48 C 296/2020-9 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se původně v elektronickém rozkazním řízení, které bylo zahájeno dne 21. 8. 2020, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 21 660 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet] téhož dne. Žalovaný se měl zavázat zaplatit vedle peněžních prostředků také poplatek ve výši 6 000 Kč, do dne 19. 8. 2019, což však neučinil. Zápůjčka měla být žalovanému poskytnuta prostřednictvím stránky www.coolcredit.cz, kde si žalovaný měl přečíst nabídku na uzavření smlouvy, nastavit dostupné parametry (splatnost a výše zápůjčky), vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky, zaškrtl řádek, že potvrzuje seznámení se se zněním konkrétní smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, že dokumentům porozuměl a souhlasí s jejím zněním. Smlouva o zápůjčce byla podepsána elektronicky PIN jako prostým elektronickým podpisem, který byl zaslán na mobilní telefon žalovaného. Žalobkyně se dále po žalovaném domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 660 Kč a smluvních nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením ve výši 2 000 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání, zástupci žalobkyně bylo předvolání k jednání doručeno dne 21. 12. 2020 do datové schránky. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dne 29. 12. 2020, stejného dne byla žalovanému doručena i žaloba. Účastníci se jednání nezúčastnili, ani se řádně a včas neomluvili, ani z důležitého důvodu nepožádali o odročení jednání. U obou účastníků byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud na základě provedeného dokazování (smlouva o zápůjčce, VOP, výpis z účtu, upomínky, předžalobní upomínka včetně podacího archu) dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno, že na účet žalovaného zaslala dne [datum] částku 10.000 Kč. Soud nezjistil, že by mezi účastníky řízení došlo k uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/20012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.”), tj. že se žalobkyně jako zapůjčitel zavázala přenechat žalovanému jako vydlužiteli zastupitelnou věc – peněžní prostředky a že se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni věc stejnou druhu společně s dalšími ujednanými poplatky či při splnění dohodnutých podmínek příp. i sankční poplatky či smluvní pokutu. Předložený text smlouvy o zápůjčce, resp. předložené podmínky, sice obsahují způsob vzniku tvrzeného závazkového vztahu, nicméně zvolený elektronický způsob uzavření nijak negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalovaného v průběhu uzavírání smluvního vztahu. Identitu osoby uzavírající tvrzenou smlouvu nelze mít za prokázanou předložením osobních údajů zákazníka a doložení zaslání peněžních prostředků na účet uvedený v textu smlouvy, byť se jedná o podstatnou náležitost v případě zápůjčky. Není totiž zřejmé, jaké konkrétní smluvní podmínky byly s žalovaným skutečně ujednány, zvolený způsob elektronické komunikace neautentizuje a neidentifikuje osobu důvěryhodným způsobem. I pokud by takovou osobou byl skutečně žalovaný, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o úvěru, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahují poskytnuté peněžní prostředky, tj. jaké konkrétní podmínky byly předloženy žalovanému, s čím žalovaný vyjádřil souhlas a zda se jedná o totožná smluvní ujednání, které jsou předloženy soudu jako důkaz prokazující tvrzení žalobkyně o právním důvodu vztahu – zápůjčce ve spojení s předáním peněžních prostředků. Chybí zde garance nezměnitelnosti elektronicky uzavřené smlouvy o zápůjčce k určitému časovému okamžiku (okamžik předložení textu žalovanému elektronickým způsobem), který by dostatečně zaručil, že od takového časového okamžiku již nedošlo ke změně návrhu smlouvy o zápůjčce. Předložený text smlouvy však žádnou takovou garanci neposkytuje, jedná se o dokument, který lze velice snadno vytvořit v textovém editoru, včetně odpovídající podpisové doložky žalovaného v podobě PIN kódu, který však dle názoru soudu nemůže představovat prostý elektronický podpis u smlouvy, která podléhá úpravě podle zákona o spotřebitelském úvěru. Aby mohla být smlouva o zápůjčce s ohledem na požadavek písemné formy odpovídajícím způsobem podepsána (vlastnoručním podpisem), muselo by se nezbytně jednat o kvalifikovaný elektronický podpis, nikoliv prostý elektronický podpis. Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit jako částečně důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) v rozsahu zaslané částky 10 000 Kč. Soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl pouze částečně v částce 10 000 Kč včetně úroku z prodlení, žalovaný je totiž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 2291, § 1970 o.z.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť v řízení nebylo prokázáno ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit poplatek a stejně dohoda o smluvní pokutě (a to ani v ústní formě). 5. Stran kvalifikovaného elektronického podpisu, který je dle názoru soudu nezbytný při tvrzené smlouvě o zápůjčce, soud uvádí následující: Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 7 zákona č. 597/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako„ nařízení eIDAS“) pro účely tohoto nařízení se rozumí "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Podle čl. 25 odst. 1 eIDASelektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle § 25 odst. 2 eIDAS kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. Soud po provedeném dokazování totiž dospěl k závěru, že v případě tvrzené smlouvy o zápůjčce se podle označení žalovaného v návrhu (i tedy z označení smlouvy jako takové) jednalo o žalovaného v postavení spotřebitele. V takovém případě zákon o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu smlouvy. Ve smyslu § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti takového písemného právního jednání vyžaduje podpis jednajícího, tedy žalovaného (a stejně tak i žalobkyně). Z provedeného dokazování vyplynulo, že znění smlouvy o zápůjčce měl žalovaný stvrdit zaslaným PIN kódem [číslo] (text smlouvy i VOP). Jedná se o jednání učiněné elektronicky, u kterého podle § 561 odst. 1 poslední věta o. z. platí, že jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. V případě PIN kódu se může nepochybně jednat o„ prostý“ elektronický podpis. Soud však dospěl k závěru, že tímto„ prostým“ elektronickým podpisem nedošlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, neboť dokument nebyl elektronicky podepsán podle„ jiného předpisu“. Jiným předpisem se myslí zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a nepochybně i přímo použitelné nařízení eIDAS. Uvedené předpisy sice umožňují užít k podpisu právního jednání tzv. prostý elektronický podpis (který však současně nijak nedefinují), tedy podpis za užití PIN kódu, soud však dospěl k závěru, že takový prostý elektronický podpis nemůže vyvolat žádané právní účinky, tj. platné uzavření smlouvy o zápůjčce. Tzv. prostému elektronickému podpisu totiž nelze přiznat účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu u doposud„ standardní“ listinné písemné formy pr