48 C 411/2021-15 — Okresní soud v České Lípě

Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] smlouva, na základě které byl žalovanému žalobcem poskytnut úvěr ve výši 21 816 Kč,„ skládající se z půjčené částky 12 000 Kč a souhrnného poplatku 9 816 Kč“. Celkovou částku 21 816 Kč se žalovaný zavázal uhradit po 363,60 Kč týdně, po dobu 60 týdnů. Uhradil však pouze 4 800 Kč. Ze zbývající částky 17 016 Kč požaduje žalobce přiznání zákonných úroků až od doby ve smlouvě sjednané splatnosti, tedy od 25. 12. 2020. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 104 zák. č. 257/2016Sb. o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle §§ 106 – 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] že byla uzavřena mezi účastníky [datum] ohledně úvěru ve výši 12 000 Kč, podpisem smlouvy potvrdil žalovaný převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci ještě úrok ve výši 4 296 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 2 640 Kč a 2 880 Kč za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku 21 816 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 60 splátkách po 363,60 Kč týdně s tím, že první splátka bude zaplacena 7. 11. 2019 a každá další splátka sedm dní po datu splatnosti předchozí splátky. Ve smluvních podmínkách k uvedené smlouvě, v odstavci„ Splácení Úvěru“, bod 4. je stanoveno, že veškeré peněžní částky zaplacené klientem, budou společností započítány nejprve a) na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b) dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, c) dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením úvěru, za d) na úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, e) na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek, za f) na úhradu jistiny úvěru dílem ve výši 83,47 % a na úrok za poskytnutí úvěru dílem ve výši 16,53 %. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z [anonymizována dvě slova] [rok] je zřejmé, že žalobce poskytl žalovanému informace o poskytovaném úvěru, z evidenční karty klienta – žalovaného soud zjistil, že dne [datum] žalovaný poskytl žalobci údaje o svých finančních poměrech. Z tabulky umoření předmětného dluhu vyplývá, že žalovaný uhradil žalobci na předmětný dluh 4 800 Kč. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobce se právem domáhá po žalovaném úhrady poskytnutého úvěru a také sjednaných úroků z úvěru. Pokud je ve smlouvě účastníků stanoveno, že z provedených plateb bude na jistinu započítáno 83,47 %, pak z částky 4 800 Kč bylo na jistinu zaplaceno 4 006,56 Kč a na úrok 793,44 Kč (ve smlouvě stanovených 16,53 %). Na jistině tedy zbývá zaplatit 7 993,44 Kč a v této části byla žaloba shledána důvodnou a bylo jí vyhověno. Z uvedené částky byly přiznány také zákonné úroky z prodlení a to dle požadavku žalobce od 25. 12. 2020, což je den následující po dni, kdy měl být splátkami uhrazen celý dluh. Výrok o úrocích z prodlení vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z částky úroků 4 296 Kč po započtení 793,44 Kč zbývá na sjednané úroky zaplatit 3 502,56 Kč. Ohledně této částky bylo žalobě rovněž vyhověno. Z této částky však nebyly přiznány požadované úroky z prodlení, neboť nebyly splněny podmínky dle § 1806 obč. zák., když úroky z úroků nebyly účastníky sjednány, ani se nejedná o pohledávku z protiprávního činu, proto byla zamítnuta žaloba ohledně přiznání úroku z prodlení z přiznané částky úroků. Pokud žalobce žádal o přiznání částek 2 640 Kč za zpracování a doručení úvěru a 2 880 Kč za hotovostní inkaso splátek, hodnotí soud toto ujednání jako neplatné, neboť se příčí dobrým mravům a odporuje zákonu. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši těchto poplatků, neboť představují 46 % z částky úvěru a neadekvátním způsobem tak navyšují částku, kterou je účastník smlouvy povinen zaplatit. Dle názoru soudu tyto poplatky představují další, skryté úroky, které v případě řádného sjednání představují příjem, který podléhá daňové povinnosti. Zahrnutí dalších úroků pod„ poplatky“ tak představuje obcházení zákona. Soud proto požadavek na úhradu těchto částek z důvodu neplatnosti zamítl. S ohledem na neplatnost ujednání o těchto platbách, nebyl žalobce oprávněn započítat platbu žalovaného na tyto poplatky, proto byla žaloba i v této části zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 280,96 Kč, přičemž tato částka představuje 35,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,56 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,44 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč.