48 C 224/2020-74 — Okresní soud v České Lípě

Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky 5 000 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že na základě žádosti žalovaného prostřednictví webového rozhraní www.creditstar.cz dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému zápůjčku ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku 5 000 Kč spolu s úrokem (úplatou za poskytnutí zápůjčky) ve výši 0,9 % denně tj. částky 1 350 Kč. Bylo sjednáno vrácení zápůjčky ke dni 5. 10. 2016, žalovaný ničeho nevrátil. Žalovaný k žalobě uvedl, že s žalobcem žádnou smlouvu neuzavřel a peněžní prostředky nečerpal. V minulosti se stal obětí podvodu a zneužití dokladů, kdy si na jeho jméno zřídila e-mailovou adresu [email] [jméno] [příjmení], [datum narození], a z této adresy mimo jiné uzavírala a čerpala prostřednictví webového rozhraní na jeho jméno úvěry a zápůjčky. Rovněž účet u M-bank, na který byla zápůjčka vyplacena, tato osoba založila bez jeho vědomí prostřednictvím e-mailové adresy [email] a telefonního čísla [tel. číslo]. K tomuto svému tvrzení žalovaný doložil rozsudek Okresního soudu v Děčíně 29T 55/2017-796 ze dne 27. 6. 2017. Soud ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc rozhodl v nepřítomnosti žalobce. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování. Při písemném vyhotovení odůvodnění rozsudku bylo postupováno podle § 157 odst. 4 o. s. ř., kdy v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Právní poměry účastníků se řídí ust. § 2390 a násl. o. z.. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2991, odst. 1 a 2, zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Na základě provedeného dokazování (smlouva o půjčce, obchodní podmínky, část výpisu k čerpání úvěru, rozsudek Okresního soudu v Děčíně 29T 55/2017-796 ze dne 27. 6. 2017, úřední záznam o podání vysvětlení) dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, protože žalobkyně neprokázala, že mezi věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru popsaným elektronickým způsobem, že se žalobkyně zavázala jako úvěrující poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Zvolený elektronický způsob uzavření smlouvy o úvěru nijak neosvědčuje a neautentizuje identitu osoby, která předmětnou smlouvu o úvěru uzavírala s tím, že se má jednat právě o žalovaného. Naopak, z výše uvedeného rozsudku má soud za prokázáno, že telefonní číslo i e-mailovou adresu zneužívala odsouzená [jméno] [příjmení], a že i bankovní účet byl zřízen dálkovým způsobem. Ze shora uvedených důvodu soud žalobu zamítl v celém rozsahu. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy dle úspěchu ve věci účastníků. Žalovaný měl ve věci procesní úspěch, soud mu tedy přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., kterou je žalobkyně povinna zaslat na účet žalovaného č. [bankovní účet].