatovaného Předpisu záloh (č.l. 3) soud zjistil, že nájemné má činit 300 Kč a další platby 1 302 Kč z listiny označené„ Ukončení nájmu bytu“ ze dne 27. 7. 2020 (č.l. 4) bylo zjištěno, že žalovaný sepsal listinu, v níž jsou uvedeny jako smluvní strany žalobkyně a žalovaný a v čl. I.1. dává žalobkyně výpověď z nájmu bytu k 1. 8. 2020 s tím, že tříměsíční výpovědní doba běží do 31. 10. 2020. Ve výpovědi nejsou uvedeny důvody, není v ní ani obsaženo poučení o právu vznést námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. Z e-mailu ze dne 25. 8. 2020 (č.l. 24) bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení], předseda Společenství vlastníků [anonymizována dvě slova], sdělil žalovanému, že v posledních dvou letech byla žalobkyně šetřena policií pro údajné znečišťování dětského hřiště pod domem [adresa], dále museli do bytu vstoupit hasiči, protože žalovaná po pádu na zem nebyla schopna vstát. 4. Vztahy mezi účastníky jsou upraveny zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o.z.“), ustanoveními o nájmu ve smyslu ust. § 2201 a násl. a nájmu bytu a domu dle ust. § 2235 a násl. o.z. Nájem bytu může pronajímatel ukončit postupem podle § 2286 a násl. o.z., podle § 2286 odst. 1 o.z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně; dle odst. 2 vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná. Podle ust. § 2288 odst. 1 pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, a) poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu, b) je-li nájemce odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný na pronajímateli nebo členu jeho domácnosti nebo na osobě, která bydlí v domě, kde je nájemcův byt, nebo proti cizímu majetku, který se v tomto domě nachází, c) má-li být byt vyklizen, protože je z důvodu veřejného zájmu potřebné s bytem nebo domem, ve kterém se byt nachází, naložit tak, že byt nebude možné vůbec užívat, nebo d) je-li tu jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu. Dle § 2288 odst. 2 pronajímatel může vypovědět nájem na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době i v případě, že a) má být byt užíván pronajímatelem, nebo jeho manželem, který hodlá opustit rodinnou domácnost a byl podán návrh na rozvod manželství, nebo manželství bylo již rozvedeno, b) potřebuje pronajímatel byt pro svého příbuzného nebo pro příbuzného svého manžela v přímé linii nebo ve vedlejší linii v druhém stupni. Dle § 2288 odst. 3 vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi. 5. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky trvá nájemní vztah naposledy upravený smlouvou o nájmu bytu ze dne 6. 7. 2020. Vzhledem k obsahovým i formálním nedostatkům výpovědi ze dne 27. 7. 2020 je třeba výpověď považovat za neplatnou, výpověď sice byla učiněna v písemné formě a došla žalobkyni, neobsahuje ale zejména poučení ve smyslu ust. § 2286 odst. 2 o.z., ani výpovědní důvody podle ust. 2288 o.z. ani ve smyslu ust. § 2291 o.z. Neplatnost výpovědi dle ust. § 2286 odst. 2 o.z. lze považovat za neplatnost absolutní ve smyslu ust. § 588, k níž soud přihlédne i bez neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy s ohledem na uvedené má za to, že žaloba byla podána důvodně a zcela ji vyhověl. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 a § 150 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto by náhrada nákladů měla činit odměna za právní zastoupení 8 750 Kč dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a), §11 odst. 1,2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (4 úkony právní služby po 2 500 Kč: převzetí věci, sepis výzvy, sepis žaloby, účast při ústním jednání dne 25.1.2021 s tím, že za sepis výzvy náleží odměna ve výši jedné poloviny), 4x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, celkem 1 200 Kč. Do náhrady nákladů je třeba také zahrnout dle ust. §13 odst. 5 advokátního tarifu náhradu cestovních výdajů ve výši 115,20 Kč (za cestu ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět při délce jedné cesty 10 km, průměrné spotřebě paliva vozidla právního zástupce ve výši 5 l motorové nafty na 100km, ceně paliva 27,20 Kč /l, výši cestovní náhrady 4,40 Kč za 1km) a náhradu za promeškaný čas ve výši 200 Kč za 2 započaté půlhodiny po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu. Součástí náhrady je také 21% DPH ve výši 2 155,69 Kč, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkem tak náklady činí 12 420,89 Kč. Podle ust. §150 os.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 31.3.2020, sp.zn .III.ÚS 132/20„ … nepřiznání náhrady nákladů řízení podle § 150 občanského soudního řádu účastníkovi řízení, který měl ve věci úspěch, obstojí z hlediska ústavních záruk spravedlivého procesu, vyplývajících zejména z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže existuje důvod, který je za tímto účelem s ohledem na okolnosti věci způsobilý být hodnocen jako důvod zvláštního zřetele hodný. Jen v takovém případě nedojde vůči tomuto účastníkovi k svévolnému odepření práva na náhradu nákladů řízení podle § 142 občanského soudního řádu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí proto musí vyplývat rozumná úvaha o existenci určitých specifických okolností konkrétní věci, v jejichž důsledku by se uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení neúspěšnému účastníkovi řízení mohlo jevit jako nespravedlivé či nepřiměřeně tíživé. Vlastní posouzení, zda takto vymezený způsobilý důvod skutečně opodstatňuje nepřiznání této náhrady, tedy samotné vážení v kolizi stojících zájmů obou účastníků řízení, jichž se použití § 150 občanského soudního řádu dotýká, již pak závisí na uvážení soudu, který o náhradě nákladů řízení rozhoduje.“ Soud v dnes projednávané věci zohlednil, že v bytě kvůli způsobu jeho užívání žalobkyní dochází ke škodám, které však žalobkyně neumožňuje žalovanému opravit a žalobkyně také neužívá byt v souladu se standardy slušného chování či minimálními standardy hygienickými (házení exkrementů z bytu na dětské hřiště). Z hlediska potencionálního zásahu do práv účastníků nepřiznáním či snížením náhrady nákladů je třeba zohlednit, že oba účastnici jsou starobními důchodci, žalobkyně ale užívá více než 20 let byt žalovaného za nájemné, které je od počátku hluboko pod nájemným tržním (300 Kč měsíčně) a je tak díky smluvnímu vztahu velmi zvýhodněna tím, že její náklady na bydlení jsou extrémně nízké, snížení náhrady nákladů na poloviny tak dle soudu není za těchto okolností způsobilé výrazně negativně zasáhnout do jejích majetkových poměrů. Soud je tak toho názoru, že uvedené okolnosti představují důvody hodné zvláštního zřetele pro snížení náhrad nákladů na polovinu, na částku 6 210,45 Kč.