48 C 235/2021-35 — Okresní soud v České Lípě

Zkrácené odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 11. 8. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I.. Žalobu odůvodnila tím, že [právnická osoba] (původní věřitel) uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla zápůjčku ve výši 2 000 Kč, kterou byl povinen žalovaný vrátit nejpozději do 12. 4. 2015. Žalovaný své povinnosti nesplnil a zápůjčku zcela nesplatil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně současně požaduje přiznání zákonných úroků z prodlení. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil, zástupkyně žalobkyně se z jednání omluvila, soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101,odst.3 o.s.ř.) Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně skutečně došlo k uzavření shora specifikované smlouvy, na základě níž vyčerpal žalovaný shora uvedenou částku, neplnil své povinnosti ze smlouvy, neuhradil dluh, a je povinen uhradit žalobkyni vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství tak, jak je podrobně rozepsáno shora. Podle ustanovení § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Soud posoudil nárok žalobkyně dle § 2390 a násl. (zápůjčka), § 1879 a násl. (postoupení pohledávky), § 1970 (zákonný úrok z prodlení) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výše zákonného úroku z prodlení). Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 2 000 Kč, kterou měl vrátit do 12. 4. 2015. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z. Žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě i v této části vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.